Zápas s mistry světa i legenda, co se vzepřela komunistům. Motor slaví 90 let
Budějovický Motor si připomíná 90 let od založení klubu. Ceremoniál před sobotním šlágrem WSM ligy s Karlovými Vary připomene největší legendy celku, jenž za devět dekád získal mistrovský titul, o druhý přišel kvůli z dnešního pohledu podivnému bodování a na zamrzlé řece vyzval na souboj i čerstvé mistry světa…
Byť se hokej v jihočeské metropoli začal hrát už dříve, vzniku klubu se datuje k roku 1928. Tehdy došlo ke spojení sportovních klubů Viktorie a Slovanu. „Víceméně všechny místní sportovní kluby mezi sebou měly i hokejisty, až v tomhle roce se ale přišlo s nápadem, že se založí jeden velký specializovaný hokejový klub, aby se to sjednotilo,“ líčí hokejový historik a tiskový mluvčí Motoru Tomáš Kučera.
Nový českobudějovický klub dostal název Stadion, původně se ale měl jmenovat Slavia. O finální podobě názvu paradoxně rozhodl funkcionář mužstva, které se do nového projektu nezapojilo. „Osloveno bylo více subjektů a jeden z činovníků Meteoru, který se ale nakonec nepřipojil, prohlásil památnou větu Budete hrát na stadionu, tak se budete jmenovat Stadion,“ usmívá se Kučera.
Jen pět let po založení klubu si budějovičtí dokonce zahráli proti mistrům světa. Pouze den poté, co tým Massachusetts Rangers, jenž zastupoval americkou reprezentaci, zvládl finále mistrovství světa v Praze, se noví světoví šampioni představili v Českých Budějovicích, kde vyhráli 2:1. Střelec jediného gólu domácích Václav Špatný tak dokázal to, co žádný Evropan na mistrovství – překonat legendárního gólmana Gerryho Cosbyho, který na šampionátu dostal gól jen od Kanady.
„Už tehdy to byl byznys. Funkcionáři se do Budějovic snažili dostat atraktivní soupeře z celého světa. Tohle bylo o to jednodušší, že Američané jeli z Prahy směrem na jih na domluvené zápasy v Rakousku. Tak jim řekli Zastavte tady, dáme vám peníze,“ vysvětluje Kučera.
Svou logiku to mělo i pro zámořské celky. Pokud se chtěli účastnit mistrovství světa v Praze, musely si cestu do Evropy zaplatit, na což si z větší části vydělaly právě podobnými zápasy. „Během měsíce, kdy byli Američané v Evropě, tak měli třeba 30 zápasů. Přes Francii, Anglii, Itálii, až třeba po Prahu,“ říká tiskový mluvčí.
Hřmící stádo v Praze
Začátkem 40. let pak začala zřejmě nejúspěšnější éra v dějinách klubu – budějovický celek hrál pravidelně nejvyšší soutěž, kterou hrálo šest týmů, a nikdy z ní nesestoupil. A to i přesto, že na rozdíl od silných pražských celků v Budějovicích nebyla umělá ledová plocha.
„Z dnešního pohledu mi to přijde neuvěřitelné. Ti hráči neměli k dispozici umělý led, jednou si jeli do Prahy zatrénovat na otočku a pak jeli na ligu. Museli to být strašně šikovní hráči, když i bez tréninku zvládli čelit týmům, které mohly trénovat denně,“ líčí Kučera a vysvětluje, proč mu období čtyřicátých let přijde tak speciální.
„Nikdy předtím ani potom klub nepatřil mezi totální špičku. Drtivou většinu sezon byl v nejvyšší lize, někdy nahoře, někdy dole, většinou v prostředku. Tehdy přijeli hráči na Štvanici a diváci jim fandili, protože věděli, že to bude úplně něco jiného, než pražské týmy, na které chodí pořád. Říkali budějovickým Hřmící stádo, protože entuziasmus kluků, co byli šťastní, že jsou na umělém ledě, byl úplně na jiné úrovni. Tady museli čekat, až zamrzne."
Jediný titul i změny názvů
V roce 1947 se Budějovice umělé ledové plochy dočkaly, začalo se trénovat a po sérii čtvrtých míst přišel vysněný titul. Dosud jediného mistrovského primátu v dějinách klub dosáhl pod obskurním názvem ZSV SKP JNV ČB. Závodní Sokolská jednota Sdružené komunální podniky Jednotného národního výboru.
