Minutou ticha před klíčovým zápasem na mistrovství světa v para hokeji proti Norsku (2:1) uctili čeští reprezentanti památku obětem ničivého tornáda na jižní Moravě. A všem ostatním poslali v těžké chvíli podporu a jasný vzkaz: Síla, odvaha, odhodlání. To vše teď bude hodně potřeba.
Sami jdou příkladem. Všichni za sebou mají dramatický boj s nemocí nebo s těžkým zraněním. Tak jak obránce Radek Zelinka (29 let). Bývalý hokejista a florbalista bojoval na sklonku roku 2018 po útoku skupinky násilníků o život. Kvůli poranění aorty přišel o nohu. Mistrovství světa v Ostravě v roce 2019 sledoval v televizi. Pak se na para hokej i díky reprezentačnímu spoluhráči Michalovi Geierovi vrhnul.
V českém týmu je Zelinka nováčkem. A v boji o páté místo proti Norsku (2:1) byl u obou gólů. První vstřelil, druhý pomohl vypracovat. Čeští para hokejisté si tím vybojovali účast na paralympiádě v Pekingu 2022. „Velká úleva pro celý tým, makali jsme na tohle všichni,“ radoval se Radek Zelinka. „Tento gól je všech, nejenom můj.“
Před zápasem jste drželi minutu ticha za oběti tornáda na jižní Moravě. Jak jste katastrofu vnímali?
„Všichni jsme to četli, viděli ve zprávách před zápasem. Bylo nám to všem hrozně líto, tohle se mohlo stát komukoliv. My můžeme jen podpořit a vyjádřit soustrast. Mrzí nás to, jak budeme moct, pomůžeme.“
Jdete sami příkladem? Bojovností, vůlí a silou nic nevzdávat ani v nejtěžších momentech?
„Jo, k čemu to vzdávat? To by nebylo k ničemu. I když se nedaří, tak je třeba furt šlapat.“
Díky pátému místu jste se kvalifikovali na paralympiádu, jaký je to pocit?
„To byl hlavní cíl, kvalifikovat se. I když se nám v turnaji moc nedařilo, tak jsme věřili v tento zápas. Že ho urveme. Dali jsme do toho všichni všechno a jsme za to moc rádi.“
Jak bylo těžké se připravit na klíčový duel po těžkých bojích ve skupině a skóre 0:23?
„Bohužel, soupeři byli kvalitní, snažili jsme se s nimi hrát. Byli jsme dobře rozježdění, věřili jsme v tento zápas. Samozřejmě, Norové předvedli svoji kvalitu, mají výborný tým, ale dopadlo to dobře pro nás.“
Na konci jste hráli oslabení, Norové zkoušeli hru bez brankáře, šance ještě měli. Jak vám bylo?
„Tak Vikingové, ti to jen tak nevzdají. (usmívá se) S tím jsme počítali.“
Byl jste před zápasem nervózní?
„Já se nervozitu nesnažím moc pouštět do hlavy. Samozřejmě tam někde je, ale snažím se odvést nejlepší pro tým, tak aby to klapalo. A s tím do toho jdu.“
Jak jste se cítil na své první velké akci?
„První zápas s Koreou jsem nervozitu cítil, byl to první velký zápas. Sice jsme hráli přátelská utkání, ale to bylo bez lidí. První střídání jsem to tam trošku zamotal, ale pak to ze mě spadlo a šlo to.“
Jste dokonce asistentem kapitána, překvapilo vás to?
„Ano, nováčci nebývají úplně často asistenty, ale je to volba kabiny. Kluci mi dali důvěru, jsem za to moc rád. Chtěl jsem jim to oplatit a doufám, že se to povedlo. Jsme tady jeden pro druhého. Na kapitány, asistenty si moc nehrajeme. Všichni jsme tady pro všechny.“
Motivovalo vás to nebo svazovalo? Třeba Jaromír Jágr céčka na dresu moc rád nemá...
„No, naštěstí nejsem Jarda Jágr, tak v pohodě. (usmívá se) Ne, motivovalo mě to ještě víc. Jsem tady rok, všechno mám před sebou.“
Šampionát 2019 jste sledoval na dálku v televizi, i ten pro vás byl motivaci para hokej zkusit. A teď reprezentujete, dal jste klíčový gól, pomohl týmu na paralympiádu. Dá se popsat, co prožíváte?
„Slovy moc ne. To mi asi dojde až zítra, co se povedlo. A co bude následovat. Je tam Peking, víme, do čeho jdeme, můžeme se připravit. Super.“
