Bukač: Zaostáváme za světem. Proč?

Bukač zůstává nadále velmi aktivní, maximálně se věnuje v Česku často velmi zanedbávané stavbě tréninku (nejen hokejového) tak, aby byl co nejefektivnější a nejsmysluplnější.

Luděk Bukač pro www.deniksport.cz sepsal hodnotnou recenzi na téma tréninku ve sportovních hrách. „Podnětem k této recenzi je fakt, že český sportovec v kolektivních sportech zaostává za světovou konkurencí. Chtěl bych na tomto místě vysvětlit, proč tomu tak je,“ přibližuje Bukač.

Břemeno teoretického konzervatismu

Racionálně vysvětlit a pro praxi vymezit funkční vizi tréninku ve sportovních hrách není jednoduché. Český formální výklad teorie sportovního tréninku byl již v prvopočátku až dodnes vždy koncipován na podstatě schematismu a nedoložených tvrzení. Zejména dogmatické třídění pohybových schopností je pro kondiční a technický trénink rozporuplné, zavádějící a neproduktivní. Podnětem k recenzi tohoto stavu je zaostávání českých hráčů v kondiční kvalitě lokomoce a techniky.

V porovnání se světovou konkurencí jejich pohybový projev v rychlostním a silovém herním kontextu stagnuje. V tréninku této fyzické nedostatečnosti koučové tápou. Běžně proto odpovědnost přenášejí na kondiční specialisty. Zpravidla se jedná o bývalé lehké atlety, kondiční cvičitele a instruktory fitness. Ti bez hlubšího porozumění pro kognitivní, motorickou a kondiční herní jednotu uplatňují metody, které na první pohled nebo pro laiky působí atraktivně a zdánlivě i progresivně. Avšak ve skutečnosti se jedná o časem překonanou metodiku.

Faktickým výsledkem práce těchto specialistů je proto pouze větší či menší obecný příspěvek síly, rychlosti, vytrvalosti, atd. do od herně izolovaného fyzického fondu jedinců. Vliv takto vedeného tréninku je na vzestup herní výkonnosti neurčitý. Je zarážející, že koučové sportovních her se ke spojitosti tréninku kondice, lokomoce, techniky a herní výkonnosti téměř nevyjadřují.

Jejich pasivita k tomuto problému potlačuje neodkladně potřebnou a široce otevřenou diskuzi trenérů. Překážkou je i postoj některých, dnes již renomovaných kondičních expertů. Řada z nich vlastnící progresivní know-how svoji práci nesmyslně utajuje.

Negace soutěžní, herní, technické a kondiční adaptivní jednoty

V naší úvaze na trénink nahlížíme jako na neoddělitelnou součást od soutěžní praxe. V této souvislosti se soutěž, herní trénink, trénink techniky a kondiční trénink podílejí na adaptivní (rozuměj herní) přeměně společně. Významnou složkou tohoto komplexu je kondiční trénink (dále jen KT) a trénink techniky. Kondiční dispozice samy o sobě herní motoriku nekultivují. Rozhodujícím ukazatelem užitnosti KT je kvalita lokomoce a kvalita techniky. Herní i kondiční zatěžování nesmí zahrnovat účinky vedoucí k pomalosti a nevyspělé technice.

Tak jako ve vývojové motorice dětí, pohyb a jeho postupnou složitost, obtížnost i kvalitu vždy předcházejí vnitřní tělesné obměny (morfologické, funkční, atd.) tak antecedencí hodnot motorické výkonnosti ve vrcholovém sportu jsou vnitřní adaptační proměny. Tato kvalitě pohybu předcházející podmínka poukazuje na rizika a možné potenciální ztráty účinnosti KT.

Jedná se o volbu obsahu, prostředků a režimů zatěžování. Hodnotu užitnosti KT nepochybně snižuje vzájemné odlučování kondičních od technických a herních souvislostí. Větší či menší obsahové odtržení KT od herní podstaty produkuje herně limitovaný kondiční příspěvek.

Pochybeným benefitem bývá zvýšená, avšak herně neplodná obecná tělesná zdatnost. Nezbytnou odborností kondičních trenérů ve sportovních hrách je pochopení dovednostní, technické a kondiční jednoty. Zejména se jedná o cit pro volbu a skladbu kondičních prostředků.

