Žemlička junior pokukuje po áčku finské Saipy: Táta má ke mně výtky, ale jsou to rady

Věří si na zámoří. Ačkoli jeho jméno v rámci vstupního draftu NHL nezaznělo, Richard Žemlička se velké kariéry v nejlepší lize nevzdává, kontakty a sondáže probíhají. Navíc z vytáhlého útočníka cítíte, že jej každý malý neúspěch spíš motivuje, než sráží. V tichém prostředí finské Lappeenranty, jen třicet kilometrů od hranic s Ruskem, si zručný mládenec buduje vlastní dráhu. Byť stále pod „online“ dohledem zvědavého otce.

Sedí vám Finsko?
„Musím říct, že moc. Finsko je krásná země, rychle jsem si na ni zvykl. Ze začátku jsem měl trochu obavy, jaké to bude. Opouštěl jsem rodinu, ale bylo fajn, že jsem šel ven společně se spoluhráčem ze Sparty. Tím byly začátky jednodušší. Bydleli jsme na bytě, bylo to fajn. Loni už jsem bydlel sám a teď se mnou vyrazí i přítelkyně.“

Věříte, že v další sezoně dostanete prostor mezi muži v elitní Liize? Jak zní vaše ideální vize?
„Určitě bych se chtěl probojovat do áčka a ideálně v něm odehrát celou sezonu, po které mi končí smlouva. S tím, že bych případně pomáhal naší juniorce.“

V minulém ročníku jste za dvacítku Saipy nastřílel šestnáct gólů, to je solidní porce. Stává se z vás kanonýr?
„Trenér po mně chce a vyžaduje, abych byl hráčem, který bude rozhodovat zápasy. Moji spoluhráči to vidí stejně. Chtěl bych teď naplno dokázat, co ve mně je. Chci se co nejlíp připravit na sezonu, ve Finsku mi vyloženě sedí všudypřítomný klid. Žiju v malém městě, kdykoli můžu jít do haly a tam si odtrénovat, co potřebuju.“

Třeba zapracovat na bruslení?
„S tím jsem měl lehké problémy první rok, všeobecně se ví, že ve Finsku se hraje hodně rychlý hokej. Mají to zažité. Zabojoval jsem a cítím, že jsem se v pohybu zlepšil. Nejen v něm, myslím, že ve všech klíčových aspektech.“

Hlavně v minulých letech odcházelo do Finska hodně mladých Čechů, aby si bruslení vylepšili. Měl jste to stejně?