Golonka o okupaci: Chtěli jsme ukázat, že nejsme podělaní. Proč neemigroval?
Měl mnoho možností uprchnout a prosadit se v zámoří, ale vazba k vlasti byla v těžkých časech silnější. Bývalý vynikající útočník Jozef Golonka prozradil, že byl od začátku 60. let v kontaktu s kluby NHL. Pokaždé se však rozhodl pro návrat do Československa. „Kdybychom tehdy všichni utekli, kdo by hlásal o hrdosti našich národů? Můj útěk by ale hlavně uškodil rodině,“ vzpomíná osmdesátiletý rodák z Bratislavy. Na jeho postoji nic nezměnila ani okupace v roce 1968.
Od začátku okupace Československa uplynulo již padesát let. Jozef Golonka však má tyto těžké časy stále v hlavě. „Roky utíkají rychle, ale byla to tak nepříjemná událost, že ještě dnes to má na společnost silný dopad. Na toto neštěstí našich národů se nikdy nesmí zapomenout,“ upozorňuje držitel stříbra z olympiády v Grenoblu 1968.
Věřil byste, že už je to půl století od invaze vojsk Varšavské smlouvy?
„Letí to, pořád vidím, jaká to pro nás byla rána. Nevzpomíná se mi na to lehce. Byli jsme vychováváni v tzv. lidově-demokratickém systému jako bratrská země, která neútočí a žije poklidně v socialismu. No, a z ničeho nic Československo napadli naši spojenci. Všechny nové možnosti pro sportovce a celkově pro lidi, se kterými přišel pan Dubček, padly. Jen kvůli tomu, že se naše ideály nelíbily Sovětskému svazu. Všichni sportovci a umělci se jednoznačně postavili na stranu Dubčeka a jeho lidské tváře.“
Vybavíte si, co jste dělal v den okupace?
„Přímo 21. srpna jsem byl doma. Shodou okolností jsem bydlel vedle policejního ředitelství v Bratislavě. Můj kamarád, který byl redaktorem Smeny, mi volal asi v půl druhé ráno a zděšeně povídal, že k nám vstoupila vojska. Říkal jsem si, co to plácá za blbosti. Tak jsem se šel podívat k oknu a s hrůzou jsem viděl, jak na ulici stály tanky.“
Vrtalo vám hlavou, proč tam stály?
„Netušil jsem, co se děje, ale byl jsem zvědavý, tak jsem sednul na kolo a vyrazil do centra. Pak jsem se však okamžitě vrátil domů kvůli autu. Bylo nové a hlavně jsem si ho přivezl z Grenoblu. V ten moment jsem myslel jenom na to, aby mi tanky nezničily ten vůz, protože prý vojáci přejížděli každé zahraniční auto, na které narazili.“
A zachránil jste ho?
„Jakmile jsem přijel zpátky domů, chtěl jsem odjet do garáží, ale uslyšel jsem střelbu a na ulici zavládl chaos. Měl jsem strach, tak jsem zalezl do bytu, abych neschytal nějakou kulku.
