Po dvouleté přestávce nazul kopačky a se svými kamarády si vyrazil zahrát fotbal. A hlavně – pomoct dobré věci. Útočník Jakub Voráček, dlouholetý kapitán národního týmu, včera v Mikulově obnovil tradici akce Hokejky pro Kluka Puka a spolu s řadou známých osobností podpořil svojí nadaci. Ta pomáhá lidem s roztroušenou sklerózou. „Celkově by si lidi měli víc pomáhat. Zvlášť v dnešní těžké době,“ říkal lídr zámořského Columbusu.
Rozdával podpisy, fotil se. Často se zastavil u lidí, trpících zákeřnou nevyléčitelnou nemocí, aby je povzbudil a pozdravil. „Osobní kontakt je důležitý,“ tvrdí hokejová hvězda, která v NHL zvládla přes tisíc zápasů. Celkově už jeho nadace pomohla lidem s RS více než osmnácti miliony korun.
Dva roky to covid nedovolil, teď jste zpátky v Mikulově. Asi máte radost…
„Byla to škoda, protože předtím jsme byli zvyklí, že každý červen se to tady koná. Takže jsme rádi. Fotbal je vždycky fajn, lidi z toho mají dobré zážitky. Jsem rád, že si zase můžeme kopnout a hlavně pomoct dobré věci.“
Celkem už jste za sedm let existence nadace, kterou jste založil se svojí sestrou Petrou, pomohli nemocným lidem částkou přes osmnáct milionů korun. S tím musíte být spokojený, ne?
„Vůbec nedokážu posoudit, jestli je to málo, hodně. Nebo jestli je to O. K. Neumím odhadnout. Ale každá koruna je dobrá. Zpětná vazba, kterou mám od všech možných lidí, je super. Jak jsou dojatí a nadšení, když jim můžeme pomoct. To je ten důvod, proč to děláme.“
Zvlášť v dnešní těžké době je třeba si vážit každé pomoci.
„No právě. Když jsme začínali, asi jsme si neříkali, že to bude takhle vysoká částka. Je za tím kus práce. Nejde to samo. Pro lidi je to každopádně náročný. Podívejte se na dnešní svět… Kdybych mohl, pomáhal bych komukoliv. Lidi teď mají problém s financemi, je inflace, je to na pytel. Nápadů v hlavě mám hrozně moc, ale je těžké je všechny zrealizovat, když ještě hraju. Jenom si přeju, aby lidé, kteří se dokázali v životě sami zabezpečit nebo měli štěstí, aby pomáhali dál. Na všech frontách. Nejenom pacientům s roztroušenou sklerózou.“
Což je přesně váš případ.
„Dělám, co můžu. Nemám na to úplně čas ani myšlenky, ale doufám, že až skončím s hokejem, tak ostatní projekty se mi povedou.“
O to víc si vážíte každého, kdo v současné době pomáhá?
„Samozřejmě. Lidi si mají pomáhat. Ať se děje cokoliv. Tomu kdo je v nesnázích, by někdo měl pomoct. Potom život bude jednodušší. Podle mě se to děje pořád málo, navíc v posledních dvou letech. Ale chápu, že je těžká doba. Doufejme, že do dalších let to bude lepší a lepší.“
S pacienty se pravidelně potkáváte, že?
„Samozřejmě. Každoročně mimo jiné jezdíme do domu Svatého Josefa v Žireči, kde je kolem stovky pacientů s neustálou péčí. Někteří jsou na tom lépe, někteří hůř. Vždycky tam máme besedu, takže mám zpětnou vazbu. Když přijde osm nebo deset lidí s tím, že jsme jim pomohli třeba koupit nějaký přístroj v léčbě nebo k tomu, aby mohli aspoň trochu normální život, je to fajn. Zvlášť, když přijdou se slzami v očích… Je to takové zadostiučinění. Je to kruté, ale zároveň hezké.“
Jak vás mrzí, že do Mikulova tentokrát nemohl z rodinných důvodů dorazit David Pastrňák?
„Dozvěděl jsem se to před pár dny, ale chápu to. U Pasty vím, že kdyby to jenom trochu šlo, dorazil by. Vždycky rád přijel. Je to v tomhle ohledu srdcař. Máme spolu výborný vztah od mládí.“
Jak jste prožíval na dálku mistrovství světa?
„Koukal jsem. Viděl jsem pár zápasů ve skupině, pak semifinále i souboj o třetí místo. Medaile je dobrá. Už bylo na čase! Jsem moc rád, že se to klukům povedlo. Říkal jsem už dopředu, že udělají placku. Nevěděl jsem, jakou, ale jsem rád, že se to podařilo.“
Nemrzelo vás, že jste u toho kvůli zranění nemohl být?
„Jako mrzelo, ale nešlo jinak… Věděl jsem, že nemůžu ject, sezonu jsem dohrával přes bolest. Nějakých pětadvacet zápasů před koncem jsem dostal ránu do kolena, takže jsem mohl nastupovat jenom přes vůli. Nedá se nic dělat. Nikdy jsem nebyl závistivý člověk, takže jsem rád, že to kluci zvládli a povedlo se jim to.“
Jak jste utkání sledoval?
„Jako fanoušek. Takže jsem to spíš komentoval… Co bylo dobrý, co se dalo udělat líp. Znáte to…“ (smích)
