Agent Henyš: Pálffy míval v posteli ohryzky

Henyš v těchto dnech vydává svoji osobní zpověď. „Ale všechno jsem uveřejnit nemohl. To by mi neprošlo,“ usmívá se chlapík, který do NHL vyslal přes stovku českých a slovenských borců.

Vaším nejslavnějším klientem byl Dominik Hašek. Upřímně, bylo s ním jednoduché pořízení?
„Oproti jiným hráčům neskutečně jednoduchý. To říkám naprosto upřímně. S Dominikem jsme řešili pouze zásadní věci, neotravoval s prkotinami jako řada některých jiných kluků. To vám pak kolikrát zůstává rozum stát.“

Agent Henyš: Haška vydírali!

Co je prkotina, která agentovi nepřísluší zařizovat?
„Například když mi hráč zavolá, že mu nepřišly hokejky. Neumí si zavolat do klubu a vyřídit si to? Vždyť je to jeho vercajk, ne? (udiveně) Tohle Dominik se mnou nikdy neřešil. Jak říkám, jenom zásadní věci. Zato se mohl spolehnout na perfektní servis.“

Haškova genialita a na druhé straně roztržitost je všeobecně známá. Příkladů musíte mít mraky, že?
„Samozřejmě. Hašan zapomínal pas, fotky, smoking na vyhlášení cen NHL a tak různě. To jsou ale kraviny (usmívá se). Jeden těžký problém si vybavuju, to když americká ambasáda nechtěla poskytnout víza Hašanově mámě. To bylo sakra složitý. Ale vyřešilo se to. Muselo!“

Jak?
„Pohrozili jsme, že to dáme do novin. Že napíšeme, co je to za blbost, když Amerika nechce pustit do země mámu chlapa, který ve Státech platí závratné daně. Zalekli se a bylo. To samé brácha Martina Straky. Vlítnul jsem tam, jestli si jako dělají srandu. Zvýšil jsem hlas a povídám jim: „On vám dává tři miliony dolarů daně a vy jeho bráchovi nedáte víza?!“
Omlouvali se, že ta holka u okýnka neví, o koho jde. Neví a přitom rozhoduje… (kroutí hlavou) S americkou ambasádou to byla kolikrát neskutečná byrokracie. Neskutečná!“

KDO JE JAROMÍR HENYŠ

* Jako agent se živí zastupováním hokejistů, jimž zařizuje vše potřebné, především kontrakt. Z něj dostává provozi 4 až 5 procent. Henyš se netají, že si za to postavil dům a splnil svá další přání. * Dohromady zastupoval přes 100 hokejistů, co se prosadili v NHL * Mezi jeho klienty patřili či patří Hašek, Pivoňka, Pálffy, Chára, Prospal, Bondra, Demitra, Vokoun či Štefan * Je mu 66 let a do důchodu odejde nejdříve v roce 2012, až si některý klub NHL vybere jeho vnuka, syna bývalého reprezentanta Davida Volka

O Strakovi často mluvíte jako o jednom z nejmilejších klientů. Proč?
„Stráča je moc fajn kluk, rovnej člověk. A strašně pracovitej hokejista. Martina zastupuju od jeho sedmnácti let. Když jsem tvrdil jeho tátovi, že půjde do NHL, řekl mi, že jsem vypatlanej blázen… Pak mu dal v lize velkou šanci Marek Sýkora a už i ten pesimistickej táta začínal věřit, že ho do NHL dostaneme. Nebo Petr Sýkora. Jágr mu jako šestnáctiletýmu klukovi dával svoji hokejku s tím, že se za tři roky uvidí v NHL. Smáli jsme se tomu. Uplynuly tři roky a Sejček se ve své premiéře v NHL postavil proti Džegrovi…“

Proč Jágr nikdy neměl českého agenta? Nesnažil jste se o něj?
„Bojoval jsem o něj, lámal jsem ho, jak to šlo. Na tom jejich statku jsem byl nesčetněkrát. Ale nevyšlo to. Což se stává. Musím na druhou stranu říct, že se starým Jágrem jsem dodnes kamarád, vycházíme spolu výborně. Vztahy jsou základem téhle práce.“

