Hokejový tvrďák Kočí dnes: Funguju, žiju si svůj život. Asi mám štěstí | iSport.cz
Pavel Ryšavý
12. prosince 2019 • 17:00

Hokejový tvrďák Kočí dnes: Funguju, žiju si svůj život. Asi mám štěstí

TOP VIDEA
Naděje pro vrcholové sportovce? Prymula promluvil o uvolnění opatření, do akce by mohla jít Kvitová i Plíšková
Hašek o synově kauze: Špatně na všechny strany. Pro Martinovo PR katastrofa
VŠECHNA VIDEA ZDE

Když si uvědomíte, čím se David Kočí v NHL živil, můžete mít na něj zkreslený pohled. Pokud si to situace žádala, hodil rukavice dolů. Rval se s jinými těžkými váhami. Byl v tom dobrý. Uchytil se v lize i ve chvíli, kdy bitek ubývalo a specialistů taky. On ale o hokeji přemýšlí možná jinak, než byste čekali. Ze současného rychlého hokeje je nadšený, z voleje vám rozebírá posledního vítěze Stanley Cupu. „Nikdy jsem neměl potřebu někomu něco dokazovat,“ jen pokrčí rameny trenér hradecké juniorky.



O svém starém povolání v NHL dovede David Kočí mluvit hodně zajímavě. Nepatří ke skupině lidí, která by vám hned hučela do hlavy díru, jak liga hráče zneužívala a ničila jim zdraví. Ani z něj nemáte pocit, že by si bitky nějak užíval. Zkrátka práce, kterou si zvolil. Nic víc. „Nikdy a nikdo mě do toho netlačil, ani jiné hráče. Na ledě jen vznikla nějaká situace a trenéři vás tam zkrátka jen dali,“ říká. A bylo na vás, jakou cestu zvolíte. On na ni kývl a v NHL odehrál 142 zápasů.

Četl jsem výpovědi bývalých bitkařů, kteří často říkali, že vlastně byli rádi, když do akce nakonec nešli a rukavice dolů nemusely. Jak jste na tom byl vy?
„Byl to styl hokeje, který jsem hrál a byl na něj připravený. Věděl jsem, co se ode mě očekává. Nikdy jsem si tlak, že musím, na sebe nepřipouštěl. Snažil jsem se k tomu hrát i chytře, nešlo jenom o to, že se jdu někam pobít a vyhledávat šarvátku. Nikdy jsem lidem nepotřeboval dokazovat něco tím, že se porvu. A to ani pak na Spartě.“

Pravda. Každý u nás čekal, kdy to přijde, a pěsti šly do akce až ve 32. zápase.
„Už i hráči si mě dobírali, kdy to bude. Ale mně to bylo jedno, nezajímalo mě to. Prostě nebyl důvod se poprat. Nechtěl jsem se nikde zbytečně ukazovat, to můj styl nebyl.“

Ale trenéři v NHL přeci posílali bitkaře do akce, ať se právě ukáže, že teď je jeho chvíle, ne?
„Trenéři ne, to je řečený špatně. Akci spíš chtěla konkrétní situace, která se na ledě stala. Styl hokeje, jaký se v NHL hrál, si to vyžadoval. Hráč, který v týmu byl od toho, aby situaci vyřešil, musel jít na věc. Nikdy mu trenér neřekl, že teď. Jen jste vycítili, že nastala vaše chvíle. Já se toho ujal, tím jsem se do role dostal. Ale nikdy a nikdo mě do toho netlačil, ani jiné hráče. Oni nás do dané situace zkrátka jen dali.“

A nalož s ní, jak dovedeš?
„Ano, buď jste to udělali, tedy šly rukavice dolů, nebo nešly.“

Co když nešly?
„Tak příště dal trenér do situace někoho jiného. A pokud on se do toho pustil, zůstal v sestavě.“

Na druhou stranu, tohle je právě nejvíc stresující faktor ve světě bitkaře, ne? Třeba se nechci rvát, něco mě bolí. Ale musím. A když ne, jsem bez práce.
„Vyloženě bez práce ne. Nebo jinak, pokud jste na situaci nereagovali tak, jak se od vás čeká a ještě víckrát po sobě, bylo jasné, že tohle asi není váš styl. A vy jste se museli ukázat nějak jinak. To je prakticky to samé jako s hráči pro přesilovku. Máte snajpra? Taky ho dáte na konkrétní situaci a čekáte od něj gól. Co když ho ale nedá?“

Chápu, na přesilovce končí.
„Jasně, přijde další.“

Jenže, ne každý tenhle tlak dokázal v hlavě ustát. Třeba slavný detroitský rváč Darren McCarty říkal, že jeho největšími kamarády byly pivo a Jack Daniels. Před zápasy nespal, blouznil, měl stresy, že třeba dostane nařezáno. Není těžké se podobným stavům ubránit?
„S tím jsem nikdy problémy neměl. Je strašný, kam tahle práce některé kluky stáhla, opravdu hrozně zlý. Já byl nerózní leda někdy těsně před zápasem, když jsem viděl, že jdeme na Anaheim nebo na Calgary, kde mají obrovské a silné hráče. Přemítáte, jestli situace přijde. Tam se to na vás mohlo nahrnout z každé lajny. Prakticky bylo jasné, že se něco semele, a pokud někoho tvrdě trefíte, půjdou po vás. Ale že bych

Přečtěte si pokračování článku s předplatným Premium
Získejte neomezený přístup již od 49 Kč měsíčně

Chci předplatné Premium


Články odjinud


Články odjinud