Další závažnou podmínkou je kvalita intenzity zátěžových intervalů a technika provedení. Pozornost zahrnuje detailizaci techniky, rozčleňování a scelování dílčích pohybů v herní činnost. Součinnost veškerých pohybů zajišťuje koordinace. Funkčnost koordinace spočívá v harmonizování neustále se měnících pohybů a dovedností v kontextu herních požadavků. Podmínkou pro zdokonalování techniky je stupeň motorické adaptace.

Klíčovým problémem je spojování lokomoce s dovednostně odlišnými úkony V tomto směru prioritou při volbě zátěže je, aby veškerá cvičení svým obsahem i podobou vždy vycházela z reálného herního obrazu. Oslabování tohoto zřetele je pomíjení faktu, že herní výkon je více než prostý součet dílčích kondičních a herních ukazatelů.

Přesněji řečeno, kondiční podpora techniky veškerých herních dovedností a činností, tj. funkční zvyšování komplexní pohybové kvality nastává pouze tehdy, když aktivace spektra energetických cest probíhá najednou skrze strukturovaný, tj. celistvý pohyb. Pro tuto zátěž se v KT používá názvů komplexní, souběžný, kontrastní nebo kombinovaný trénink. Často se setkáváme i s označením cross-training.

V případě, že kondiční cvičení cílená na dílčí motorické souvislosti v sobě nenesou koordinační a metabolické herní průběhové relace, potom vliv KT na herní výkonnost je nevýrazný. Pro správné porozumění tohoto problému považujeme za nutné přesněji objasnit význam formulací strukturální a spektrální.

Znakem výrazu strukturální je všudypřítomnost koordinace. Koordinace pohybový detail aktualizuje, různorodá dovednostní seskupení propojuje a sceluje v komplexní činnost. Řízení a regulace pohybů je centrální i periferní. Herně určená segmentální pohybová složitost může probíhat buď odshora dolů (ruce, trup, nohy) anebo odzdola vzhůru (nohy, trup, ruce).

Situačně potřebnou dynamizaci herního pohybu produkuje souběžně spolupůsobící a od pohybu neoddělitelné metabolické spektrum. Energetické spektrum kryje pohybovou činnost veskrze pohybový detail, dílčí úkon a celek. Situačně potřebné seskupení energetických cest uvádí v činnost rychlou sílu, výbušnou sílu a svalovou vytrvalost. Rychlostně maximalizovanou lokomoci a tempově intenzivní činnost zhruba do 30 sekund uhrazuje anaerobně rychlostně kritické laktátové energetické krytí.

Segmentální dovednostní relace „rychlých rukou a klidných nohou“ či opačně jsou akutně proměnlivé. Navíc rychlost reakce přisuzuje hernímu pohybu závislost na vizuálním vnímání, rychlém myšlení a pružném rozhodování. Pozitivní herní odezva na různorodě strukturované a v intenzitě diferencovaně modelované anaerobní zátěže přichází po častém a dlouhodobém opakování.

Tento postup lze označit jako drilování. Výsledkem takto pojatého KT a tréninku techniky jsou neuromotorické, morfologické a metabolické mikro a makro progresivní proměny uvnitř těla. Tyto proměny ruku v ruce s herním tréninkem a soutěžní praxí přeměňují kondiční kvalitu jednoduché i technicky složitě koordinované herní činnosti.

Ignorance tréninku techniky

Ortodoxní vzdělávací systém a nedostatek aktualizovaných informací odborný růst koučů zpomaluje. Tak jako u kondičních trenérů konstatujeme odtržení od herní motorické celistvosti, tak na straně druhé u koučů týmových sportů se setkáváme s podceňováním vážnosti tréninku techniky a kondice. Tím, že koučové mužstev jsou jednostranně koncentrováni na výměny hráčů a personální skladbu týmu, taktické a systémové herní náležitosti intenzivní drilování techniky a kondiční výkonová materie jim uniká. V aplikaci teoretických poznatků koučové poněkud stagnují. Specializovaný trénink techniky je prozatím v plenkách.

Kmenovou herní dovedností je lokomotorika (běh, bruslení). Herní lokomoce je kondičním pilířem veškerých složitě koordinovaných dovednostních celků. Kondičními protagonisty lokomoce je koordinace, svalová síla a anaerobní vytrvalost svalstva nohou.

