Je synonymem úspěšné zlaté hokejové generace. Robert Reichel (51), někdejší kapitán. Olympijský šampion, trojnásobný mistr světa. Litvínovská ikona. Rozhovor pro iSportLife magazín se ale točil i kolem jiných témat. Současný asistent u týmu HC Verva mluví o běhání, cestování, houbaření nebo o tom, jak dřív chodil na praxi do chemičky. „Nejvíc mě bavilo svařování,“ vybavuje si bývalý útočník a legenda českého hokeje.
Usadil se v kanceláři na zimním stadionu Ivana Hlinky. Pod stropem visí jeho slavné číslo 22, na ochozech je obří podobizna s jeho jménem. „Je to fajn, ale do minulosti až tolik nekoukám,“ tvrdí někdejší centr, který se dokázal prosadit také v NHL.
O jeho výjimečnosti v mládí svědčí nejvíc tenhle fakt: v osmnácti dokázal v elitní lize za Litvínov v jedné sezoně posbírat 83 bodů (49+34) v 52 zápasech.
I teď se udržuje neustále fit. „Nezadýchávám se, cítím se skvěle,“ prozrazuje Reichel, jenž při obsáhlém rozhovoru nezapomene zmínit, jak je vděčný, že Orlen Unipetrol dlouhodobě podporuje litvínovský hokej. „Bez chemičky by tady nebyl,“ má jasno jedna z nejslavnějších postav československé hokejové historie.
Už jste byl běhat?
„Ano. Ráno.“
Jak často chodíte?
„Každý den. Hrozně mě to baví. Když jsem skončil s kariérou, už jsem dost běhal, ale v poslední době denně. Dám si osm nebo deset kilometrů. Zrovna dneska jsem byl s jedním klukem z juniorky, dělali jsme spolu kardio trénink. Byly to čtyřicetiminutový sprinty. Takže jsem byl trošku unavený, ale jinak v pohodě.“
Takže jste na úrovni juniorů!
„To zase ne. (smích) Ale musím říct, že jsem na tom fyzicky docela slušně.“
Běháte víc na pásu nebo venku?
„Především v přírodě. Na pásu taky, ale jenom když někoho trénuju z hokejistů. Kromě áčka se věnuju i mládeži. A když je nějaký talentovaný kluk, chci mu pomoct, takže s ním dělám i kondici.“
Jakým tempem běháte?
„Asi tak 4:30 minuty na kilometr.“
Tak je to velmi slušné.
„Dost ale běhám v kopcích, takže ono to zkresluje. Protože v okolí jsou dost kopcovité terény, navíc mě to víc baví.“
Zúčastňujete se i závodů?
„Dřív jo, v Třebíči. Dvakrát jsem běžel půlmaraton. Ale jinak ne, protože já si musím běžet svým tempem, a když závodím, jsou tam chrti, kteří to napálí. Říkám si, že si budu držet to svoje, ale naposledy jsem trošku přepálil na začátku a měl jsem problém. Ale ten první běh byl slušnej.“
Neláká vás maraton? Pár hokejistů se na něj dalo, třeba někdejší švédský útočník Daniel Sedin.
„To vím. Asi tak před deseti lety jsem si říkal, že bych si ho mohl dát, ale pak jsem viděl jednoho známého trenéra, který dřív taky hrával hokej, a po maratonu byl vždycky zhuntovanej třeba týden. Mě to neláká, protože vím, jak je to náročný, 42 kilometrů je fakt pořádná porce. Když člověk běhá desítky, je na něco zvyklý, ale maraton je ještě jiný level. Šel bych moc za hranu a to nemám zapotřebí.“
Ale asi byste to zvládl, ne?
„Myslím si, že bych ho uběhl, ale týden bych z toho byl hotovej.“
83 |
| Tolik bodů (49+34) v 52 zápasech získal za Litvínov v sezoně 1989/90, když mu bylo osmnáct let. |
Běhával jste i v mládí, nebo vás to chytilo víc až po kariéře?
„Už při hokeji jsem běhal hodně. I v rámci přípravy na NHL. Jak už jsem říkal, bylo to především v kopcích, v terénu. Než někde na tartanu. Pokud se člověk chystá na sezonu, nejlepším způsobem jsou třístovky. Je dobrý to naplánovat podle vytížení. Když v utkání máš nějakých patnáct nebo šestnáct pořádných střídání, tak je dobrý běhat stejný počet třístovek. A mezi nimi odpočinek jako na střídačce. Aby se to co nejvíc blížilo zápasovému zatížení.“
Kdybyste si šel zaběhat s hráči z litvínovského áčka, asi byste jim suše stačil, ne?
„Někomu jo, někdo by mi dal na zadek.“
Nechybí obecně hráčům v přípravě víc běhu? Není to špatně, že se vesměs všechno odehrává v posilovně a chybí objemy?
„Pořád si stojím za tím, že běh k přípravě patří. Když jsou schopní ho absolvovat ve Finsku nebo ve Švédsku, kde jsou momentálně nejlepší v Evropě, tak nechápu, proč my se tomu pořád bráníme. Vím, že to bolí, je to hodně o vůli. Já takhle trénuju s Kristianem (synem, který hraje v zámoří) a vidím, kam ho to dotáhlo, jak je vždycky připravený kondičně, jaké má výsledky testů. Nerozumím tomu, že někteří kluci to nechtějí absolvovat.“
Čím to je? Že jsou hráči lenivější? Nebo že rádi slyší na to, že se bez toho obejdou?
„To nevím, ani do toho nechci nějak zasahovat a hodnotit to. Vím, jak připravuju kluky, které mám na starost. A nemají s tím problém. Nejde o to, že se mají běhat nějaké extrémně dlouhé úseky. O tom to není. Ale třeba třístovky nebo čtyřstovky jsou parádní. Pak se musí jít do sprintů, hlavně v kopcích. Aby ten hráč šel přes limit. Když to dává na vůli, vidím, že se to potom projeví i v zápasech.“
Jak jinak se ještě udržujete? Chodíte do posilovny?
„Jenom se protahovat. Nebo si zacvičit na míči. Ale s činkami nic nedělám. Myslím si, že běh stačí. Navíc když člověk běží padesát minut nebo hodinu, má toho plný zuby.“
Připadáte mi, že jste opravdu ve skvělé kondici. Přibral jste vůbec něco po kariéře?
„Vůbec ne. Akorát svaly jsou trošku jiný, už nemám ty, které jsem potřeboval na ledě. Ale díky běhání jsem
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
