Michal Koštuřík
Premium
1. června 2020 • 12:30

Bokroš o autoritě, válce s rodiči hráčů i testech v Austrálii: Teď cítím sílu

Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Zábranský? Zbrojovku řídit nebude, fotbal jde mimo něj, Kometa je srdcovka
Zimák: Vrána přiletěl nečekaně. Proč by MS mělo klapnout?
VŠECHNA VIDEA ZDE

Tvrdí, že se změnil a zklidnil. Pověsti nekompromisního kouče už se však Ernest Bokroš (60) asi nikdy nezbaví. V Austrálii si nechal otestovat svou osobnost. Investoval peníze, aby si ověřil, jak působí na své okolí. „Napsali, že i kdybych si na hlavu vylil kýbl vody, moje autorita neklesne,“ líčí v rozhovoru pro deník Sport. Energický chlap, který v roce 2004 přivedl Zlín k historickému titulu, je po neslavném konci u slovenského výběru U20 připraven na nové těžké výzvy.



Má krásné bydlení přímo pod Trenčínským hradem, národní kulturní památkou. „Přiznám se, že na ten kopec jsem si musel pořídit elektrokolo,“ líčí nadšený cyklista Ernest Bokroš, podle počtu medailí nejlepší hokejový kouč na Slovensku. Nějaký úspěch by ještě rád přidal. Láká ho angažmá v české extralize nebo v rodném městě, kde nikdy nebyl prorokem. „Jsem lepší trenér než dřív,“ ujišťuje. Jako osobní selhání vnímá jen angažmá v Českých Budějovicích.

Jste aktuálně činný v hokejové sféře?
„Momentálně stojím, jako všichni, kvůli koronaviru. Naposledy jsem byl v Martině. Klub chtěl postoupit do extraligy a hledal zkušeného trenéra. Situace, která pak nastala, bohužel způsobila, že to nevyjde. Když jsem přišel, byl Martin čtvrtý a v době předčasného ukončení sezony jsme byli už druzí za Bratislava Capitals. Doma jsme je dvakrát porazili. Takže reálná šance tam byla. Ale vypadá to, že letos nikdo nepostoupí. Nejspíš si budu hledat nové angažmá. Co má přijít, to přijde.“

iSport Premium nyní pro nové předplatitele jen za 1 Kč na první měsíc>>>

V srpnu vám bude jednašedesát let. Pořád se cítíte na každodenní zápřah?
„Určitě. Rád bych pracoval pro nějaký ambiciózní klub. Ekonomika pro mě už není na prvním místě. Mám vše, co potřebuju. Krásné bydlení pod hradem, ani jeden den se nenudím. Sportuju, jezdím na kole. Ale ještě chci v hokeji něco dokázat. Klidně za míň peněz. Mentálně i fyzicky se cítím výborně, zdravotně jsem v pořádku. Někdo mluví o mladých progresivních trenérech. Uměl bych těmto řečem oponovat. Já teď cítím největší sílu, zkušenosti, přehled. Kdo je dobrý a špatný trenér? Já znám jen úspěšné a neúspěšné. I na Slovensku začali trénovat mladí, ale během jedné sezony čtyři nebo pět z nich skončilo.“

Také se nyní na Slovensku diskutuje o změně formátu soutěže?
„Ano. Lidé z hokeje se dohadují, jestli extraligu uzavřít, nebo ne. Ekonomická situace je velmi vážná. Já vždy preferuji sportovní stránku, minimálně baráž bych ponechal. Kluby jako Martin, Skalica, Spišská Nová Ves nebo Žilina by chtěly jít nahoru.“

MEDAILE ERNESTA BOKROŠE

Reprezentace
MS 2000 – 2. místo (asistent)
MS 2002 – 1. místo (asistent)
MS 2015 (U20) – 3. místo (hlavní kouč)

Kluby (vše jako hlavní kouč)
1996 – 2. místo (Trenčín)
1998 – 1. místo (Slovan)
1999 – 2. místo (Slovan)
2000 – 2. místo (Zvolen)
2001 – 1. místo (Zvolen)
2002 – 2. místo (Zvolen)
2003 – 3. místo (Zvolen)
2004 – 1. místo (Zlín)
2005 – 2. místo (Zlín)

Osm let jste vedl slovenský výběr do dvaceti let. Přivedl jste ho k senzačnímu bronzu na mistrovství světa, ale dlouhé angažmá dopadlo neslavně. Někteří hráči a jejich rodiče vás loni obvinili z nekalého jednání při tvorbě nominací. Ublížilo vám to?
„Určitě mi to poškodilo jméno. Lidé potřebují senzace, nenávist, zlobu. V době internetu si každý může napsat, co chce. V závěru mi to rodiče znepříjemňovali víc a víc. Vyústilo to v konflikt. To mě znechutilo. Řekl jsem si, že nemám zapotřebí dohadovat se s rodiči, jestli měl být jejich syn nominovaný, a poslouchat žvásty o úplatcích a protekčních dětech. Vážím si funkcionářů Martina, že nebrali ohledy na tyhle věci a angažovali mě. “

Každopádně jste v reprezentaci vydržel rekordní dobu. To jste ani nečekal, co?
„Původně jsem tam šel na rok, abych hned vytáhl nahoru osmnáctku. To se podařilo. Pak mě požádal svaz, abych pomohl dvacítce. První sezonu jsme skončili šestí, tak jsem zůstal. Byl jsem tam celkem osm let a myslím, že už jsem nadsluhoval. Trenér by měl nejpozději po třech, čtyřech letech odejít. Ale výsledky jsem pořád měl. Třicet, čtyřicet procent lidí, kteří mě opravdu znají, mi vždycky bude fandit a věřit. Stejný počet nepřeje nikomu. I když získáte pět titulů, budou vás stále nenávidět. Potom je zlatý střed, který ohodnotí vaši práci. Co se týká medailí, jsem dneska nejúspěšnější trenér na Slovensku.“

Takto oslavoval extraligový titul trenér Ernest Bokroš
Takto oslavoval extraligový titul trenér Ernest Bokroš

Jak se vám pracovalo s juniory, kteří mnohdy nemají pod kůží opravdový profesionalismus?
„Myslím, že jsem asi byl na správném místě. Naše sedmnáctka teď vypadla. Trenéři byli moc demokratičtí a hráči si dělali, co chtěli. Osmnáctiletý chlapec přece musí mít disciplínu, povinnosti a podávat výkon. Dnešní mladí mají vše. Je potřeba mít lodivoda, který na ně dokáže v pravý čas zatlačit. Ale ve vhodnou chvíli musí i polevit. Vyzrál jsem. Určitě jsem lepší trenér než dřív. Možná jsem měl předtím jen víc štěstí.“ (úsměv)

Proč si myslíte, že jste lepší?
„Metody, které jsem používal před deseti patnácti lety, dnes

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!

Koupit
Vstoupit do diskuse
0


Články odjinud


Články odjinud