Návykové anaerobní metabolické nastavení svalstva dolních končetin umocňuje rychlost a technická kvalita veškerých lokomočních dovedností. Klíčovými ukazateli lokomoční kvality je rychlost přemísťování, mobilita na malém prostoru, schopnost akcelerace, decelerace, změny směrů, starty a zastavení, obraty, otočky, ostré oblouky, výskoky, výpady a udržování dynamické či statické stability.

Vysoká frekvence kroků jako další faktor rychlosti lokomoce znesnadňuje techniku kontroly míče či kotouče (dále jen MK). Principiálně, nohy hráče proto nejsou nohami sprintera, lehkého atleta či cyklisty. Proměnlivě klikatá, nepřetržitě přeměňovaná a dovednostně i intenzitou stále se měnící lokomoce techniku činností s MK koordinačně buď obstruhuje a nebo usnadňuje.

Koordinování rytmicky a dovednostně diferencované lokomoce s činnostmi s MK je vzájemně podmíněné. Konkrétně technicky obtížné až artisticky náročné úkony rukou či opačně nohou vyžadují současně se měnící kontrastní rytmizaci segmentálních úkonů. Koordinační složitost a dynamizaci techniky s MK podporuje redukovaná lokomoce s vnitřně skrytým dynamizačním potenciálem. Typické je zvolněné tempo, klamání, oddalovaná rozhodnutí, prodlevy, zastavení činnosti, výskoky, v hokeji skluz atd. Naproti tomu frekvenčně usilovná lokomoce techniku s MK limituje.

Účinnost rytmického souladu lokomoce a techniky s MK násobí lokální dynamizační a silově vytrvalostní potenciál výkonného svalstva. Aktuálně se jedná o starty, zastavení, úniky, úhyby, výpady, otočky atd. spojené s bleskurychlou manipulací s MK. Veškeré technicky náročné dovednosti nohou s i bez MK vyžadují udržování dynamické i statické rovnováhy. Tu zabezpečuje síla nohou, zpevněný tělesný střed a podpora paží a rukou.

Je nesporné, že centrálním hybatelem herních činností jsou dolní končetiny. Silné a pevné nohy ve vysoké rychlosti a v kontextu náhlých lokomočních změn fixují směr pohybu a stabilizují pevnost úpolových střetů. Funkci transmitéra hladkého průběhu segmentálně pohybových rozdílností a stabilizátora balančních obtížností v pohybu i na místě plní zpevněný tělesný střed. Dynamizací pohybu zvyšované kinematické účinky lokomoce násobí hmotnost hráčů. Kinematické vlivy zasahují pohybový celek komplexně.

Amortizaci setrvačnosti a akumulaci kinetické energie je schopen absorbovat a kontrolovat pouze patřičně zvětšený objem výkonného svalstva nohou. V basketbalu a ledním hokeji v důsledku manipulace s MK i objem svalstva paží. V rané dospělosti a při dostatečně zpevněné technice dovedností nabývá odborně vedený hypertrofický trénink své funkční opodstatnění.

Absurdita tréninku vytrvalosti a nízká tréninková i soutěžní intenzita

Sportovní hry, zejména lední hokej a basketbal jsou metabolicky silně vázány na anaerobní energetické zdroje. Aerobní metabolický příspěvek fotbalistů je oproti basketbalu a hokeji vyšší. V kontextu rychlosti, dynamizace lokomoce a kvality techniky je třeba položit otázku nezbytnosti aerobního tréninku. Samozřejmou odpovědí je, že ano. Potřebnou hloubku a včasnost dílčího i celkového zotavování z anaerobního vypětí zabezpečuje síla aerobní kapacity. Diskuzním problémem zůstává metodika aerobního tréninku. Jednou z možností, kterou ve sportovních hrách bohužel často využíváme, je trénink vytrvalosti stimulující dýchání, srdečně oběhový systém a spotřebu kyslíku.

Druhou možností, kterou naopak očividně zanedbáváme je anaerobní intervalový trénink zvyšující vytrvalostní práceschopnost svalů na opakované rychlostní a rychlou silou dynamizované herní činnosti. Praxe ukázala, že aerobní trénink má na dynamizaci herního pohybu a techniku velmi omezený vliv.

