Štefan: Ještě jsem se s tím nevyrovnal

„Ještě jsem se s tím nevyrovnal,“ přiznává v rozhovoru pro Sport. V hokeji však našel nové uplatnění. Z někdejší jedničky draftu NHL se stal hráčský agent.

Nedávno se mu od hráčské asociace NHLPA podařilo získat potřebné oprávnění. Teď už je v plném pracovním zápřahu. „Od rána do večera telefonáty, pořád je co vyřizovat,“ usmívá se na zahradě svého domu nedaleko Prahy. „Dělám to čtrnáct dnů a jde to rychlejc, než jsem si sám představoval.“

Jak těžký pro vás byl uplynulý rok?
„To víte, že hodně. Delší dobu mimo jsem nikdy nebyl. I když jsem měl zranění, za pár měsíců jsem se vrátil. Tentokrát to je navíc napořád.“ (povzdechne si)

Co vám chybělo nejvíce?
„Samozřejmě samotný hokej. To byl můj život, věnoval jsem se mu od pěti let. Další věc je atmosféra v týmu, parta v kabině.“

Najednou jste měl spoustu volného času. Věděl jste, jak s ním naložit?
„Nebylo to pro mě snadné. Byl jsem zvyklý trénovat, cestovat, hrát a najednou to bylo pryč. Začínal jsem se nudit. Hlavně ve Švýcarsku, kde jsem byl sám a musel jsem tam dva tři měsíce zůstat kvůli vyřizování pojistky.

Snažil jsem se být s týmem, v Bernu jsem chodil na zápasy. Jen se na hokej dívat ale pro mě bylo těžší, než kdybych tam nechodil vůbec.“

Po návratu za rodinou do Ameriky ale synové museli mít radost, že mají tátu víc doma, ne?
„Mohl jsem se jim víc věnovat, to je pravda. Na druhou stranu nebylo snadné jim vysvětlit, že už nemůžu hrát hokej. Hlavně starší James to už vnímá. V dubnu jsem navíc absolvoval operaci ve Švýcarsku.

Takže jsem naštěstí neměl zase tolik času, abych od rána do večera seděl doma, přemýšlel o tom zranění a dostal se psychicky na dno.“

Dlouhou chvíli jste si vyplnil i dovozem amerických automobilů do Česka, že?
„Jednalo se jen o pár kousků pro kamarády. V Americe totiž vyjde auto mnohem levněji. Přemýšlel jsem o tom už čtyři pět let. To byl kurz dolaru ještě devětadvacet korun.

Teď je to ještě mnohem výhodnější. I když přičtete daně, náklady na dopravu a další výdaje, pořád se to vyplatí. Přitom čím dražší auto, tím větší je rozdíl. Příští káru si sem určitě taky dovezu z USA. Ale ve větším měřítku to dělat nemůžu. Musel bych založit firmu, dát se s někým dohromady.
Potřebujete mít klientelu a získat si její důvěru.“

Raději zůstanete u hokeje. Jak jste se vůbec dostal k práci hráčského agenta?
„Napadlo mě to samotného. Mohl jsem jít dělat skauta, ale to jen upozorníte na některého hráče a už neovlivníte, co s ním bude. Na trénování se zatím necítím, ani na to podle mě nemám povahu.

Jako agent se můžu rozhodovat sám za sebe, podle toho, co si myslím, že je v dané situaci nejlepší. Chci se o hráče starat, snažit se jim pomoct, aby třeba dosáhli ještě lepší kariéry než já.“

Jako hráči vám taková péče scházela?
„To nemůžu říct, měl jsem na agenty štěstí. Ale vím, že někteří kluci nebyli s jejich prací spokojeni. Stěžovali si, že se jim málo věnují. Takovou pověst mít nechci. Mám čisté jméno a hodlám si ho zachovat.“

Proto si nechcete vázat spoustu hráčů?
„Vím, že sám bych třeba na pětadvacet hráčů nestačil. Buď jich budu mít méně, nebo k sobě budu muset někoho přibrat.“

S předčasným koncem kariéry jste se tedy už vyrovnal?
(lehce se usměje) „To se mi asi úplně nepodaří ani do konce života. Počítal jsem, že vydržím hrát do nějakých pětatřiceti let, skončit v sedmadvaceti je opravdu hodně brzo. Na druhou stranu se na to snažím dívat pozitivně. Něco jsem v NHL odehrál, mohlo se mi to stát, když mi bylo dvacet a nemusel jsem stihnout ani zápas.“

Nevyčítáte si třeba, že se na problémy s kyčlí přišlo tak pozdě?
„Nemohl jsem to ovlivnit. Musel bych jít sám od sebe za doktorem. Ale nic mě nebolelo, takže nebyl důvod někam chodit. V tomto směru jsem nic nezanedbal. Kyčel sice byla narušená, ale nevěděl jsem o tom. Byla to atomová bomba před vybuchnutím.“

