Vdova po Hlinkovi (†54): Pořád chybí… Byl výjimečný, zůstane navždy
Dvacet let. Dlouhá doba na to, aby se zapomnělo. Ne však na Ivana Hlinku, hokejovou legendu, která přesně před dvěma dekádami přišla o život při automobilové nehodě v Karlových Varech. Tragédie, co nikdy nepřebolí. Vdova Liběna Hlinková (66) si ovšem pamatuje hlavně hezké chvilky ze společného života. „Ivan se ke všemu uměl postavit. Jsem opravdu vděčná, že se na něj nezapomnělo,“ přiznala deníku Sport v Síni slávy českého hokeje, kde organizátoři uspořádali vzpomínkovou výstavu.
Jste ráda, že taková akce na počest zesnulého manžela vznikla?
„Jsem velmi vděčná, že si Ivana připomínáme. Ani po dvaceti letech se na něj nezapomnělo. Já si ho připomínám skoro každý den i proto, že pracuji v nadačním fondu, který nese jeho jméno. Média se o Ivanovi zmiňovala také během posledního mistrovství světa, v neděli skončil v Edmontonu Hlinka Gretzky Cup, velice prestižní turnaj.“
Odkaz zkrátka stále přežívá.
„Ivan tady je a bude. Jsem opravdu vděčná, jak lidi nebo média vzpomínají. Už to je důkazem, že byl výjimečným člověkem.“
Jeho chování v osobním životě se hodně lišilo od toho profesního?
„Trošku jiný byl. Na střídačce působil velice rázně, jako tvrďák. A takový v normálním životě nebyl.“
Jak byste ho tedy charakterizovala? Přece jen jste ho poznala jinak než všichni ostatní.
„Vzpomínám na něj velice dobře. Pro mě to byl neskutečný, charismatický chlap. Ke všemu se uměl postavit. Praktikoval spoustu sportů a každý mu šel, vynikal v nich. Byl taky manuálně zručný, staral se o dům i zahradu. Prostě chybí…“
Pro vás je osudná nehoda stále hodně emotivní?
„Je to intenzivní právě ve chvílích, kdy vzpomínáte. Když dneska v Síni slávy vidím všechny ty obrázky s Ivanem, tak to intenzivní je. Zapírala bych, kdybych řekla, že ne.“
Změnilo váš život nějak zásadně ono slavné vítězství na olympiádě v Naganu, kde váš manžel trénoval zlatý tým?
„Nevím, jestli přímo můj, ale pochopitelně to byly neopakovatelné zážitky. Opravdu neskutečné. Měla jsem tu čest být po návratu hned v prvním autobuse, absolvovala jsem všechno to, co kluci, včetně třeba návštěvy u Havlů, samozřejmě Staromák. To už se jednoznačně nikdy nebude opakovat.“