Pomalým a vysokou intenzitou utkání rychle se unavujícím nohám a současně se zhoršující technice vysoký index spotřeby kyslíku nijak nepomůže. Naopak intervalový anaerobní trénink rychlosti, rychlé síly a svalové vytrvalosti v sobě zároveň nese jak dynamizující, tak i aerobní efekt. „Aby se zvýšila kardiovaskulární a respirační zdatnost, nemusí se trénovat aerobně, protože anaerobní trénink obsahuje vedle anaerobních cest poskytujících energii svalům velmi vysoký podíl aerobního metabolismu.

Je-li rozumně plánováno anaerobní zatížení, lze významně zlepšit aerobní zdatnost, aniž je třeba běhat nebo jezdit na kole“. Dobře vedený anaerobní trénink spolu s vysokým soutěžním a tréninkovým objemem se pro výši uspokojivé aerobní kapacity jeví jako dostatečně účinná stimulace. Ve sportovních hrách, ve kterých dominuje agresivní pohyb spojený s častou akcelerací a decelerací aerobní trénink současnosti plní funkci rozcvičování, nácviku a regenerace.

Herní vytrvalost definujeme jako specifickou kondici na opakované rychlostní a rychlostně silově maximalizovanou herní činnost v celkovém čase utkání. Vytrvalost je proto nutno definovat jako kondiční kvalitu umožňující každé utkání dokončovat v režimu počáteční lokomočně rychlostní a dynamizované technické kvalitě.

Opětovaně zdůrazňujeme, že KT zaměřený na anaerobní výkon vyžaduje kmenovou stimulaci pohybů, režimů intenzity a výkonového prostředí. Čím více se kondiční prostředky blíží k mateřské pohybové realitě, tím lépe. Z tohoto důvodu volba tréninkových prostředků, intenzity zátěže a tréninkového prostředí určuje hodnoty kondiční užitnosti. Praxe potvrzuje, že KT ne vždy byl volen správně.

Nezřídka vliv KT je vágní. Známy jsou i případy destruktivních účinků. Každý anaerobní pohybový výkon je spojen s maximalizovanou intenzitou v čase. Rozsah působnosti energetického spektra určují požadavky na výbušnost a rychlost pohybu, rychlou sílu, svalovou vytrvalost a rychlostně maximalizovanou lokomoci. Jádrem KT je proto trénink výbušné síly, rychlé síly, rychlosti, lokální anaerobní svalové vytrvalosti a rychlostně maximalizované lokomoce až do 20 – 30 s.

Trénink svalové vytrvalosti nesmí v žádném případě narušovat techniku lokomočních dovedností. Tento požadavek reguluje specifita prostředků, intenzita provedení a kvalita techniky. Znamená to, že kondiční cvičení mohou být specializovaná na pohybový detail, dílčí propojení, dovednostní seskupení, až po komplexní činnost. Proměnlivé podněcování anaerobního energetického spektra a svalová vytrvalost přisuzuje pohybu potřebnou dynamizaci a zvyšující se technickou kvalitu.

Obzvláště aktivace výbušných a rychlostně silových lokálních stimulací mají vysoce účinný dynamizační vliv. Laktátová lokomoce a řetězovité spojování dovednostních a činnostních seskupení je již závislé na přísunu krve do pracujících svalů dolních končetin.

Rychlostně maximalizovaná lokomoce je kondičně nejnáročnějším herním úkonem. Vysoká srdeční frekvence bezesporně do svalstva přivádí dostatek kyslíku, který ovšem není schopen zabezpečit rychlostní požadavky. Z tohoto důvodu anaerobní mechanismus musí metabolickému spektru extra přispívat. Výše tohoto příspěvku závisí na intenzitě pohybu a poměru intervalů práce a odpočinku.

Anaerobní (laktátovou i laktátovou) kondici buduje relativně přesné intervalové dávkování práce a odpočinku. Intervaly odpočinku jsou stejně tak důležité, jako intenzita zátěže. Počet opakování určuje kvalita provedení. Osvojování znamená opakování. Opakování únavou mechanicky narušeného pohybu je kondičně i herně kontraproduktivní. Anaerobní kondiční stabilita, rezistence koordinace na zvýšené vnitřní acidní prostředí je dílem návyku. Návyk svalů na anaerobní zátěž je přímo úměrný četnosti opakování. V KT vedle všude se vyskytující koordinace a agility je nepostradatelný trénink síly.