Najdou se případy, kdy se agenti pletou do práce trenérům, prosazují své hráče. Co vy?
„Nikdy jsem to nedělal. Vím, že se jiní agenti s trenéry i pohádají. Já se můžu obrátit na manažera, pokud se mi nelíbí herní vytížení mého koně. A když se nedohodneme, hráč jde jinam.“

Kluboví manažeři kdysi rádi roztrubovali, že agenti jsou škůdci hokeje. Bojoval jste proti tomu?
„Vůbec ne. To je lidská hloupost, vyplývající z neznalosti. Dodneška si lidi pletou pojmy agent a skaut. Řada lidí vůbec nepochopila, jaký je mezi nimi rozdíl. Že skaut zastupuje klub a agent je prostředníkem mezi hráčem a klubem. Že chrání jeho práva. Aby nevznikaly třecí plochy mezi hráčem a vedením klubu. Já jsem ten hromosvod, na kterého se to hodí. A tak to má být.“

Co ve své branži považujete za největší kousek a naopak, co se vám nepovedlo?
„Kapitální kousek je Zdeno Chára. Na toho nic nemá. To byl majstrštyk.“

Před lety neznámý slovenský kolohnát, vzbuzující úsměv. A nyní jeden z nejuznávanějších beků NHL. Jak jste ho mezi hokejovou smetánku procpal?
„Správně jsem spoléhal na to, že Amíci jsou slavomani a budou chtít největšího hokejistu na světě. Jirka Hrdina mi tehdy na draftu povídá: „Míro, co to sem vezeš?!“ Cháru absolutně nikdo neznal. Stačilo málo a Zdeno nikdy nehrál hokej. Kdybych tenkrát neměl známého, co dělal s pumpovacíma bruslema, bylo po kariéře. Na Cháru s nohou šestnáctkou neexistovaly normální brusle. A ty pumpovací mu byly. S normálními bruslemi měl takové otlaky, že musel na operaci. Teď už má samozřejmě speciální výbavu. Jo, Zdeno… A nikdo nevěřil ani Vencovi Prospalovi. Říkali mu šmatlák. A vidíte, kam to dotáhl? Ono není složité dostat do NHL kluky s talentem jako měli Sejček nebo Radek Dvořák. Ale ty ostatní, to už je větší práce. Třeba právě Venca Prospal, nebo Míša Rozsíval. Tenkrát se mnohem větší šance dávaly Marku Posmykovi než Rozsívalovi.“

Kupu práce vám nadělal Chárův krajan Žigmund Pálffy, vzpomínáte?
„Na to se nezapomíná… Žigy dal ve finálovém utkání československý ligy pět gólů, dnes je to nevídaný kousek. Šel do Ameriky, ale nemohl zapadnout, neznal absolutně jazyk. Měl tam strašný problémy, domácí z něj byli na mrtvici. Žigy šel do postele v botech, pod peřinou ohryzky…
Neunesl to tam. Proto utekl domů. Tady hrál rok a vrátil se. Honili ho tam po farmě, ale nakonec se prosadil. To už ale spolupracoval s Petrem Svobodou.“

Své jste si jistě užil s útočníkem Pavlem Brendlem, což je zvláštní případ. Nadaný hokejista, čtyřka draftu a přestože v posledních sezonách po Evropě válí, měl hrát NHL. Nebo ne?
„Jistě. Byl týden v Calgary u juniorů a z Kanady volali, co jsme jim to poslali. Že se po ledě plouží a že jim na to kašle. Pak jsme s ním mluvili a Brendlík povídá: „Až odsud vyhodí ty dřeváky a udělají kloudný mančaft, začnu jim tady hrát…“ (usmívá se) A Pavel v první sezoně udělal asi 136 bodů, nováčkovský rekord Western Hockey League. Dnes se po něm jakoby slehla zem, ale přitom má v KHL 21 gólů a je mezi nejlepšími střelci. V podprůměrném Novgorodu. Předtím byl ve Švédsku jednou nejlepší střelec a jednou druhý.“

Ale nastálo v reprezentaci Brendl nikdy nebude. Nejspíš. Proč to nefunguje?
„Podle mě se ho trenéři bojí. S Brendlíkem musíte umět vyjít. Zkrotit ho dokázal Jarda Holík v juniorech. Říkal mi, jak ho Pavlík strašně štval, že se to s ním nedá, ale on mu mazal med kolem huby a dostal z něj, co potřeboval. A vyhráli mistra světa juniorů!“