Ani si neříkáte, jestli jste návrat po první operaci neuspěchal?
(rázně vrtí hlavou) „Naopak jsem rád, že jsem to zkusil. Mohl jsem se na to vykašlat, ale chtěl jsem udělat maximum pro to, abych se mohl vrátit. Tři čtyři měsíce jsem dřel, cítil jsem se dobře i na ledě, věřil jsem, že budu v pořádku. Podepsal jsem Bernu a myslel jsem, že udělám dobrou sezonu v Evropě a budu se moci vrátit do NHL. Kyčel ale byla tak špatná, že už to nešlo. Po třech zápasech jsem byl zpátky tam, kde před první operací.“

Věděl jste hned, že je to definitivní konec?
„Doktor ve Švýcarsku se na to podíval a řekl, že o hokeji se vůbec nebudeme bavit. Mluvil jen o tom, abych neměl problémy v normálním životě a abychom oddálili výměnu kloubu, která mě časem stejně asi nemine. Nechci na ni ale jít hned a za pár let muset na výměnu.“

U domu máte tenisový kurt. Omezuje vás zranění při hraní?
„Tenis je vlastně můj druhý sport. Už ale nemůžu hrát třeba s téměř sousedem Davidem Výborným naplno jako dřív. Už jsem si byl i zabruslit, ale jen se synkem. Na nějaké opravdové hraní to skutečně není.“

Na hokej jste ale nezanevřel...
(rychle reaguje) „Vůbec, pořád budu žít hokejem! Jak jsem mohl, sledoval jsem ho aspoň v televizi. Třeba po druhé operaci, kdy jsem nemohl chodit. Zpočátku pro mě nebylo jednoduchý se jen dívat, ale teď to už vidím trošku jinak.“

Poslední hráčskou smlouvu vám dojednával Vladimír Vůjtek, tehdy začínající agent. Byl jste si potom u něho pro radu?
„Párkrát jsme se o tom během uplynulého roku bavili. Povídal, že je spokojený, že ho to baví. Řekl jsem mu, že uvažuju o stejné práci.“

Spolupracujete s Jaromírem Henyšem. Jak máte rozdělené teritorium?
„Měl jsem nabídky i od zámořských agentur, ale rozhodl jsem se pro Míru. Známe se od mých třinácti let, věřím mu. Během sezony budu působit v Americe a starat se hlavně o mladé hráče tam. Ovládám jazyk, něčím jsem si prošel, znám spoustu lidí. Hráčům je důležité i poradit, kdy a do jakého týmu jít. Aby kluci měli co největší šanci se prosadit. Nevědí, co mají dělat, v sedmnácti jsem to taky nevěděl.“

Tehdy jste se rozhodl pro brzký odchod do zámoří a stal se jedničkou draftu. Doporučil byste stejnou cestu i svým klientům?
(usměje se) „Záleží na typu člověka, okolnostech, u každého to je jiné. Neberu to tak, že by tam všichni měli jít v sedmnácti jako já. Nemám zapotřebí tam někoho cpát kvůli tomu, abych z toho měl nějaké peníze. Mám zájem, aby se hráč prosadil. Potom bude spokojenej a tím pádem já taky, i po finanční stránce.“

Ne všichni agenti v Česku ale tak postupují. Slyšel jste o tom?
„Někteří určitě nemají dobrou pověst, ale nechci je hodnotit. Budu dělat to, co si myslím, že je nejlepší pro mé klienty.“

V zámoří vlastně nahradíte svého bývalého agenta Riche Wintera, s nímž Henyšova agentura právě ukončila spolupráci. To vás musí těšit.
(rozesměje se) „Nó, nevím, jestli to jde zrovna takhle říct. Někdy prostě nastane taková shoda okolností. Začínám s tou prací v době, kdy se Míra (Henyš) zrovna rozešel s Richem.“

Vaším prvním klientem je ale obránce Filip Novák, který zamířil na východ, do lotyšské Rigy.
„Díky němu jsem získal licenci agenta. Musel jsem mít podepsaného hráče, který byl v NHL nebo má snahu se tam dostat. Proti Filipovi jsem párkrát hrál, myslím, že pořád má šanci vrátit se do NHL. Pro Ameriku zastupuju i Tomáše Dubu. Když bude mít dobrou sezonu, není problém zkusit to někde na kempu.“

Považujete novou Kontinentální ligu za velkou konkurenci zámořské soutěži?
„Budoucnost určitě má. Pro některé hráče, kteří jsou v zámoří čtvrtý pátý rok a pořád se nemůžou pořádně prosadit do prvního týmu, to bude určitě tahák. Proč by tam nešli, když si můžou vydělat lepší peníze než v NHL? Navíc v kvalitní soutěži.“

Budete tedy Rusko nabízet svým klientům?
„Budu se starat spíš o mladé hráče, kteří mají namířeno do NHL. Jedině kdyby chtěl jít do Ruska někdo z těch, kteří se tak neprosadili.“

Přes léto budete v Česku, kam jste v posledních letech moc nejezdil. Co tomu říká vaše americká manželka?
„Nemáme s tím žádný problém. Děti se aspoň zdokonalí v češtině. Zatím jsem na ně mluvil anglicky, což byla chyba. Myslím, že teď se to zlepší, už proto, že s námi jsou moji rodiče.“