Jágr nejen o bankovce: Musím být diktátor, nebo mrtvej, aby šla do oběhu

„Musím být buď diktátor, nebo mrtvej, aby se stalo, že půjde do oběhu. Zeptejte se mě za sto let, i když to už se mě nebudete moc zeptat… Připadá mi to hrozně krásný. Vypadám na bankovce daleko lépe než teď, protože je tam zhruba deset let stará fotka, na které jsem měl ještě dlouhé vlasy. Za dvacet let si tak někdo bude říkat, že mi to docela slušelo v padesáti. Věřím, že to bude jedna z mála věcí, která po mém životě zbude. V Česku vlastně budou jenom dva lidé mít takové bankovky, pokud se něco nezmění. Václav Havel a já. Je mi velkou ctí, že můžu být součástí tohoto skvělého nápadu. Zrovna v neděli jsem slyšel fanoušky křičet: My chcem Jardu Jágra na bankovce mít. Tak jsem si v duchu říkal, ať si počkají do zítra.“

„O věcech, co se stávají během života, spíš přemýšlím. Každý úspěch je taková pyramida. Všichni si pamatují vrchol, ale bez těch základních věcí by ses na vrchol nikdy nedostal. Když se mě někdo zeptá, proč tak dlouho hraju, tak říkám, že všechno má svoji souvislost, všechno je propojení a navazuje na sebe. To platí i o porážkách a všech negativních věcech, které mají taky ohromný odraz do budoucnosti. Jenom je důležité se z toho nezbláznit a brát si ze všechno jen to pozitivní, aby tě to tlačilo dopředu. Každý určitě rád vzpomíná. Ke konci života nám nic jiného nezbývá, než si vykrajovat momenty a situace, které jsme zažili. Moderní psychologové sice tvrdí, ať žijeme v současnosti, já už ale vlastně žiju několik let v minulosti. A vůbec mi to nevadí, na druhou stranu je to hezký.“

„Abych byl upřímný, nikdy jsem neměl nějaké cíle. Nikdy jsem nehrál hokej proto, abych si něco určitého splnil. Jedinou věc, kterou jsem měl, byla víra, že mi Bůh dal nějaký talent, dar. A nikdy jsem si nechtěl vyčítat, že jsem ho nenaplnil. Den ode dne jsem se snažil udělat maximum, abych jednou neměl výčitky svědomí, že jsem mohl být lepší, než jsem kdy byl. Samozřejmě ne vždy se mi to povedlo, ale tohle byl opravdu můj jediný cíl. Co se týká trofejí či uznání, podle mě by ani nepřišlo, pokud bych měl jiný cíl, než jsem měl. Jediné, na co se teď soustředím, je pomoct Kladnu jakýmkoliv způsobem. Je mi úplně jedno, jestli budu hrát v první lajně nebo občas ve čtvrtý.“

„Co se týká Kladna, mám ohromnou radost z toho, že jsme začali hrát jako mužstvo a daří se nám. Hráči, kterým nikdo nevěřil, nebo je mnozí odepisovali, začali být klíčovými postavami našeho mužstva. Téměř všichni hráči jsou našimi odchovanci. Jde navíc o mladé hráče, takže bychom se o budoucnost neměli bát. Fakt mám radost, když vidím, že má tým určitou sílu. To, jestli se nám záchrana povede, nebo nepovede, je druhá věc, ale to někdy záleží i na štěstí. Je tam vidět ohromná změna, nejen v tréninku, ale i u psychiky hráčů. Věřím, že pokud zachráníme extraligu, tak nastoupíme příští sezonu v Kladně.“

„Jedna věc je, že jsem ještě nezačal trénovat. Druhá věc, trénovat národní tým je něco úplně jiného než vést mužstvo. Trénovat národní tým je, jako když si jdeš vsadit sazku. Nikdy nevíš, jaký hráči ti přijedou a v jaké formě. Považuji velice za nespravedlivé kritizování trenéra reprezentace. Je hrozně těžký s týmem něco vytvořit během týdne či čtrnácti dní. Samozřejmě můžete mít štěstí při složení týmu, ale když hráči přijedou ve špatné formě, těžko s tím někdo něco udělá. Mě spíš baví dlouhodobá práce s hráči a vidět třeba po měsíci, jak se zlepšují. A jít jak trenér do NHL? To určitě ne. Možná nějací junioři, dorost… U těch dětí je to ještě lepší. Vidíš, jak rostou, mají z toho radost a ještě k tomu poslouchají. U profesionálů už je to jenom občas.“

„Docela mě mrzí, že nejeli hráči z NHL, turnaj by byl o hodně zajímavější, podle mě i hezčí. Na druhou stranu si myslím, že máme daleko větší šanci uspět, a vůbec bych se nedivil, kdybychom hráli o vítězství. Je to opravdu jenom o jednom zápase a v něm se může stát cokoliv. Musím říct, že mužstvo hraje velice dobře. Už v prvním zápase proti Dánům, ve kterém si myslím, že byli nespravedlivě kritizováni, šlo jenom o to, že neproměnili svoje šance. Každopádně věřím, že můžeme přivézt úspěch. Jsem zdrženlivý s kritikou, nikdy to dělat nebudu ani nechci. Za prvé jsem to hrál, takže vím, jak je hokej těžký, a hlavně vím, jak rozhodují maličkosti, o kterých fanoušci ani nemají tušení, obzvláště v této době.“