AKTUALIZOVÁNO - Na první pohled milá, usměvavá, sympatická. Inna Puhajková, ale přiznává, že lidé na ni kvůli vztahu s hokejovým fenoménem občas vrhají nevraživé pohledy.
„A navíc je pro mě těžké poznat opravdové kamarády,“ říká pohledná blondýnka, která otevřeně mluví o tom, jaký je život s hvězdou i co jí vyvařuje.
S novináři promluvila během pondělního křtu knížky „Obsluhoval jsem hokejového krále“, v níž Jágrův dlouholetý kamarád Luboš „Čužák“ Rys o útočníkovi vypráví.
A i o Inně píše hezky. „My s Čužáčkem máme hezký vztah, takže by mě mrzelo, kdyby tam bylo něco nehezkého,“ usmívá se Puhajková. Odpovídala bezprostředně, o příteli mluvila s vášní.
Kdo je Inna Puhajková? * dvaadvacetiletá přítelkyně Jaromíra Jágra, žijí spolu od léta roku 2006 * v roce 2004 vyhrála Miss Internet, působila i jako modelka * vystudovala střední policejní školu * pochází z Ukrajiny, do Česka přišla s rodinou začátkem devadesátých let se skupinou volyňských Čechů |
Neberte tu otázku nijak špatně, ale neměla byste knihu s takovým názvem spíše napsat vy? Právě ženy se starají o muže...
„Neberu to jako obsluhování, i když hodně lidí to tak vnímá. Nevidím v tom nic špatného. Jarda je prostě hokejista velkého formátu, který potřebuje zázemí, aby se mohl hokeji věnovat naplno. K tomu samozřejmě patří i to, že vařím. Ale nevidím v tom nic špatného. Vytvářím mu zázemí, neberu to jako obsluhování, protože to dělám ráda. Nejedná se o práci, ale o zábavu. Dělám ji s láskou a radostí.“
Kolikrát se vás někdo, třeba za poslední den, zeptal, jak se těšíte do Ruska
(usměje se) „Minimálně pětkrát.“
A jak to tedy je – těšíte se do ruského Omsku?
„Ano, těším. Měla jsem dostatek času, abych se na to psychicky připravila, a teď jsem ve fázi, že se opravdu těším. I na to, až zdokonalím ruštinu a budu zase o jazyk bohatší. Rozumím velice dobře, ale v mluvení mám rezervy.“
Poletíte tam s Jaromírem hned na konci července na přípravný kemp?
„Asi ne, bude mít hodně tréninků, takže bych tam spíše překážela, než byla užitečná. Ráda bych dorazila před začátkem sezony. Chci ještě zůstat v Česku, protože jsem tu dlouho nebyla. Ráda bych navštívila rodinu a přátele.“
Opouštěla jste New York s nostalgií?
„Na jednu stranu mi to bylo líto, protože jsem si tam za dva roky moc zvykla a dostala jsem se do fáze, že jsem si to mohla už užívat a nejen se městu přizpůsobovat. Mohla jsem se věnovat mým zájmům a je smutné, že zrovna v tomto období musím město opustit a zvykat si na něco jiného. Bylo by pro mě super tam ještě rok zůstat a potom jít do Ruska, ale nic na světě není ideální. (usměje se) Takže se na to snažím nemyslet a koukat už jen dopředu.“
Zatáhl vás Jaromír přímo do podrobností okolo vyjednávání o kontraktu s Rangers a jinými kluby?
„Nemyslím si, že bych věděla úplně o všech detailech, ale tím, že spolu žijeme, tak jsem základní věci znala. Měla jsem přehled o všech jednáních, která probíhala. Ale jestli mi něco k tomu neřekl, to se už nedozvím.“ (úsměv)
Viděla jste na něm, že se mu opravdu ulevilo, když dilema rozsekl a řekl: ´Jdu do Omsku´?
„Ulevilo se nám oběma, protože rozhodování bylo opravdu vyčerpávající, plné stresu. Alespoň pro mě určitě a nedovedu si představit, jak náročné to muselo být pro něj... Oběma nám spadl kámen ze srdce, když bylo jasné, kterým směrem půjdeme dál.“
Přemlouvala jste Jaromíra hodně, aby rok ještě v NHL zůstal?
„Hlavně zezačátku, když jsme se dozvěděla, že má o něj Omsk velký zájem. Hned mě napadlo, že je ohromná škoda, aby ve svém věku, nemyslím si totiž, že by byl nějak starý nebo unavený, z NHL odcházel. To je ještě brzy. Podle mě má pořád na to, aby byl mezi nejlepšími deseti v lize a přišlo mi to líto zvlášť po sezoně, která nebyla úplně vydařená. Aby se loučil s NHL v tomto stylu... Což byl hlavní důvod. Ale postupem času jsem si uvědomila, že to není v životě nejdůležitější a rekordy a statistiky pro něj nejsou na prvním místě. Chce hrát kvalitní hokej a být spokojený. A když mu to Omsk dopřeje, proč ne.“
Váš přítel je známý jako velký vtipálek. Ale jak se chová, když se ocitne ve stresu?
