Šéf ukrajinského hokeje: Prožíváme temné dny. Válka změnila všechno
Chtěli by hrát hokej, počítat góly, řešit porážky, klidně i odvolávat trenéry. Tohle by bylo strašně fajn. Ukrajina měla projekt, kdy zdvojnásobí mládežnickou základnu na 8 tisíc členů. Hokej se v zemi hraje, nezrušil se. Ale funguje ve válečné zóně, majitel The Hockey News a tentokrát i reportér W. Graeme Roustan na vlastní oči popsal jak. „Je pro nás velmi důležité, aby lidé z celého světa pochopili, že není v pořádku přijet tankem do cizí země, zabíjet nás a snažit se ukrást naši svobodu,“ řekl mu Georgij Zubko. V době míru šéf hokejové federace na Ukrajině. Aktuálně k tomu i voják, který bojuje s Rusy.
Na šest dní ochutnal svět, o němž nikdy nesníte, že bude váš. W. Graeme Roustan pro svůj magazín The Hockey News popsal, jak válka ochromila zemi, která měla své hokejové plány, stavěla haly a chtěla se ve sportu posouvat. Hodí se říct, že Ukrajinci si tenhle scénář taky nevybrali, vymysleli jim ho Rusové, konkrétně prezident Vladimir Putin. Roustan znamenitě popsal, jak přes hrůzy války země dýchá a věří.
Když překračoval hranici do Ukrajiny, viděl změnu hodně silně. Z míru děláte krok do války. Pár metrů a všechno je jinak. Polsko, nebo Ukrajina? Velký rozdíl. „Představte si největší, nejdrsnější a nejvážnější muže, na které jste narazili. Pořád to není dostatečný ekvivalent k válečníkům, kteří tam stáli,“ popisoval pohraničníky, kteří ho kontrolovali.
Průvodce mu na cestě po hokejové infrastruktuře Ukrajiny dělal Georgij Zubko, který se stal prvním mužem asociace v roce 2020. Tedy spíš se podívali na zbytky, co zůstalo.
Když se ho reportér zeptal, jak vnímá, že Mezinárodní hokejová federace škrtla Rusy ze svého kalendáře, Zubko s odpovědí neotálel: „Je pro nás velmi důležité, aby lidé z celého světa pochopili, že není v pořádku přijet tankem do cizí země, zabíjet nás a snažit se ukrást naši svobodu. Jsme rádi, že hokejový svět tohle chápe.“
Jakmile začala ruská speciální operace, jak vpád na území suverénního státu Rusové označili, Zubko svlékl sako. Natáhl uniformu a šel bránit s tisícovkami dalších občanů Kyjev. Šel do první linie, teď slouží v armádě dál.
Při reportáži a cestě do Charkova měl na vojenské bundě svoji jmenovku.
„To je Zubko v azbuce?“ zeptal se ho Roustan.
„Ne, my tam máme většinou přezdívky. Já tam mám hokej.“
Když Zubko nastoupil do čela hokeje, budoucnost viděl úplně jinak. Na chvíli se znovu ponořil do role šéfa svazu a spustil: „Naším záměrem bylo, že se dostaneme do elitní skupiny mistrovství světa. Připravili jsme si velký plán, začali stavět nové ledové plochy po celé zemi, chtěli jsme dojít k počtu 8 tisíc mladých hráčů v základně. Tím pádem bychom naše počty zdvojnásobili.“
Kráter uprostřed hřiště
Před koncem olympiády v Číně v zemi fungovalo 27 stadionů, v projektu se počítalo s dalšími 25 plochami. „Během války jsme ale přišli o 40 % kluzišť. V provozu jich je patnáct, někde se funguje v normálním režimu, někde občas,“ už zachmuřeně vypráví šéf ukrajinského hokeje.
Plán s osmitisícovou hokejovou základnou a obrázek capartů, kteří se učí ve velkém bruslit, je momentálně v tahu. „Válka změnila všechno, takže i hokej. Dva tisíce dětí odešlo s rodiči z Ukrajiny. Dřív byl centrem hokeje východ, teď je to západ,“ přibližuje Zubko.
Reportér The Hockey News si musel u ministerstva vyřídit speciální povolení, že jedná na vlastní riziko, když chtěl vyrazit do válečné zóny, aby spatřil někdejší ledové paláce.
