Její manžel se zasloužil o slavný triumf na naganské olympiádě. Ivan Hlinka však už přes pět let není naživu. Trenérovy šedesátiny, které by jinak slavil krátce před hrami ve Vancouveru, si tak jeho žena Liběna šla připomenout na hřbitov. Tady na svého slavného muže zavzpomínala i před novináři.
Zeptejte se Liběny Hlinkové, jak se má. Odpoví s úsměvem, který se zdá až plachý: "Snažím se, děkuju. Celkem dobře."
Ivan Hlinka, geniální kouč s nečekanými tahy. • Foto Sport
Přitom je jasné, že snadné časy neprožívá. Tím spíš, když v kalendáři došlo na šedesátiny jejího manžela. Muže, který je synonymem olympijského úspěchu. Muže, který byl bez přehánění tváří celého českého hokeje.
Paní Hlinková, vašemu manželovi by bylo šedesát. Jak by ten den vypadal, pokud by byl naživu?
Těžko říct. Vážně nevím, jestli by to chtěl nějak moc oslavovat. Třeba při svých padesátinách to tak bylo, na oslavu přišlo tehdy strašně moc lidí. Takže mejdan k šedesátinám by ho asi neminul (úsměv). Kdo ví, co by teď bylo za normálních okolností s Ivanem. Jestli by vedl nároďák a chystal se na olympiádu. Nebo zda bychom byli někde ve Švýcarsku, v Německu. To už bohužel zůstane ve hvězdách.
Liběna Hlinková. • Foto Pavel Mazáč
Ozývají se vám v těchto dnech kvůli jeho šedesátinám různí známí?
Zrovna minulý týden jsem byla v Karlových Varech, tak jsme s pár lidmi na Ivana vzpomínali. Lidi samozřejmě nadhodili, že by mu bylo šedesát.
Pořád je pro vás ta bolest živá?
Pořád jsou ve mně vzpomínky. Taky kvůli vám, novinářům, kteří se mě na Ivana často ptáte. Moc příjemné mi to není, teď kolem jeho šedesátin je to o to intenzivnější. V dobrém na Ivana každopádně vzpomínám pořád. Jsem navíc obklopena lidmi, kteří byli jeho blízkými přáteli. Já ho ani nemusím zmínit, už ale slyším: A ten Ivan…
Dostanete se často k manželovu hrobu?
V Praze jsem každou chvíli, takže jak mám příležitost, zajdu sem. K hrobu jsem přišla už v pondělí. Zatímco v úterý to pro mě byla spíš taková oficiální akce, den před tím to bylo privátní, jen mezi mnou a Ivanem. Hrob je celý zmrzlý a zapadaný sněhem, s tím se bohužel nedá nic dělat. V pondělí jsem proto jenom zapálila svíčku, dala tam věneček. Až potom jsem přidala i živé květiny.
Karel Gut, Liběna Hlinková a Martin Urban (zleva) na cestě ke hrobu slavného trenéra. • Foto Pavel Mazáč
Povídáte si u hrobu se svým manželem?
U hrobu ne. To nikdy. To já nedělám. Já si s Ivanem povídám spíš doma, když něco nejde. Když se třeba porouchá sekačka, tak to mu hned vyčítám… Ale hlavně si s ním doma normálně povídám, svěřuju se mu.
Když jste v domě, kde jste bydleli spolu, nepadá to všechno na vás?
Nikdy, opravdu ne. Já jsem se tam vždycky cítila doma. Problém je, že je to na mě strašně veliké a je s tím hodně práce. Vzhledem k určitým okolnostem tam už nejsou děti, nevrátí se tam. Ale s tísní to nemá nic společného. Stísněně si připadám daleko spíš tady, na hřbitově, u jeho hrobu. To pro mě není moc příjemné místo.
