Nejmenší mistr, švédská vesnice míří do Evropy. Nemocný trenér: Tohle už nepřekonám
Poslední krok zvládli a přišly zasloužené oslavy. Ne, mistrem Švédska se nestala žádná z osvědčených značek typu jako Malmö či AIK, trofej putuje do rybářské vesničky s počtem obyvatel nižším než kapacita stadionu ve Frýdku-Místku. Přímo pohádkovou story napsalo Mjällby, klub z Hälleviku se stal klubem z nejméně lidnatého místa, který kdy ovládl prvoligovou evropskou soutěž. Vede ho tým srdcařů v čele s trenérem Andersem Torstenssonem, bývalým učitelem.
Mjällby sídlí na konci světa. Jak poznamenal už dříve sportovní ředitel Hasse Larsson: „Když sem přijedou týmy, musí jet skrze farmy a kolem rybářských přístavů. Jedou a jedou a tam, kde už nejde jet dál, stojí náš stadion.“ Ano, sedmitisícový stánek Strandvallen leží pár desítek metrů od ledového moře – v odlehlé vesnici Hällevik na jižním cípu Švédska.
Přesně tam se v pondělí nešlo spát. Trpaslík z místa s populací 1485 lidí porazil Göteborg 2:0 a hráči začali divoce slavit.
Zmíněný ředitel Larsson si s Mjällby zažil dost. Maličký klub v roce 2016 sestoupil do třetí ligy, pravidelně hraje nejvyšší soutěž až od roku 2020. Velký srdcař a kliďas po dobu cesty zpět mezi elitu údajně nepobíral plat, žil z výdělků rodinné farmy.
Ten nejhlubší příběh má ale trenér Anders Torstensson. Bývalý učitel, který se koučem původně nikdy stát nechtěl, se totiž před rokem od doktorů dozvěděl, že má chronickou lymfocytární leukémii. Nemoc vážná, smrtelná, byť velice pomalu postupující. Devětapadesátiletý Švéd se od té doby snaží žít ještě víc naplno. A magický pondělní večer, kdy se jeho tým dostal za nepřekonatelnou jedenáctibodovou hradbu, toho byl důkazem.
Po vítězném zápase, který rozhodl nůžkami Jacob Bergström („cítím se jako Wayne Rooney!“) se kouč dojatě objímal se svými svěřenci na trávníku stadionu, který by celou populaci Hälleviku naplnil čtyřikrát. „Neměl bych to srovnávat s narozením dětí…“ smál se trenér v rozhovoru do televize HBO. „Ale když dáme stranou rodinné záležitosti, tohle už v životě nepřekonám. Je to největší věc, kterou jsem kdy zažil. Je pro mě těžké si představit, že je něco víc,“ říkal dojatě.
Nejmenší z nejmenších
Mjällby je opravdu tím nejmenším mistrem v rámci evropských prvoligových soutěží. Prvenství v rámci profesionálních evropských lig dosud držel černohorský tým FK Dědič, který ovládl minulý rok tamní ligu s populací pouhých necelých pěti tisíc obyvatel.
V porovnání s tím je ale švédská liga samozřejmě o dost kvalitnější, prestižnější, v pořadí nejlepších soutěží UEFA je na 19. místě, týmy pravidelně hrají evropské poháry. Porazit s tak malým zázemím relativně kvalitní konkurenci se prakticky rovná zázraku. I sázkovky dávaly před začátkem ročníku Mjällby šanci zhruba 0,7 %.
Kdyby se počítaly i amatérské/poloprofesionální soutěže, doopravdy by „nejmenší“ prvenství drželo samozřejmě sanmarinské Montegiardino (zhruba tisíc obyvatel). Nicméně uznejme, že porovnávat populaci v trpasličím státě a navíc v nejhorší lize Evropy, není s vyspělými soutěžemi úplně férové.
Ale příběh nemusí skončit. Po divokých oslavách čeká Mjällby ještě závěrečná tři kola a za půl roku boj o evropské poháry – mělo by začít ve druhém předkole Ligy mistrů. Pak by se pro změnu stal Hällevik nejmenším bydlištěm týmu, který se dostal do finální fáze milionářské soutěže. Dosud to byla rumunská Urinea Urziceni (13 tisíc obyvatel). Tak uvidíme, třeba trenér Torstensson může zažít ještě větší pohádku.