„Komunisté chtěli udělat tlustou čáru za sportem buržoazního typu. Nejdříve se to začlenilo do sokolských žup, pak to začlenili do podniků, těch bylo šest druhů. Budějovice byly nejdřív SKP a následně Slavoj, což měl být drobný zpracovatelský průmysl.“
Pak přišla éra patronátních podniků a jihočeský klub si vzal pod svá křídla národní podnik Motor. Název, se kterým si hokej v Budějovicích lidi spojují nejvíce a také jméno, ke kterému se klub po svém znovuzrození před pěti lety vrátil.
Ke druhému titulu měl Motor blízko v sezoně 1980/81, kdy nasbíral jen o dva body méně než mistrovské Vítkovice. Pokud by ale tehdy platilo dnes běžné bodování zápasů, z vítězství v soutěži by se radovali v Budějovicích.
„Před sezonou se došlo k tomu, že každý zápas musí mít vítěze a zrušily se do té doby běžné remízy. Za prohru v prodloužení či na nájezdy ale poražený tým nedostal ani jeden bod, bralo se to stejně, jako porážka v základní hrací době. Vítkovice většinu prodloužení zvládly, Motor ne,“ vysvětluje Kučera.
Ikona řekla komunistům NE
Během 90 let své existence za klub hrálo mnoho výjimečných hokejistů, včetně vítězů Stanley Cupu či mistrů světa. Kromě známých jmen Miroslava Dvořáka, Romana Turka či Jaroslava Pouzara však historie klubu nabízí i méně známé hokejisty, kteří však psali zajímavý sportovní i životní příběh.
Jedním z nich je Antonín Španinger. Bývalý špičkový obránce patřil ve své době k nejlepším, za reprezentaci má ovšem jen dva starty. Byl totiž účastníkem vykonstruovaného procesu s týmem, který se měl účastnit světového šampionátu v roce 1950 v Londýně.
Šel do vězení, stejně jako jiný budějovický hokejista Jiří Macelis, jehož syn se osudného večera v hospodě u Herclíků, kde došlo k provokaci ze strany Státní bezpečnosti, zapíjel současně se zklamáním z faktu, že reprezentace nebude v Londýně obhajovat zlaté medaile z předchozího mistrovství.
Ve vězení ho mučili, Španinger se ale po dvou letech, kdy nesměl hrát hokej, na led vrátil a znovu patřil mezi nejlepší v lize. „Na finálovém turnaji 6 nejlepších týmů v roce 1953 byl nejlepší bek. Mukl a trestanec ale přece nemohl jet na MS. Když se ale pak na šampionátech nedařilo a on byl pořád mezi nejlepšími, už to nešlo přehlédnout a Španingera vzali na dva přáteláky,“ vysvětluje Kučera.
Španinger dal gól a na ledě hrál znovu výtečně. Bylo mu řečeno, že na další mistrovství světa pojede, musí ale podepsat spolupráci s StB. To odmítl a do reprezentace už se nevrátil. „Spousta hokejistů té doby spolupráci podepsala. Nesoudím je, chtěli prostě hrát hokej. On to ale odmítl, i když si tím dveře do národního týmu zavřel. Proto je pro mě i lidsky jedna z největších osobností klubu,“ říká Tomáš Kučera.
Hrál hokej před válkou, teď bude znovu na ledě
V dresu Budějovic odehrál čtrnáct sezon, v roce 2010 ale zemřel. Žijících hokejistů, co v dresu dnešního Motoru odehráli aspoň deset sezon, je na světě 40. Třicet z nich se v sobotu představí na ledě Budvar arény před zápasem s Karlovými Vary.
„Někteří z nich nemůžou, protože pracují v klubu a mají povinnosti například u mládeže. I tak se tu ale sejde velká řádka zajímavých osobností. Každý z nich navíc dostane retrodres z éry, kdy za Motor hrál,“ říká tiskový mluvčí klubu.
Věkový rozdíl mezi nejmladším a nejstarším účastníkem akce bude neuvěřitelných 67 let. Davidu Kuchejdovi je 30, Václavu Lencovi 97. „V A týmu debutoval v roce 1938, je to bezpochyby jeden z nejstarších žijících hokejistů na světě. Jsem moc rád, že se zúčastní,“ doplňuje Kučera.
Motor tak spolu se svými legendami připomene kulaté jubileum. Zda budou mít v klubu důvod k oslavám i na konci sezony, už záleží především na hráčích, kteří okřídlené "M" na hrudi nosí právě nyní.
