V Naganu byl společně s Milanem Hniličkou mužem, který kryl záda Dominiku Haškovi. Výrazněji se podepsal jako brankář třeba pod bronzové medaile v letech1997 a 1998 a pod titul mistrů světa o rok později. Zároveň byl součástí dalších českých výběrů, kde to na velké akci cinklo. Roman Čechmánek má na pažbě i 212 startů v NHL v dresu Philadelphie a Los Angeles. Poté se vrhnul na podnikání a trenérskou dráhu i coby univerzitní kouč. Ikonický brankář slavné vsetínské éry v 51 letech při exhibičním utkání udivoval O2 Arenu skvělými zákroky a Slováky, kteří byli jedovatí zejména z protiútoků, nejedenkrát parádně vyčapal.
Těch třicet minut, co jste odchytal, to byl famózní výkon jako za mlada…
(smích) „Měl jsem z toho obavy, protože jsem naposledy chytal někdy v roce 2014 v Jihlavě, kdy se potkali kluci z Nagana a účastníci mistrovství světa 1999 až 2001, tedy borci, co hráli v době zlatého hattricku. Člověk má respekt ze soupeře i vlastních limitů, ale mám radost, že mě to docela trefovalo.“
Jak dlouho trvalo, než jste se do toho brankářského laufu dostal?
„Tady nad tím nepřemýšlíš, kdy se do toho dostaneš, a jestli vůbec, prostě do toho vlítneš po hlavě. Pokud člověk devět let nechytá, je to strašně dlouho. Víceméně mi šlo o to, abych udržel koncentraci."
Legendární Jiří Holeček byl pověstný tím, že si utahoval ze Sovětů, když jim vychytal nějakou velkou šanci. Se Slováky je to logicky jiné špičkování, ale došlo i tentokrát na nějaké hašteření? Pěkných pár gólů jste pochytal.
„Teď už ne. Dneska jsme to brali tak, že potřebujeme hlavně přežít, ale když byl člověk v té top formě, tak samozřejmě hecování bylo pravidlem. K hokeji a obecně ke sportu to prostě patří. Pokud soupeře chceš porazit, tak musíš najít cestičku k výhře, takže rivalita přijde sama.“
V polovině zápasu vás střídal Dušan Salfický, předpokládám, že šlo o předem domluvenou změnu, ale chtělo se vám z ledu, když se dařilo?
„Chtělo se mi ze hřiště už po deseti minutách, abych řekl pravdu. Bylo to fakt hodně náročné. Dokonce jsme uvažovali, že se budeme střídat vždy po deseti minutách, ale to už by bylo hodně složité na koncentraci, takže půlka zápasu bohatě stačila.“
Jak jste si užil večer? Přece jen minulý rok i z osobního hlediska pro vás nebyl snadný skrze soudy a podobně...
„Bylo to naprosto skvělý, úžasná kulisa, výborné publikum, které nás hnalo kupředu. Říkal jsem klukům na střídačce, že je super, že i na nás důchodce přišla vyprodaná O2 Arena. Byla to oboustranná show. My jsme snad něco předvedli, ale i diváci vytvořili super zážitek pro nás.“
Je někdo, s kým jste se neviděl třeba deset, patnáct let a potkali jste se až teď?
„Těch kluků, se kterýma jsem se neviděl roky je hrozně moc na slovenské, ale i na české straně.“
Takže teď zapijete setkání po dlouhé době?
„Tak na tohle jsem zvyklý. My Moraváci nějakou tu šťopičku ke sportu potřebujeme.“
Měl jste v Praze podporu někoho ze svých nejbližších?
„Byla tady celá rodina. Dokonce fandili i vnoučci, protože moje děti chtěly, aby jejich děti viděly ještě dědu aktivně ve výstroji a v zápase. (smích) Jsem rád, že se to splnilo a budou mít zážitek.“
Ještě nedávno jste vedl jako trenér hokejový tým Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. Čím se živíte dnes?
„Dělám výživu na základě krevních testů. Takže fušuju do zdraví.“
Co říkáte na Jaromíra Jágra, že je ještě ve svém věku schopen konkurenceschopně hrát v extralize a překonal gólový rekord Waynea Gretzkyho?
„Klobouk dolů. Je obdivuhodné, že ve svém věku je schopen stále nastupovat na profesionální úrovni. Je to rarita, která zaslouží respekt.“
