Čechmánek: Končím! Už se necítím být někde jedničkou

„Nebylo to tak těžké rozhodování, uvažoval jsem nad tím delší dobu,“ říká gólman, který v minulé sezoně nosil dres Ocelářů z Třince. Tam ovšem končil v pozici náhradníka a na prodloužení smlouvy se s šéfy klubu nedomluvil.

„Každý se mě ptal, jestli ještě budu pokračovat. Asi nebudu. Ne asi. Nebudu pokračovat. Věk osmatřicet let je krásný a začnu si ho užívat.“

Rozhodl jenom věk, nebo i jiné faktory?
„Těch faktorů je víc. Za ty roky mám odehrané svoje. V tom věku už bych se necítil na to být někde jedničkou, abych chytal šedesát zápasů za sezonu. To určitě ne. A jako náhradník, jako dvojka, o to u nás zájem v lize není. Kluby jdou radši do sezony s dvěma mladýma gólmanama, než s jedním mladým a jedním zkušeným, který by mu třeba kryl záda.

Bylo to těžké rozhodování?
„Nebylo to těžké rozhodování. Uvažoval jsem nad tím delší dobu a takhle jsem se rozhodl. Není to nic unáhleného, že bych se rozhodl na poslední chvíli. Po zvážení všech okolností a dění kolem hokeje jsem zvážil, že dál nemá cenu o tom uvažovat.“

Mluvilo se o zájmu slovinské Jesenice. To padlo?
„Nevím, kdo to vůbec zveřejnil. Zájem Jesenice byl ke konci minulé sezony. A že to někdo převedl i na tady tuto, to bylo něco nového. Nikdy jsem se k tomu nevyjadřoval, byly to jen spekulace médií.“

Ozvaly se vám tedy nějaké kluby?
„Nebylo to nic takového, co by mělo pro obě dvě strany smysl.“

Jaká byla vaše pro a proti při rozhodování o ukončení kariéry?
„Hokejová kariéra byla dlouhá. Je spoustu kluků, kteří skončí později, někteří skončí dřív. Ale i samotná rodina už říkala, ať jsem doma a vrhnu se na něco jiného.“

Je to konec definitivní, nebo „haškovský“?
„Myslím, že definitivní. Třeba se někdo někde dlouhodobě zraní a klub bude chtít pomoct, ale já jsem rozhodnutý skončit.“

Výstroj ale ještě nevyhazujete, ne?
„Samozřejmě, výstroj mám. Lanaří mě tady veteráni, abych si s nima šel zahrát, takže ji ještě nezahazuji. Ještě jsem ji do koše nehodil a stále ji mám. A v docela dobrém stavu.

Nemrzí vás, že jste kariéru ukončil jen jako náhradník na třinecké lavičce?
„Vůbec ne. Celou sezonu, nebo už dlouho, jsem nad tím uvažoval. To že sezona skončila takhle, to už je pryč. Kdybyste se na to nezeptal, ani bych o tom nevěděl.“

Zůstanete u hokeje? Nebo se budete věnovat své vinotéce?
„Těžko říct, momentálně mé kroky nesměřují k hokeji, směřují jiným směrem. Někteří lidé se sice se mnou baví na téma mého případného angažování v hokeji, ale zatím určitě ne.“

V jaké roli? Trenérské, nebo agentské?
„Trenérské určitě ne, na to musí mít člověk náturu. Tu já určitě nemám. A co se bude dít dál, tak o tom je předčasné hovořit.“

Kam tedy směřují vaše další kroky? Do obchodní sféry?
„Je to spíš obchodní věc, není to nic po sportovní stránce.“

Sám jste zmínil, že vaše kariéra byla dlouhá, bohatá, úspěšná. Na co budete nejraději vzpomínat?
„Já jsem ji ještě ani nebilancoval, abych řekl pravdu. Překrásné byly roky ve Vsetíně. Ta éra, kdy jsme z ničeho vyletěli nahoru a drželi se tam dlouhou dobu. To bylo krásné. Potom čtyři roky v Americe. Něco nového a jiného, kde se člověk naučil zase nové věci, které jsem ze začátku třeba ani nedokázal chápat. Až jsem je pochopil, tak jsem zjistil, že se dá hokeji dávat ještě víc, než jsem dával do té doby.“

A reprezentace?
„Úbyla spousta. Hlavně s tou naší generací. Potkalo se v ní hodně dobrých kluků. Za prvé jsme si byli povahově hodně blízcí a potom naše generace neuměla prohrávat. To bylo to, co nás hnalo dopředu. Ať to bylo Euro Hockey Tour, mistrovství světa nebo olympiáda Vždycky jsme chtěli vyhrávat. Nekladli jsme si cíle, ale věděli jsme že chceme hrát, chceme udělat nějaký úspěch. My měli obrovskou touhu vítězit, tím jsme si vydobyli úspěchy, které jsme měli.“

Je něco, co vás v kariéře naopak mrzelo?
„V hokeji jsou dobrá i špatná období. Ale na to špatné člověk velice brzy zapomene a uchová si v paměti jenom ty lepší zážitky.“