Šampion s přesahem. Hrubec nejen o úspěšné charitě. V čem jsou Švýcaři horší než Češi?

V minulé sezoně se zapsal s Curychem do historie. Jako první český hokejista vyhrál zároveň (švýcarskou) ligu i Ligu mistrů. „Toho si obrovsky vážím,“ hlásí do telefonu poté, co během dne zvládl trénink i dvě schůzky, související s jeho charitou. Hlavně proto, že jeho záběr je mnohem širší než jenom chytat puky, i když to mu jde zatraceně dobře, ho Sport Magazín přidal k Anně Satoranské a Lucii Šafářové. I elitní hokejový brankář a sběratel úspěchů bude na našich stránkách přidávat postřehy k sportovním i společenským tématům.

Jsme moc rádi, že jste do toho šel. Váhal jste dlouho?
„Ani ne. Ta myšlenka se mi líbí. Kdybyste se mě zeptali třeba před pěti lety, nejsem si jistý, jestli bych do toho šel. Teď jsem starší, řekněme hokejem i životem ostřílenější. Dost jsem toho zažil, takže věřím, že bude fajn, pokud se budu moct občas k něčemu vyjádřit. Ve všech směrech jsem se posunul. Takže díky za důvěru a těším se.“

Navazujete na Marka Sýkoru, uznávaného trenéra, jenž ve Sport Magazínu nechal nesmazatelnou stopu. Sledoval jste jeho sloupky?
„Když byla příležitost, moc rád jsem si je přečetl. Pochopitelně je to obrovská osobnost, které si moc vážím. Všichni hráči i trenéři, kteří před námi dělali českému i československému hokeji slávu, si zaslouží velký respekt.“

My jsme si vás vybrali i proto, že jste přemýšlivý muž, jehož obzor dalece přesahuje sport. Tohle v sobě máte odjakživa?
„Táta mi vždycky říkal, abych byl skvělý gólman, ale mám se snažit, abych byl ještě lepší člověk. Což byl jeden z důvodů, proč jsem si chtěl najít přesah. A ten jsem našel právě v projektu Saves Help. Tím moje práce dává větší smysl. Když to řeknu s nadsázkou, není to jenom o tom, že chytám černou gumu, kluci na ledě se rvou o vítězství a lidi fandí. Je v tom něco víc. Když udělám zákrok, tak vím, že to mělo smysl nejen pro náš tým, ale i pro někoho dalšího, kdo to potřebuje a má mnohem těžší život.“

Vnímáte, že i díky charitě a dalším věcem máte u fanoušků větší respekt?
„Nemyslím si, že u lidí. Spíš sám před sebou. Říkám si: Jo, hraješ hokej, dobrý, ale navíc děláš něco, co má smysl. Z toho mám opravdu radost. Nejen já, věřím, že i brankáři, kteří do toho šli. Že i oni, když se na sebe podívají do zrcadla, mají dobrý pocit. Dohromady už je nás 75! Z extraligy, evropských lig i NHL. Opravdu z toho mám obrovskou radost a vážím si toho, že nikdo nebyl proti. Každý chce pomáhat.“

Už to berou jako samozřejmost?
„Dá se říct, že u mladých kluků, kteří vylítnou do nejvyšší soutěže, je to vlastně formalita. Skoro už automaticky berou, že jsou součástí Saves Help.“

Tušil jste na začátku projektu, že bude tak úspěšný?
„To ne. Nevěřil jsem, kam až se to může rozjet. Člověk pochopitelně doufá, protože to dělá srdcem a s nejlepším přesvědčením, ale zezačátku jsem měl skromnější představy. Ono se to rozjelo celosvětově, teď řešíme opravdu velkého partnera ve Švýcarsku. Takže švýcarští brankáři budou pomáhat tam, čeští a slovenští v Čechách a na Slovensku. Paráda. Myslel jsem si kdysi, že budeme tak tři, možná čtyři brankáři, kteří budeme pomáhat.“

Takže tohle je skoro sen?
„Dá se říct, že jo. Ale takový, který jsem si přál. Protože ten princip je vlastně hrozně jednoduchý. Pro nás, brankáře, se nic nemění. Chytáme puky, pomáháme týmu vyhrávat. A jenom jednou ročně zaplatíme částku na základě toho, kolik jsme měli zákroků. K tomu se nabalí finanční partneři a pomůžeme lidem, kteří jsou znevýhodnění a osud k nim nebyl moc přívětivý.“

Musel jste brankáře ke spolupráci zezačátku přemlouvat?
„Právě že vůbec ne. Začal jsem v Třinci s Peterem Hamerlíkem, který vždycky byl takovým mým starším bráchou. Když jsem začínal, byl jsem mlaďas, vzhlížel jsem k němu. A vlastně to platí dodnes. On je to děsně chytrej člověk.“

S ním jste zrod projektu konzultoval?
„Zeptal jsem se ho na názor. Že mám v hlavě nápad Saves Help a že bychom my brankáři dávali za každý zákrok desetikorunu. Jemu se hned líbilo, že je to úplně jednoduchý a geniální. A že to bude velký. Potom jsem oslovil pár dalších kluků, kteří řekli, že je to dobrej nápad a že do toho jdou. Najednou nás bylo pět, deset, potom dvacet. Teď se to zastavilo na čísle 75 a pořád to roste.“

Navíc jste projekt rozšířili i mezi ostatní hráče v poli, že?
„Ano. Máme The Braves. Je to otevřené i pro útočníky a hlavně obránce. Hrozně si toho vážím, že i ostatní do toho jdou.“

Máte přehled, kolik už jste vybrali?
„Abych řekl pravdu, úplně podrobně jsem to nevěděl. Ale když jsem věděl, že budete volat, zjistil jsem si to. Pomohli jsme už víc než šedesáti lidem za víc než pět milionů korun.“