„Příliš vtípků neprobíhalo, působil mnohem tišším dojmem, než jsme na něj asi všichni zvyklí. Byl zamyšlený, často se zavíral sám do sebe, snažil si to celé srovnat v hlavě.“
Když má špatnou náladu, je lepší být po jeho boku, nebo se raději někam vypařit?
„Jak kdy. Už to poznám podle prvních vět, snažím se to celé nějakým vtípkem odlehčit. A když se chytne, ještě to není tak špatné. Když ne, radši vyklidím prostor a nechám mu čas, aby ho to přešlo.“
Můžete třemi slovy charakterizovat, jaký je život s Jaromírem Jágrem... „Třemi slovy?“ (usměje se)
Klidně jich použijte i víc.
„Určitě není takový, jak si hodně lidí představuje.“
Jaké jsou podle vás představy lidí?
„Nechci nikoho posuzovat nebo dávat do škatulky, ale myslím si, že v Česku je hodně závistivých lidí a představují si život vedle Jardy jen jako pozlátko, život v luxusu, na vysoké noze, ve vybrané společnosti.... Jenže lidi si neuvědomují, že ten život přináší i negativní věci, s nimiž se normální člověk nikdy nesetká.“
Například?
„Nejvíc mě asi zasáhly reakce lidí, jejich každodenní přístup. Z neznámé studentky se z ničeho nic stala, což myslím v uvozovkách, známá osoba. I když já se za žádnou celebritu nepovažuju. Lidé nemají žádné pravdivé informace, takže věří tomu, co si přečtou. A aniž by vám dali šanci vás poznat, zavřou si vás do nějaké škatulky. Zažila jsem spoustu nepříjemných pohledů, reakcí. A to jsem nemusela říct ani jedno slovo.“
Jak se to tedy projevilo?
„Představila jsem se, předložila jsem občanský průkaz a už to bylo...“
Třeba na úřadech?
„Všude možně. V každodenním životě, kdekoliv... Někam přijdu, musím říct jméno a příjmení, musím se podepsat. A už jen ten pohled, jakým si mě lidi sjedou od hlavy k patě, je nepříjemný. Protože jsem na to nebyla zvyklá. Předtím mě lidé posuzovali podle toho, jaká jsem. Kdo se nechtěl se mnou bavit, prostě se nebavil. A kolem mě se objevovali lidi, kteří mě měli rádi. Teď je pro mě těžší rozeznat opravdové kamarády. Za tu dobu, co jsem s Jardou, jsem poznala spoustu nových lidí a je pro mě opravdu těžké rozeznat, jestli se chtějí se mnou bavit, protože jsem Jardova přítelkyně a můžu o tom vyprávět a jim to přijde zajímavé, nebo proto, že si se mnou rozumějí a líbí se jim moje povaha. Je to strašně těžké. Ani tohle Jardovi nezávidím. Jako taková hvězda se každodenně musí potýkat s neupřímností, přetvářkou, musí pro něj být těžké rozeznat, kdo to s ním myslí upřímně a vážně, a kdo ho chce jenom využít.“
Připravoval vás speciálně na ten mediální tlak?
„Než se náš vztah dostal do novin, snažil se mě na to nachystat. Co všechno mě čeká... Že ne všechno, co se píše, je pravda, že jde udělat z komára velblouda.“
Jaká byla potom realita?
„I když jsem tvrdila, že jsem připravená, nachystaná jsem nebyla.“
Ale teď všechno zvládáte s noblesou. Nebo to je jenom zdání?
„Jedna věc je mluvit s novináři, druhá je to, co si potom v těch novinách přečtete...“ (pousměje se)
Zmiňovala jste zázemí. Na čem si Jaromír nejvíce pochutná?
„Nikdy nepohrdne řízky. On je přímo miluje! Víte, nikdy jsem se nesetkala s tím, že by nějaké jídlo kritizoval, takže je hrozně těžké to pro mě objektivně posoudit. Jídlo se někdy povede víc, jindy méně. Jednou na něm vidím, že mu obzvlášť chutná a chválí mě, někdy ho to jen tak zasytí. (smích) Pokaždé se ale jedná o jiné jídlo, takže nemůžu říct, co má vyložené oblíbené.“
Ten řízek mu děláte se salátem?
„Salát miluje, to je pravda. Ale já ho zase tak často nedělám, spíš bramborovou kaši. Ta je rychlejší. Naposledy jsem mu salát udělala k narozeninám, moc si pochutnal, byl mile překvapený. Z toho měl větší radost než z dárku.“
Asi je těžké mu kupovat dárky...
„Strašně. On o to v podstatě ani nestojí, ale vy zase víte, že je to slušnost mu něco dát. Ten výběr je ovšem těžký, protože on když o něco stojí, tak si to během dne může koupit sám. Je náročné přijít na to, co mu opravdu udělá radost.“
