Český trenér (26) vede mládež ve Švýcarsku: Nejsou tolik rozmazlení
S kariérou skončil i kvůli opakujícím se zraněním velice brzy. Dominik Hůla (26) chtěl ale u hokeje zůstat a pomáhat tím, co umí. Někdejší obránce se našel v trénování dětí. V Kladně se vypracoval až v šéftrenéra mládeže. Díky zápalu a přístupu však v Česku dlouho nezůstal. Vydal se za příležitostí do Švýcarska, kde už druhým rokem působí jako mládežnický kouč v Lausanne. V klubu, který ještě donedávna spoluvlastnil olympijský vítěz z Nagan Petr Svoboda.
Po odvedené práci v Kladně nechtěl jen tak odejít. Šance posunout se dál na místě se skvělým zázemím ale Dominika Hůlu přiměla udělat krok vpřed. A rozhodl se bezesporu správně. Ve městě u Ženevského jezera si po roce vysloužil tříletou smlouvu a dostal na starost mládež od nejmenších hráčů po dorost. V rozhovoru promluvil bývalý hráč Sparty či Letňan o práci v jiné zemi i narážkách, jimž jako mladý kouč musel čelit. Hlavně v Česku.
Můžete prozradit, jak se mladý český trenér dostal k trénování mládeže ve Švýcarsku?
„U mládeže PZ Kladno, kde jsem dřív působil, to přede mnou vedl trenér, se kterým jsme společně vybudovali v klubu docela dobrou základnu. Měl v jedné kategorii talentovaného syna, se kterým odešel do Lausanne poté, co se zkontaktoval s Petrem Svobodou (někdejší spolumajitel HC Lausanne). S tím trenérem jsme si na Kladně rozuměli a nadále jsme zůstali v kontaktu. Líbilo se mu, jaký mám přístup k hokeji a jakou práci jsem na Kladně odvedl. Po roce, co byl se synem v Lausanne, začala v klubu celková přestavba. Vytvořili akademii a hledali nové trenéry. On mě doporučil Petrovi (Svobodovi), se kterým jsem se následně spojil.“
O čem jste spolu mluvili?
„Vyptával se mě na můj přístup, názory a představy. Já se pro změnu vyptával, jak to v Lausanne funguje. Pro obě strany to vypadalo lukrativně, takže mi Petr řekl, ať se přijedu třeba v červnu podívat a v rámci try-outu absolvuju tréninky různých kategorií.“
Předpokládám, že se vaše odvedená práce ve Švýcarsku líbila, viďte?
„Ano, chtěli, abych zůstal. Mě zaujal jejich plán a vize. Na Kladně jsem to původně neplánoval vzdát, protože jsme tam vybudovali něco, co fungovalo velice dobře. Navíc jsem byl po dlouhé době doma, když jsem ještě jako hráč pořád cestoval v zahraničí. Nejprve jsem tedy k tomu byl trochu skeptický. Nicméně po delším přemýšlení nad nabídkou z Lausanne, zázemím a vizí akademie mě lákalo udělat po delší době další krok. Nabídku jsem vzal.“
Cítil jste nervozitu při udělání kroku do neznáma?
„Když jsem jako hráč pravidelně odjížděl do zahraničí za hraním, na pocit neznáma jsem si zvykl. Je to spíš o očekávání. Jste zvědavý, co vám nové místo dá a kam vás to posune. Samozřejmě po příchodu na první tréninky jsem měl takový zvláštní pocit, který by se dal nazvat mírnou nervozitou, ale to máte stejné jako u hráče. Když vyjedete na led, jste v tom svém. Pokud vás to baví, jste v laufu a nervozita zmizí. Měl jsem ale jiný problém.“
Povídejte.
