HLAS TRENÉRA | Trenéři mládeže nebývají tolik vidět. Odvádějí ale důležitou práci, díky níž děti u sportu zůstávají, nebo se jejich cesty odkloní jiným směrem. Robert Kaše se u nás řadí mezi nejrespektovanější hokejové trenéry mládeže. V Kadani a Chomutově vychoval několik vynikajících hráčů a jeho synové Ondřej a David válí v NHL. Aktuálně má jako regionální trenér Českého hokeje na starosti severozápad naší země. V obsáhlém dotazníku najdete, jak by se podle Kašeho mělo přistupovat k výchově mladých hráčů, zda má být u mládeže tlak na výsledky, a jestli je pro sportovce lepší ranná specializace, nebo rozvoj všestrannosti.
Proč jsem se stal trenérem?
„Protože jsem odmalička hrál hokej. Byl jsem jím vychovávaný a vždy mě bavil, tak jsem v něm prostě chtěl pokračovat, vychovávat děti a předávat jim svoje zkušenosti. Po vojně, kterou jsem absolvoval částečně v Chomutově a končil v Kadani, jsem dostal nabídku trénovat děti v Kadani. I když jsem byl stále aktivní hráč (do 35 let), rád jsem ji ve dvaceti přijal a byl to pro mě další životní impuls. Jen taková perlička. Myslím, že se nám podařilo s manželkou vypěstovat u Ondry a Davida takovou lásku k hokeji, že už pravidelně každé léto, pokud jim to čas dovolí, pomáhají v Kadani při trénování dětí. Takže si myslím, že až ukončí kariéru, je velký předpoklad, že u hokeje také zůstanou.“
Moje nejsilnější vlastnost?
„Řekl bych, že cílevědomost.“
Co na mě mělo největší vliv?
„Nedokážu posoudit. Trenéry jsem měl super a nejvíc mě ovlivnili asi ti z dob mládí, na které rád vzpomínám.“
Moje trenérská filozofie?
„Mít radost ze sportu, a nemyslím jen z hokeje, který dělám. Důležitá je snaha dělat všechno na 100 procent. Nemám rád věci, které se dělají jen napůl.“
Jakými hodnotami se řídím jako kouč?
„Úplně na prvním místě je zaujetí pro daný sport, být příkladem v chování a přístupu. Vyznávám důslednost, která je pro mě hrozně důležitá. Také se nenechat ovlivňovat nejen lidmi, ale i okolnostmi, a jít si za svým přesvědčením.“
Nejlepší rada, kterou jsem kdy dostal?
„Asi použiju část odpovědi z předchozí otázky: trénovat podle svého citu a přesvědčení.“
Moje nejtěžší rozhodnutí?
„V životě je toho víc, ale vůbec si nevybavuju, že bych měl těžké rozhodování ohledně sportu.“
Co se mi opravdu povedlo?
„Vychovat nejen po sportovní, ale i po lidské stránce své dva kluky. Těch věcí by samozřejmě bylo víc. Myslím si, že se mi podařilo vštípit hráčům, které jsem trénoval v dané kategorii, lásku ke sportu. Řekl bych, že jako trenér jsem byl spíš oblíbený než neoblíbený.“
Kdy jsem si nejvíc naběhnul?
„Co se týká trénování, tak asi úplně ne. Ale v životě si člověk naběhne několikrát… Možná říkat otevřeně, co si myslím. Díky tomu jsem měl pár problémů.“
Co dělám, když cítím, že za mnou tým nestojí?
„Myslím si, že tohle se v mládeži nestane, to je spíš otázka pro starší kategorie - dorost, juniorku nebo A-tým. Zažil jsem u kolegy, že tým za ním nestál, ale
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