V Doněcku se kdysi hrála KHL, když válka rozjela v roce 2014 svoje první kolo, které nikdo ve světě vlastně nebral zase tak vážně, moderní hala hořela. Nakonec ji srovnali se zemí, byla spálena. Hokej se tedy přesunul do zhruba 60 kilometrů vzdáleného města Družkovka. Právě sem zavítal i válečný zpravodaj Roustan.
„Nic mě nemohlo připravit na to, co uvidím. Uprostřed hřiště byl viditelný kráter, trestné lavice ohořelé,“ popisoval smutný obraz. Ne, tady se hokej fakt hrát nedá. A na rovinu, je v oblasti taky tou poslední starostí.
Jeho návštěva vojákům aspoň na chvíli vrátila zpátky myšlenky na jiné věci. „U Charkova jsem vojákům na stanovišti rozdal několik čepic s naším logem. Uvědomíte si, jakou zodpovědnost nesu jako vyslanec The Hockey News. Jsme na východě Ukrajiny, muži brání stát před ruskou agresí a hrozí, že zaplatí nejvyšší cenu, kterou člověk může obětovat. Právě tady jim věci The Hockey News dokázaly aspoň na chvíli vykouzlit na tváři úsměv,“ uvedl do svého textu silný zážitek.
V Kyjevě zažil masivní útok na město, kdy Rusové vyslaly rakety a drony. Ve městě navštívil i zápas ukrajinské ligy v Kyjevském paláci, kam se vejde 6 500 lidí. „Ale od začátku války tolik lidí na jedno místo nesmí. Zápasu se mohou účastnit jen přátelé a rodiny hráčů, maximálně 500 lidí. Probíhá válka a občané Ukrajiny stále musí myslet na to, že mohou přilétnout ruské rakety,“ vysvětlil Roustan.
Nejproduktivnějším hráčem ligy se stal Nikita Sidorenko, devatenáctiletý útočník, který odehrál půlku sezony 2022/23 v juniorce Pardubic. Pak se vrátil domů. Na MS do 20 let divize I byl největší hvězdou týmu a současně platil za jednoho ze čtyř hráčů, kteří pokračují na Ukrajině. Nedivíte se, že je jich tak málo.
V závěru svého rozhovoru pak položil reportér šéfovi ukrajinského hokeje následující dotaz: „Chtěl byste říct ještě něco, na co jsem se nezeptal?“
Georgij Zubko přikývl: „Chtěl bych říct, že Ukrajina je velký a silný národ. Proto bych rád požádal všechny, kteří nemají hokej rádi jen jako hru, ale berou ho jako součást svého života, aby za námi stáli.“
Pokračoval dál: „Teď prožíváme temné dny. Ale nikdy nezapomeneme na ty, kteří za námi v té nejtěžší době stáli. Potřebujeme pomoc jako nikdy dřív. Pomozte nám budovat naši novou budoucnost.“
Od 24. února 2022 se hokej na Ukrajině zastavil. Nejen hokej. Lidi se snaží žít, fungovat, jak jen to jde. Ale taky bojovat. Jednou se sport se všemi úrovněmi, radostmi a zklamáními ze zápolení podle pravidel vrátí. Nebo aspoň nejvyšší muž hokeje v to doufá. Takhle vypadá jeho představa: „Rozdělil bych to na dvě části. V první bychom chtěli zachránit naše děti, naše životy, naši zem. Až tohle období skončí, začneme přemýšlet o rozvoji.“
Součástí těžkého čtení, kde ovšem autor mistrně zachytil, co se na Ukrajině děje a text prezentoval zámořským hokejovým fanouškům, je i výběr hokejistů, kteří padli při obraně vlasti před ruskou agresí. V Rusku se vesele sportuje, díky velmi dobře zmáknuté propagandě i dezinformátorům všude po světě se snaží působit dojmem, že se nic neděje. Láká do svých profesionálních lig cizince na vysoké výdělky, taky Čechy i Slováky, kteří pak jedou jak kolovrátek myšlenku, že nikde neválčí, jen jdou hrát hokej. Ano, do Ruska.
Ukrajinští sportovci bojují taky.
Jen na život a na smrt.
To je velký rozdíl.
