Fetisov: Zlato z Prahy je nejvíc

„Do Česka vždy přijedu rád, mám na něj skvělé vzpomínky,“ prozradil legendární obránce.

Když nastoupil se svými spoluhráči Krutovem, Larionovem, Makarovem a Kasatonovem, Sovětský svaz neměl konkurenci. Tři medaile na olympijských hrách získal jako hráč, jednu přidal jako trenér. Na mistrovství světa posbíral sedm titulů. Nikdo nebyl na mezinárodní scéně úspěšnější. Patří mu i dva prsteny pro vítěze Stanley Cupu.

Kde máte všechny své trofeje schované?
„Všech sedmdesát zlatých medailí leží u mě doma. Zatím. Chytáme se v Moskvě otevřít muzeum sportovních úspěchů a já je tam věnuji. Něco podobného nám v Rusku chybí. Chci, aby mohli sbírku vidět všichni lidé.“

První titul z mistrovství světa jste získal v roce 1978 v Praze…
„Bylo to nádherné. Finále Československo–Sovětský svaz je pro mě nezapomenutelné. Je to jednoznačně nejhezčí zápas, který jsem kdy hrál. Je úplně na vrcholu, žádný jiný se mu nevyrovná. A myslím, že mohu srovnávat, vždyť jsem celkem odehrál více než 1800 zápasů.“

Ty s Československem byly vždy speciální?
„Rozhodně. K prvnímu jsem nastoupil v Banské Bystrici na nultém ročníku mistrovství Evropy juniorů. Pak jich byla samozřejmě celá řada.“

Jak jste vnímal jejich politický podtext? Sovětský svaz byl pro československou reprezentaci soupeřem číslo jedna.
„Je důležité oddělovat politiku od sportu. Ale je pravda, že na ledě to bylo vždy hodně tvrdé.“

Jaký máte k Čechům vztah?
„Skvělý, vždyť mezi nimi mám spoustu přátel. Víte, co mě opravdu potěšilo?“

Povídejte.
„V roce 1998 jsem nastoupil v exhibici proti vašemu vítěznému týmu z olympijských her v Naganu. Když jsem vkročil na led, tak mi celá hala aplaudovala, to byl nádherný pocit.“

Však jste si to za svou kariéru zasloužil, ne?
„Mohu s ní být opravdu spokojený. Mimo reprezentačních úspěchů jsem nakonec i v NHL dvakrát vyhrál Stanley Cup.“

Vítězství ve Stanley Cupu řadíte mezi svými úspěchy nejvýše?
„To je těžké říci. Vyhrál jsem olympijské hry, mistrovství světa, bezpočet titulů s CSKA Moskva. Na olympiádě musíte vyhrát finále, jeden jediný zápas rozhoduje o všem. V NHL zase musíte v každé sérii zvládnout čtyři. Je to opravdu rozdílné, nedá se to porovnat.“

Bez problémů jistě nebyl ani přechod z Moskvy do New Yorku.
„Pracovali jsme na tom celý rok. Musel jsem si zvykat na řadu věcí, naučit se jazyk, poznat povahu lidí. Stálo mě to hodně psychických sil.“

Navíc jste se musel obejít bez svých tradičních parťáků. Byla to ta největší změna?
„Bylo to pro mě opravdu složité. Hráli jsme spolu řadu let, byli jsme na sebe maximálně zvyklí. A jsem přesvědčený o tom, že bychom společně dominovali i v NHL. Nebylo jednoduché sehrát se s novými spoluhráči.“

Jak jste si potom zvykal na porážky? CSKA Moskva je prakticky neznalo.
„Jenže to byl výjimečný klub, reprezentace. Nikde jinde už jsem se s podobně kvalitním mužstvem nesetkal. Nezbylo mi, než se přizpůsobit.“

Určitě jste tedy uvítal, že si s Makarovem můžete zahrát na exhibici Otakara Janeckého, mám pravdu?
„Je to moc hezké, že se podobné akce pořádají. Pokud bude zájem, určitě přijedu i příště. Do Pardubic mě pozval Alexander Medvěděv, můj spolupracovník z KHL. Společně se sejdeme s českými kolegy a budeme diskutovat o budoucnosti naší soutěže.“