Byl jedním z pěti hokejistů, kteří si na mistrovství světa 1969 při druhém zápase proti tehdejšímu Sovětskému svazu přelepili na dresu reprezentace rudou pěticípou hvězdu nad symbolem lva. Už od srpna předchozího roku okupovala Československo ruská vojska. A tohle byla forma protestu. Už po prvním vzájemném utkání hráči Sovětům nepodali ruce. „Dávali jsme jasně najevo, co si myslíme,“ vzpomíná na události před půl stoletím Jan „Gusta“ Havel (75), legenda Sparty a člen Síně slávy českého hokeje, který se jako reprezentant účastnil šampionátu ve Stockholmu. Turnaj se původně měl konat v Praze. Režim se však takhle brzy po intervenci obával nepokojů. A tak ho přeložili do Švédska.
Jak jste 21. srpen 1968 prožíval?
„Byli jsme se Spartou na soustředění v Litvínově. Měli jsme 21. srpna hrát první přípravný zápas. Ve tři hodiny ráno nás vzbudily tanky, které začaly projíždět Litvínovem. To byla hrůza. Zápas zrušili, s týmem jsme se pak nemohli dostat do Prahy. Nebyl autobus, nic. Měli jsme štěstí, že tam za námi přišel nějaký letec. Říkal, že je sparťan, ať se nebojíme, že nás odveze. Takže nás mezi tanky odvezl autobusem do Prahy. Ta byla zablokovaná, ovšem ten letec znal jiné cesty, podjeli jsme to přes Roztoky spodem až k holešovické hale.“
Co bylo dál?
„Dali jsme si věci do kabiny, já nasedl do auta a chtěl odjet domů. Jenže už jsem ani nemohl projet přes most kolem Štvanice, musel jsem přes Libeň zadem na Spořilov, na opačný konec města, kde jsem tehdy bydlel. Vzpomínky to byly hrozné, když se vám najednou ve tři hodiny ráno zjeví v ulicích tanky. Ještě k tomu ruské tanky. Byl to šok. Dneska se o tom mluví jinak, ale tehdy jsme to hodně prožívali a hlavně byli strašně naštvaní, co se stalo a že to někdo dopustil.“
Máte nějaký zážitek se sovětskými „osvoboditeli“?
„Přímo s nimi ne, ale druhý den jsme měli sraz, scházeli jsme se s fotbalisty, házenkáři a dalšími sportovci. Trénink nebyl, sešli jsme se v hospodě na Náměstí republiky, říkalo se jí Pečenáč. Dostal jsem se tam autem zezadu a odtud jsme vyrazili k budově Rozhlasu na Vinohradské třídě. Chtěli jsme vidět, co se děje. Střílelo se tam, což nás zabrzdilo a mazali jsme odtud. Vezl jsem Tondu Krameriuse (brankář fotbalové Sparty) přes Invalidovnu, ale byli jsme rádi, že jsme se vůbec dostali z Vinohrad.“
Mistrovství světa se v následujícím roce mělo původně konat v Praze. Ale v důsledku situace bylo přesunuto do Stockholmu. Jak jste to vnímali, když vám domácí turnaj vzali?
„Byli jsme ještě víc naštvaní. Na to jsme se nejvíc těšili, že bude v Praze konečně šampionát. Už byly vytištěné i plakáty, jeden z mála, co se zachoval, jsem si vystavil v restauraci na Vinohradech, kterou jsem tam měl jedenáct let. Někdo mi ho ukradl. Každopádně turnaj přendali do Švédska, co kdyby se něco stalo.“
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
