Musil slaví 60: Byl jsem jako Gudas? On je jako já! Čechy vidí jako Švédy
Za všechno prý vděčí z větší části hokeji. František Musil mu ale taky hodně obětoval. Už ve dvaceti titul mistra světa, za rok emigroval, aby mohl hrát NHL. Strávil v ní 14 sezon, než se stal téměř celoživotně skautem. Dělá ho už čtvrt století. Působil u reprezentace, ze synů Davida a Adama vyrostli extraligoví hokejisté. Dnes je mu 60 let. Slíbil, že zavzpomíná, potom se snažil vybruslit: „Já to nepotřebuju.“ Nechal se ale přesvědčit. Roční iSport Premium za zvýhodněnou vánoční cenu >>>
Na ledě byl tvrdý, nesmlouvavý bek. Jako Radko Gudas, který v Praze vybojoval zlato 39 let po něm. „Ne! Gudas je jako já!“ ohradil se naoko František Musil při rozhovoru pro deník Sport a iSport. Góly moc nedával, zato spoustě jich zabránil. Dříč a hlavně srdcař. I v životě. Nejraději mluví o rodině. O dětech, vnoučatech. „Něco jim dát, něco s nimi prožít, tomu se nevyrovná žádná zlatá medaile ani individuální cena,“ říká.
Když jsme si rozhovor domlouvali, líčil jste, jak u vás v rodině prožíváte čas adventu, Vánoce, Mikuláše. Ale v téhle době jste doma nikdy moc nepobyl. I jako skaut jste na cestách. Turnaj osmnáctek ve švýcarském Zuchwilu, pak mistrovství světa dvacítek.
„Vždycky to bylo těžké. Tohle prostě naše povolání přináší. Ale bylo to krásné a teď se snažím všechno dohnat. Turnaje už prožívám jako divák, pozorovatel, taky jako táta, děda a fanoušek. A je to zase jiný pohled. Když jsem hrál s Duklou Jihlava na Spengler Cupu nebo s nároďákem na mistrovství světa, nikdy jsem nevnímal atmosféru. Až když jsem se jel podívat na svoje kluky. Člověk to prožívá zase jinak a je to pěkný pohled.“
V roce 1986 jste odešel ve 22 letech do zámoří, abyste si splnil sen o NHL. Z vaší generace emigrovalo víc: Pivoňka, Klíma, Prajsler, Petr Svoboda. Kde se ve vás vzala taková kuráž?
„Víte co, my jsme ještě byli odvážní. Nemyslím to s nadsázkou. Byli jsme nějak vychovávaní a vedení. Doma, ale i mimo domov. A měli jsme odvahu. Málo lidí musí učinit tak složité rozhodnutí, jako jsme udělali my. Jsem pyšný, že jsem to dokázal. Koukám se na život jinak. Chápu, že dneska jsou jiné stresy, jiné tlaky. Tohle bylo taky jiné a jsem hrdý, že jsem byl schopný to provést.“
Nemohli jste se vrátit, netušili, do čeho jdete, Amerika znamenala kulturní šok. Dnešní mladí vůbec netuší, co jste museli podstoupit.