Komunikujete s Vladimírem Růžičkou ohledně Brendla?
„Bavili jsme se. Ptal jsem se Vládi, jestli by ho nedokázal ukoučovat, když to dokázal Holík. Tak uvidíme. Brendlík potřebuje dostat opakovaně šanci. Musí vědět, že se s ním počítá a pak tu důvěru splatí. V Rangers ho zavraždili. Nechali ho hrát tři roky juniory, přitom už v šestnácti nastupoval v první lize v Olomouci. Jenže Rangers chtěli vyhrát Memorial Cup a k tomu potřebovali Pavla. Já pořád věřím, že toho ještě hodně ukáže.“

Povídáme, povídáme a úplně jsme opomenuli téma vašich zklamání. Tím, co vám nevyšlo, byl i odchod Patrika Eliáše z vaší stáje?
„To mě mrzí a hodně (přikyvuje). Starej Jágr mi kdysi povídal, že mi NHL Páťu za tři dny vrátí v kufříku, celýho rozšlapanýho. Nevěřil, že se fyzicky prosadí. Já ano. A měl jsem pravdu. Taky jsem mu hodně pomohl. Ale když jsem později viděl, koho má vedle sebe… (tehdejší přítelkyni). Nikdo mu nechtěl říct do očí, co je to za holku. Každý od toho dával ruce pryč. Já jsem mu to pak řekl natvrdo a okamžitě bylo po naší spolupráci… Myslel jsem to dobře, chtěl mu otevřít oči. Ale Páťa nechtěl slyšet pravdu. Já to beru, to málokdo snese. Ta holka z něj ale dělala pitomce, prováděla mu hrozný věci. Kasírovala ho neskutečně. Přitom Patrik si to vůbec nezasloužil. Je to totiž strašně hodnej kluk.“

Uzavřeli jste později smír?
„Myslím, že uznal to, co jsem mu vštěpoval. V Třebíči jsme se jednou potkali, já ho pozdravil a Páťa hned, jestli na něj nejsem naštvanej. Řekl jsem mu, že ne, že jsem mu chtěl jen povědět, jak to dopadne. Měl´s pravdu, odpověděl mi. Páťa si tu hubu musel nabít sám, aby prozřel.“

A co případ Radek Duda? Dodnes vám vyčítá, že jste jej připravil o NHL.
„Ten člověk je pro mě mrtvej. Tolik věcí jsem mu vyběhal... S Calgary Flames bylo všechno připravený k podpisu. A pak jednou přijdu do kanceláře a tam mám Dudovu výpověď. Nemohl jsem tomu uvěřit! Naštval jsem se, volám mu, ať mi to vysvětlí. A ptám se ho, koho teď má za agenta? A on, že Meehana. Že ho zná z televize. Myslel jsem, že padnu pod stůl... Tak jsem mu mimochodem připomenul, jak jsem mu ze svýho platil jeho operaci ramene. Opáčil, že je to riziko podnikání. V tu chvíli jsem mu chtěl dát do držky.“

A měl Duda na NHL?
„Jo, jednoznačně. Jenže už tenkrát v Kanadě dělal problémy. U juniorů ho vykopli. Zesměšňoval tam dceru generálního manažera. Ten pak Dudovi nadával do parchantů, tak jsme ho radši vyměnili jinam. Ale on v novým týmu udělal přes sto bodů. S NHL to vypadalo dobře, ale svými vlastnostmi si to sám pokazil.“

V českém hokeji pochopitelně nejste jako agent sám. Řadu reprezentantů zastupuje Robert Spálenka, početnou kolonii klientů má Jiří Hamal a další. Jaké vztahy máte s konkurencí?
„Je to divočina. Chybou je, že v našem hokeji zástupci hráčů nepotřebují registraci. Aby se jasně vědělo, co můžete a co už ne. Tady může agenta dělat úplně každej. A ještě k těm vztahům, na rovinu říkám - jsou špatný. Teď jsem ale vzal k sobě mladýho Vláďu Vůjtka a Míšu Sivka. Ti kluci mají charakter, to je pro mě rozhodující. Postupně jim tuhle práci budu předávat.“