Spolu s Ivanem Hlinkou dovedli národní tým k největšímu úspěchu v historii. Stačí říct Nagano a všichni vědí, o co jde. „Jsem překvapený, jaké detaily si lidé i po letech vybavují,“ hlásí bývalý hokejový kouč Slavomír Lener (67). V obsáhlém rozhovoru pro iSport Premium popisuje přesah zlatého olympijského tažení do současnosti, přidá rovněž paralelu s Českou filharmonií. A jak reaguje, když lidé pískají na Jaromíra Jágra?
V hokejové branži si prošel vším. Jako trenér působil v NHL, extralize, elitních evropských ligách i u reprezentace. Tu rovněž vedl jako generální manažer. Dlouhé roky dělal svazového šéftrenéra. Je expertem deníku Sport, přispívá do odborného magazínu Coach. „Moc mě baví cokoliv, co je spojeného se sportem,“ říká jeden z naganských hrdinů.
Během interview ochotně pózoval v bundě v národních barvách, která se stala jedním ze symbolů historického triumfu v Japonsku, od něhož uplynulo už 25 let. Muž s velkým přesahem se mimo vzpomínek na turnaj, jenž pobláznil celý národ, zamýšlí i nad tím, jak se hokej od té doby proměnil.
Mělo by tehdejší mužstvo šanci v dnešní době?
„Určitě ne. Protože je to úplně jiný hokej. Neskutečně rychlý, dynamický. A hlavně čistý.“
Když člověk sleduje retro zápasy v Naganu, to bylo maso…
„Ne, že bych to vyhledával, ale když vidím nějaký záběry, to bylo faulů! Pořád bychom hráli ve třech. Kdyby byl metr přísný jako teď, tak by se to fakt nedalo. Myslím si, že roli hrál i rozhodčí. Nechci říct, že by nám Bill McCreary nějak fandil, ale malinko nad námi držel ochrannou ruku, protože nás až tolik netrestal. Nechtěl nás poškodit, takže zbytečně nepískal. Přesto, že ho někteří kluci neměli rádi z NHL, tak všechny klíčové zápasy pískal úplně famózně.“
Přitom si tenkrát hráči přáli, aby rozhodoval Kerry Fraser, že?
„Jo jo. Mám dojem, že ani Hašan (Dominik Hašek) nechtěl McCrearyho. Ale nakonec to zvládl báječně. Ukázal, jaký je profesionál. Když se na to člověk podívá dnešníma očima, byl to faul, faul, faul… Samé háčky, sekery. Ale z obou stran, prostě se pískalo podle jiných pravidel.“
A pokud jde o hru?
„I zpětně musím říct, že jsem byl překvapený, jaký dobrý hokej jsme hráli. Útočný, kombinační. S tím, že jsme si hlídali zadek. Když měl soupeř puk, byli jsme organizovaní, nestávalo se, aby na nás někdo jezdil do přečíslení. Maximálně, že někdo udělal individuální minelu. Ale nebyly v tom systémové chyby. Všichni byli zodpovědní dozadu, počínaje Jardou Jágrem. No a vpředu měli kluci v sobě herní myšlení, cit pro kombinaci.“
V tom by se jistě uplatnili i dneska, že?
„Úplně v pohodě. Třeba při přesilovkách. Ti nejlepší se dokážou přizpůsobit. Ale pokud jde celkově o mužstvo, to by do dnešní doby přenést nešlo.“
Který hokej se vám víc líbí? Ten dnešní, nebo dřívější?
„Každá doba má svoje plusy. Rád se podívám i na záběry z třicátých let. Člověk si musí odmyslet rychlost, tempo a najít si jiné kouzlo. Takže se mi hezky kouká na jakýkoliv hokej. Protože v něm vidím tu hru. Jedno se nemění. Pokud chcete něco vyhrát, musíte mít nejlepší hráče. Ať je to na mezinárodní úrovni, nebo v krajském přeboru.“
V čem bylo největší kouzlo naganského mužstva?
„Týmovost. Ať to byli Jágr nebo Hašek, v kabině se vytvořila jednolitá parta. Byli jsme jako rodina. V dnešní době není dobré používat příměr, že to byli řadoví vojáci, ale dalo by se to tak říct. Nikdo se nepovyšoval, všichni byli důležití. Bylo jedno, kolik kdo hraje minut,
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
