S lehkým úsměvem a elegancí proplouval mezi mantinely elitních soutěží do 44 let. „Bral jsem to tak, že máme diváky bavit,“ připomíná Otakar Janecký. S reprezentací zažil doby bronzové, stal se legendou dvou klubů. S Pardubicemi a Jokeritem Helsinky získal celkem šest ligových titulů. Ve Finsku sklízel dokonce větší uznání než u nás, kde jako trenér mateřského týmu zažil i ošklivé turbulence. „Ale žádná hořkost tam nebyla,“ dodává v rozhovoru pro iSport premium bývalý skvělý útočník, jenž se o Vánocích dožívá 60 let.
Na svět přišel 26. prosince, největší svátky v roce slavil společně s narozeninami. To člověka zamrzí hlavně v dětství, cítí se ochuzen. Ke svým šedesátinám chtěl Otakar Janecký uspořádat zápas a pozvat bývalé spoluhráče. Kvůli nařízením a zákazům ohledně koronaviru to však musel odložit na neurčito. „Snad všechno zase jednou povolí a bude to takové, jako bylo,“ doufá jeden z nejslavnějších odchovanců pardubického hokeje.
Necítil jste se ochuzený, že jste se narodil na Vánoce? Kdyby vám ještě dali křestní jméno Štěpán, mohl jste mít tři oslavy v jednom. Vánoce, narozeniny, svátek…
„Vyčítal jsem taťkovi, že to blbě naplánoval. (usměje se) Ale už to tak je, zvykli jsme si. K narozkám jsem taky vždycky dostal něco navíc. Teď už na tom nezáleží, v tomhle věku je hlavní, že jsme zdraví.“
Vánoční čas je jiný, nicméně jak budete slavit letos svoje kulatiny, když se nic nesmí?
„Zatím to dám v rodinném kruhu, ale to víte, že jsem oslavu plánoval. Chtěl jsem uspořádat zápas k mým šedesátinám, poděkovat bývalým spoluhráčům. Za moji dlouhou kariéru jich bylo hodně, ovšem byli by to spíš Pardubáci. Jirka Šejba, Petr Sýkora, Standa Mečiar, Pavel Marek, Dominik Hašek. Chtěl jsem je obvolat tak měsíc dopředu, jestli budou moct a zda taky bude volné hřiště. Ale musím počkat, až to bude možné.“
Je to pech, když svoje jubileum nemůžete ani pořádně oslavit, viďte?
„My jsme starší generace, takže když se něco řekne, tak se poslouchá. Samozřejmě bych si i jindy šel rád zabruslit nebo se chodil koukat na hokej. Snad to všechno zase jednou povolí, zvládneme to a bude to zase takové, jako bylo.“
Chtěl jste šedesátku slavit v Pardubicích? Ptám se, protože naposledy jste z klubu odcházel s určitou hořkostí. Už to neřešíte?
„Tam žádná hořkost nebyla. Vztahy máme nadstandardní, i když Finové mě v Jokeritu mají víc za vlastního než tady u nás.“
V Pardubicích jste navíc končil po neshodách jako hráč, stejně tak coby asistent trenéra…
„A fanoušci mě házeli do popelnice… Příjemné to není, ale asi nejsou všichni stejného názoru jako těch dvacet, třicet ovlivněných, co to dělali. Já nad tím nepřemýšlím. Člověk obrátí list. Dvakrát mě požádali, abych pomohl. Já tam šel spíš kvůli komunikaci na střídačce s hráči než na tréninky. Na Pardubicích ležela pět, šest let deka, takhle se to vyvrbilo. Je škoda, že se to takhle vyhrotilo. Neustáli to fanoušci ani někteří hráči, kteří je navedli. Jo, finští fanoušci, to je o něčem jiném.“
Pardubický pokles se víceméně shodoval s odchodem generálního manažera Zbyňka Kusého. Co se stalo, že šel tým tak dolů?
„Zbynďa měl výhodu, že byl jednu chvíli současně generální manažer reprezentace. Hráči do Pardubic chodili, byla jiná situace se sponzory. Každý je nahraditelný, i Zbynďa Kusý. Ale spíš mi připadalo, že jsme vzali hráče, kterého jinde nechtěli, a po měsíci zjistili, že to nejde. Nechci však něco dávat za vinu jiným, na té lodi jsme byli všichni.“
Ve spoustě klubů se slavnou minulostí mívali problém, že do toho každý chtěl mluvit, ale k ničemu to nevedlo. Nestřetávalo se v Pardubicích příliš vlivů a zájmů najednou?
„Co jsme si řekli jako trenéři, to mezi námi zůstalo. Hlavní kouč šel pak nahoru na vedení a co se dělo tam, to člověk neví. Já jsem byl už jako hráč horkokrevný, takže jsem si do ničeho kecat nenechal. Z toho vyplývají spory. Nemá cenu na někoho házet špínu. Ale asi tam něco divného je.“
V Brně se taky hádali, než to srovnal Libor Zábranský. Jak vidíte situaci v Pardubicích po příchodu nového majitele Petra Dědka?
„Moc o tom hovořit nechci. Spíš budu mluvit o týmu. Kdybychom měli ten, co je teď, tak by to tehdy tak nedopadlo. Pardubice samozřejmě sleduju. Myslím, že jsou tam dobří kluci, a fandím jim. Věřím, že to zvládnou.“
Myslíte, že se k týmu Pardubic ještě někdy vrátíte?
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