Mýtus všestrannosti a škodlivosti ranného tréninku síly

V souvislosti s dlouhodobým KT považujeme za přínosné komentovat běžně zkreslovanou interpretaci pojmů všestranná tělesná příprava a raného tréninku síly. Každý limitní sportovní výkon obzvláště výkon s náročnou strukturální složitostí a vysokou anaerobní energetickou zátěží je závislý na hloubce specifické adaptace. Pro zdárný tělesný vývoj a zdatnost (obecný adaptační syndrom) je všestrannost bezpochyby výchozí aktivitou podporující zdraví jedinců. Pro herní výkon zaměřený na špičkové výkonnostní cíle bohužel všestranná tělesná příprava přináší velmi málo.

Trenérsky zjednodušeno, všestranná příprava nevlastní tolik potřebnou adaptivní účinnost. Naopak specializace adaptivní hloubku postupně buduje již od počátku. Zkušenosti ukazují, že jednostranná herní aktivita není blokována adaptačním stop stavem. Dlouhodobě a relativně jednostranné herní zaměření, jednoduché herní úkony postupně automatizuje, složité dovednosti zpřesňuje, komplexní činnost ekonomizuje, kritická řešení osvojuje, vnímání a herní chápání empirizuje a myšlení zpružňuje. Je mnoho velmi všestranných sportovců, bohužel to ale nejsou hráči.

Naopak je mnoho vynikajících hráčů, kterým sportovní všestrannost je zcela cizí. Funkci pohybové všestrannosti proto chápeme v kontextu periodizace (soutěžní a přípravné období), dále pak v paletě pestrosti tréninkových prostředků, organizace a metod. Zbytečně tlumený raný trénink síly, jehož podstatou je odborně dozorované zvyšování svalové kondice a zdatnosti je pro dlouhodobý výkonnostní vývoj prospěšný. Raně zpevňovaný muskuloskeletární systém, zejména v oblasti břicha a beder kondiční i herní cvičení značně potencuje.

Zanedbávání atletismu a tréninku síly

Proměnlivost a rozmanitost kondiční přípravy spolu s pravidelným tréninkem síly v pojetí dlouhodobého vývoje postupně vytváří kvalitu pohybu, který ve svém souhrnu vyjadřuje termín atletismus. Tvářnost atletismu charakterizuje rychlost a dynamizace lokomoce, koordinace komplexního herního pohybu, optimalizovaný rytmus složitých úkonů a silově i rychlostně se prosazující technika. Nadneseně řečeno, držitelem atletismu je individualita mající myšlení hráče, koordinaci artisty, techniku virtuosa, bezednou rychlost, zrychlení predátora, sílu medvěda, kondici desetibojaře a psychiku dominátora.

Trénink síly je po koordinaci druhou nejvýznamnější složkou KT. Posilování je proměnnou, nicméně trvalou komponentou KT. Trénink síly má svoji specifickou úlohu v dlouhodobé, celoroční, krátkodobé i akutní formě kondiční přípravy. V raném stádiu posilování má podobu silové průpravy. Jedná se o vyrovnávání svalových dysbalancí, zdravotně orientované posilování oslabených svalů a protahování zkrácených. Tento takzvaný pre-conditioning de facto prostupuje celým dlouhodobým tréninkem. Obsah tréninku vyplňují cviky na posílení tělesného středu, složitě koordinované silové pohyby, změny směrů, atd., cviky s vlastním tělem a ve dvojicích.

Do období dospívání je posilování zaměřeno na celé tělo. Stálou a věkem zesilovanou pozorností je trénink rychlé a výbušné síly segmentálních částí těla a lokální anaerobní silový trénink svalstva dolních končetin. Pestrost tréninkových prostředků a metod posilování optimalizuje adaptační odezvy. Obvyklá frekvence tréninků síly je 3 TJ v týdnu. Tak jako se silový potenciál relativně rychle zvyšuje, tak i bez promyšleného udržování se postupně vytrácí. Udržovací trénink síly zdárně stabilizuje kondiční způsobilost. Významnou účinnost v tréninku síly má individualizace a instruktivní poučení.

