Zdědil po něm přezdívku. Vladimír Zábrodský byl „Šéf“. Jiří Kochta taky. O třiadvacet let mladší útočník začínal s legendárním lídrem v dresu Bohemians. Zábrodský tým vedl jako hrající trenér. A Kochta byl talent, kterého chtěl v mužstvu. „V Bohemce jsme spolu tři, čtyři roky hráli. Vzal si nás tam jako juniory, byli tam i starší hráči, on všechno vedl. Musím říct, že se mu povedlo postavit super mužstvo. Oblíbil si mě, já jsem byl něco jako jeho třetí syn,“ vzpomíná Kochta na své začátky.
Zábrodský mu hodně dal. „Z Bohemians, z druhé ligy, jsem šel přímo do Dukly Jihlava, mezi borce jako bratří Holíkové, Klapáč, Honza Suchý, Šmíd, Hrbatý... Tam bylo takových skvělých hráčů! Ale už jsem byl asi tak otrkaný, že jsem neměl strach,“ vybavuje si mistr světa z roku 1972. „Díky Zábrodskému mi začali říkat ‚Šéfe‘ taky. V Jihlavě to tedy nešlo, tam byl šéf Jarda Holík, takže jeho brácha Jirka mi říkal ‚Šéfíčku‘. Ale mladí kluci mě tak oslovovali a pak se to neslo dál,“ usmívá se Kochta.
Nastupovat s mistrem světa z let 1947 a 1949 byla pocta. Hrající trenér navíc couvnul, ustoupil ze své pozice ve středu útoku, kde nechal hrát právě Kochtu, a šel mu hrát křídlo. „Samotného mě to překvapilo,“ přiznává bývalý útočník. A jestli z legendy nebyl vyklepaný? „Víte, že ani ne? Náš vztah byl opravdu hodně dobrý a popravdě jsem se vedle něj nebál. Spíš to fungovalo naopak. Bral jsem jako uznání, že si myslí, že tak mladý kluk něco umí. Díky tomu jsem ani nervózní nebyl.“
Se Zábrodským si vybudoval hodně blízký vztah: „Byli jsme spolu každý den. Když šel na prohlídku k doktorovi nebo do sauny, tahal mě pořád s sebou. V kabině si vybral hokejky pro sebe, pak automaticky vybíral i pro mě. Bylo tam plno věcí, kdy zkrátka on rozhodl a nikdo neodporoval. Jednou jsem to teda zkusil na střídačce...“ V tu chvíli přilétla facka. „Neměl rád, když mu někdo oponoval,“ usmívá se ještě dnes Kochta. „Dostal jsem ji, až mi spadla helma a bylo to. Tatínek se za mnou jen smál a říkal, ať mi dá ještě víc.“
Oba nakonec poznali pocit, jaké to je, když se před nimi klaní fanoušci Sparty, nebo když vyhrajete mistrovství světa. Zábrodský měl dvě zlaté medaile, Kochta jednu. V kontaktu zůstali i dál. „Oslovoval jsem ho ‚Vovko‘. Sám mi časem navrhnul, abych mu tak říkal. Ale ze začátku to bylo uctivě ‚pane Zábrodský‘, až potom jsme si začali tykat,“ vzpomíná mladší sparťanská legenda.
Když pak Sparta hrála ve Švédsku, vždycky se přišel Zábrodský na Kochtu podívat. Po telefonu se pak slyšeli, i když oba měli po aktivní kariéře. „Teď si volám s jeho synem Honzou. Věděl jsem, že na tom Vovka nebyl dobře, poslední dny už nejedl, ani nepil. Věděl jsem od Honzy, že to dobré není,“ říká Kochta. Už tehdy tušil, že brzy dostane smutnou zprávu.
