Vykoukal dělá manažera v Prostějově a říká: Naše generace hokej pročistí
Aktivní kariéru definitivně zabalil, ale pořád je v jednom kole. „Mám rád akci,“ líčí Jiří Vykoukal, dvojnásobný mistr světa a dnes sportovní manažer prvoligového Prostějova. Po letech strávených v západní části republiky se usadil v rodné Olomouci, hokejové vyžití ale našel v sousedním městě. A zatím ani on s dobrým známým Jiřím Dopitou nepohnuli ledovými vztahy mezi sousedy.
Do papírování pronikl, ale na ledě už nováčkovi druhé nejvyšší soutěže Jiří Vykoukal nepomůže. Sestoupil i ze střídačky, kde při postupu fungoval jako asistent. Jako manažer má mnohdy svázané ruce, na hráče nemůže dostatečně aplikovat mentální koučink, na který hodně věří. V českém hokeji ho leccos štve, přesto se v něm chce angažovat. Sází totiž na generaci svých vrstevníků a kamarádů. „Myslím, že se to postupně začne pročišťovat,“ přeje si bývalý skvělý obránce.
Může se stát, že se po dvou letech ještě vrátíte na led?
„Ne ne, už ne. Není vůle. Kolem hokeje mám tolik lítání, organizování, shánění hráčů, že už to nejde. V tuhle chvíli bych na to ani fyzicky neměl. Hrát už nebudu, nedávám tomu ani procento.“
Prý má Prostějov špatné vztahy se sousední extraligovou Olomoucí. Proč?
„Nevím, jak to vzniklo, do toho já nevidím. Je fakt, že vzájemné vztahy nejsou ideální. S Jirkou Dopitou (majitel Olomouce – pozn. aut.) jsem ale párkrát jednal. Mám s ním dobrý vztah. Zatím jsme se na nějaké spolupráci nedohodli. Nevnímám to jako problém, spíš je to škoda. Nic jiného. Tuším, co za tím je, ale nemám kompetence se k tomu vyjadřovat. A ani nechci.“
Pokud vím, v Prostějově se pracuje s extraligovou vizí v horizontu pěti let. Je to tak?
„To jsou sny a plány. Realita bývá vždycky jiná. Je to o penězích a hráčském materiálu. Zatím jsme v obou směrech omezení. Nebudeme nikoho přeplácet. Ono ani není koho. Ostatní kluby fungují vesměs jako farmy extraligových celků, které ty hráče platí. My nefungujeme jako Kadaň, Most, Benátky nebo Litoměřice.“
Baví vás role sportovního manažera?
„Hlavně mě baví hokej. Utekl jsem od něj hlavně proto, že jsem nechtěl dělat s hráči, které musíte pořád nutit. To jsem zažil na Spartě, kdy nám mladí vůbec netrénovali. Do toho se přidaly věci s rozhodčími, které se neřešily. Tak jsem z toho prohnilého prostředí odešel a pak jsem se zase do hokeje vrátil.“
Kde mám hledat logiku?
„Do hokeje se začíná dostávat naše generace čtyřicátníků. Myslím, že se to postupně začne pročišťovat. Myslím, že jsme něčeho dosáhli, máme k hokeji určitý přístup. Teď bude záležet na tom, jak moc se ti kluci budou chtít angažovat a jestli jim to vůbec bude umožněno. Věřím, že se to bude zlepšovat.“
I v Prostějově musíte hráče do práce nutit?
„Zrovna nyní jsem z toho zklamanej. Ve druhé lize se mi zdálo, že kluci pracují slušně. Ale co stačilo na druhou, nestačí na první. Myslel jsem, že hráči výkonnostně porostou a budou ještě víc pracovat. Ty, kteří nepracují, bych rád vyměnil, ale ono není za koho. Konkurence je malá a mám pocit, že výše smluv leckdy neodpovídá kvalitám hráče. Takže nezbývá než je nutit, což není dobře.“
Vy se nevěnujete jen hokeji, že?
„Mám i jiné aktivity. Některé jdou lépe, jiné hůř anebo vůbec. O co jde, to si nechám pro sebe. Zápřah a akci mám rád. Když nic nedělám, jsem nervózní. Potřebuju být vytížený. Teď mě naplňuje hokej, i když je to někdy nevděčná role. Nedaří se nám, lidé nadávají. Musíme hrát dobře, abychom je zase přilákali do hlediště.“
Využíváte v týmu mentální trénink?
„V mé pozici je to těžší. Musím těm hráčům dělat smlouvy, posílat je do druhé ligy. Když jsem byl v minulé sezoně na střídačce jako asistent, mohl jsem mentální trénink využít víc. Teď jsem jako pojítko mezi majitelem a hráči. Dá se říct, že to musím hrát na obě strany, aby byly spokojené. Ale je to jedna z věcí, které bych se do budoucna rád věnoval.“
Proč jste se nerozhodl žít v Praze?
„Řešili jsme to s rodinou a vytvořili jsme si základnu v Olomouci. Ale co není teď, může být za rok…Praha je jiná, stát ve státě. Kosmopolitní město s řadou pracovních příležitostí. Tady je to menší, lidé si víc závidí. V Praze je člověk svobodnější, nezávislý.“
Vyhraje v této sezoně Sparta konečně titul?
„Už loni jsem si říkal, že jestli ne teď, tak už nikdy. (úsměv) Letos to zase nabušili, tak se to snad podaří.“
Co Olomouc? Zachrání se mezi elitou?
„Myslím, že jo. Párkrát jsem ji viděl a hraje fakt dobře. Bude důležité, aby si Třinec nestáhnul svoje hráče Hrňu s Maroszem a neutekl jim z obrany Pavel Skrbek. Pokud všichni zůstanou, měla by se Olomouc bez problémů zachránit. Je tam euforie, tým budují dlouhodobě. Navíc mají až nevídanou podporu města.