Posilování zpravidla probíhá s volnou zátěží. Znamená to, že s břemeny je možné pohybovat libovolným směrem. V tréninku síly a v KT vůbec se dnes běžně využívá unikátně sofistikované nářadí, pomůcky a strojová mechanizace. Jedinečné nápady s širokou paletou vlastností a účinností (nevyváženost odporu, progresivní hmotnost, proměnlivý odpor, důmyslné překážky, odpory, pomůcky na balancování, přídavné percepční stimulace, atd.) nebývale racionalizují detailní i komplexní působnost tréninku. Využívání všech těchto zátěžových postupů vyžaduje odbornou instrukci i dozor. Pozdním funkčním příspěvkem v tréninku síly je specifický hypertrofický trénink. Účelové zvětšování svalového objemu je téma pro samostatnou kapitolu.

Absence individualizace a potřeba fyzioterapeutů

Plánování KT zahrnuje dlouhodobou (mládež), celoroční (periodizovanou), krátkodobou (cyklovanou) a akutní tréninkovou vizi. Konkrétně se jedná o specializaci umožňující manipulaci s obsahem a intenzitou kondiční zátěže. Vést KT současnosti je vědomostně i prakticky vysoce odborná profese.

Programem dlouhodobého tréninku je manipulace s obsahem a se zátěží. Periodizace a cykličnost je ve sportovních hrách zpravidla cílená na soutěžní a přípravné období. Akutní kondiční program buď využívá aktivující či regenerační ladění. Hlavním obdobím pro budování kondice je v délce řady týdnů období přípravné. Chceme-li, aby hráči na hřišti byli rychlí, musí v dlouhodobém vývoji využít věkem určené předpoklady ke zlepšování. Dále pak trénovat rychlost ve všech výše uvedených kondičních aspektech.

Závěrem musíme konstatovat, že nezanedbatelným konzervativním rysem KT je přehlížení individuálních tělesných rozdílností. Příkladem diferencovaného zatěžování je trénink svalové vytrvalosti „mladších“ a „starších“ hráčů. U mladíků, u kterých se herní návyky ještě dotvářejí se uplatňuje krátká a vysoká intenzita pracovních intervalů. Každé jednotlivé opakování posiluje techniku. Intervaly odpočinku reguluje kvalita provedení. Pro herní veterány trénink svalové vytrvalosti přináší kritickou výkonovou podporu. Jejich herní návyky jsou technicky fixovány.

V úvahu proto přichází udržovací trénink. Intervaly zátěže se prodlužují, čímž se intenzita snižuje a herní návyky potřebně osvěžují. Dlouhodobý týmový a obsahově jednotný KT v přípravném období je překonaným obrazem minulosti. To, že z povinnosti obsahově i intenzitou všichni jednotně dělají všechno nepochybně k tempu rozvoje jedinců nepřispívá. Každá individualizace umožňuje tréninkovou diferenciaci. Vědomá odpovědnost a časem zesilovaný zájem o kondici učí hráče o tréninku přemýšlet.

Trénink ve sportovních hrách trpí nedostatkem kompetentních trenérů. Další ztrátou je opomíjení sportovních fyzioterapeutů. Přítomnost těchto vzdělaných specialistů se znalostmi o fungování zdravého, unaveného či zraněním hendikepovaného muskuloskeletového a nervosvalového systému trénink výrazně zhodnocuje. Posláním těchto fachmanů je posílení odborné práce týmových koučů a kondičních trenérů. Přítomnost těchto odborníků v klubech NHL, NBA a špičkových fotbalových lig je dnes běžná.

Potlačování individuálního rozmachu

Koučink mládežnických týmů respektive direktivní úkolování týmové taktiky a součinnosti individuální technický vývoj zcela jednoznačně zpomaluje. Tento způsob výchovy sice přináší vítězství, ale do budoucnosti hráče psychicky, technicky i kondičně limituje.

Poznámka: Článek byl zpracován na podkladech patnáctileté hráčské, čtyřicetileté trenérské a dvacetileté pedagogické vrcholné profesní hokejové praxe a zkušenosti autora.

PhDr. Luděk Bukač, bukacludek@seznam.cz