Komentátor Olesz o českém hokeji: Potřebujeme play off jen s osmi týmy
PŘÍMO ZE STOCKHOLMU | Hrával NHL za Floridu, Chicago a New Jersey. Působil v Bernu, doma bavil ve vítkovickém dresu, najala si ho Sparta či Olomouc. Rostislav Olesz (39) se k hokeji vrací jako komentátor ČT, ve Stockholmu dělá parťáka Robertu Zárubovi, radí třináctiletému synovi, co a jak. Zároveň si vychutnává život a věci, na které během kariéry neměl čas. Anebo nemohl mít čas. „Mám svůj seznam přání a ten si plním,“ vykládá v kavárně poblíž Avicii Areny 39letý bývalý útočník. Příklad? Rally ve Finsku, basket na Partizanu Bělehrad.
Vlastně je docela zvláštní, že zůstává mimo hlavní dění, že nepracuje pro žádný z extraligových klubů nebo jinde na solidní pozici. Je sečtělý, poznal svět, zná lidi, má kontakty. Ale necpe se nikam na sílu, to je asi ten důvod. Nebo jeden z nich. V každém případě byl by rád, kdyby se český hokej začal měnit.
Co jste dnes ze všeho nejvíc?
„V prvé řadě otec, malá bude mít tři roky, klukovi je třináct. Já se po kariéře stejně jako řada mých kolegů zabýval otázkou, kudy se vydat dál. Ty brďo, co já vlastně budu dělat? Nakonec je to strašně super, vůbec se nenudím. Ráno škola a školka, potom nějaké povinnosti, které jsem si zadal, malou vyzvednu ze školky, pak si s ní lehnu, malému se snažím věnovat při jeho hokeji, ale nehrotím to. Je to dítě, měl by dělat víc věcí, věnovat se i jiným koníčkům, rozhodně nepatřím mezi ty, kdo by ho denně nutili do drilu. Tu chuť musí v sobě v prvé řadě najít on sám. No a pak mám svůj wish list, z něhož postupně ukrajuju přání, která jsem si nastřádal během hokejové kariéry.“
Co na něm najdeme?
„To se nesmí nikdo dozvědět… (směje se) Z toho, co se dá říct, se švagrem jsem byl v Srbsku na basketu mezi Partizanem Bělehrad a Barcelonou. Nejlepší atmosféra, jakou jsem chtěl zažít a taky zažil. Nebo do Itálie za vínem, zastavujete si tam, kde se vám to líbí, jak to cítíte, aniž byste měli plán. Naučil jsem se cestovat jen s batůžkem a křížovkami. Lidi jsou dnes na telefonu všude, taky jsem to začal vnímat u sebe, tak jsem si začal kupovat křížovky po vzoru olomoucké kabiny… (usmívá se) Před týdnem jsem se vracel z Finska z arktické rally, tu jsem si užil hodně. Testování, trénink, chystání vozu, teoretická průprava ježdění, cestování. Půjčil jsem si rally auto, naučili mě řídit na jezeru. Jet na hřebíkách 170 kilometrů za hodinu v lese je obrovský zážitek. Jenom potlačení toho, že brzdy jsou na ledě a na sněhu out a veškeré situace řešíte plynovým pedálem, to je něco.“
Prima extrémní záležitost. Ještě tam máte další?
„Na tandemový seskok padákem nesplňuju váhový limit… (směje se) Na druhou stranu mám tak zvanou expediční postavu, v divočině bych nějakou dobu přežil, k přírodě jsem měl vždycky blízko.“
A další sny?
„Dostat se na 24 hodin Le Mans. Ne v roli diváka, ale dovnitř, do zákulisí. Vydržel bych celých 24 hodin vzhůru. Jako mladý jsem na Floridě při All Star pauze na konzoli odjel celý závod a v pohodě…“ (usmívá se)
Chvíli jste koketoval s prací rozhodčího, ne?
