Jedu na svůj poslední velký turnaj, tvrdí Jágr
Když si měl Jaromír Jágr vzpomenout, kdy naposledy někam letěl dvanáct hodin, vybavil si to hned: „Do Nagana přece!“ Dobré znamení. Český trumf včera s evropskou částí hokejové reprezentace vyrazil na olympiádu do Vancouveru. A určitě by se nezlobil, kdyby těch podobností s bájným rokem 1998 přišlo víc.
Po nedávném příletu z Ruska vypadal Jágr zničeně a nevyspale. Ve čtvrtek odpoledne však nasedal do letadla směr olympiáda svěží a ve výborné náladě. Už věděl, že bude ve Vancouveru vlajkonošem české výpravy. V posledním rozhovoru před cestou do Kanady se vyznal, že je to pro něj velká čest.
A nebojíte se, že něco zkazíte? Že někam špatně zahnete?
Jsme lidi, každej dělá chyby. Ono je pak důležitý, jak na to reaguješ. Když se takové své chybě zasměješ, tak se to nakonec může obrátit i ve tvůj prospěch. Já si téhle důvěry vážím. Nepovede se to každému sportovci. Navíc máme docela výhodný program, takže bez problémů. Jedu tam hrát hokej. Nést vlajku a jít v čele české výpravy, to je už jen obrovský bonus.
Máte na sobě olympijské oblečení. Když jste si oblékal triko s pěti kruhy, nevzpomněl jste si hned na Nagano?
Na Nagano určitě ne. Ale jinak na mě zapůsobí každá věc, která je nějak spjatá s reprezentací. Musí zapůsobit. My sportovci se někdy nechováme, jak si lidi představujou. Lidi by nám kolikrát nejradši nakopali zadek. Jenže – a to vám můžu zaručit – o všech z nás platí, že jak jednou oblečeme reprezentační dres, tak tam necháme srdce. Reprezentujeme náš malej stát, musíme držet pohromadě. Menší státy musí držet pohromadě, my nejsme Ameriky, nebo Rusko.
Takže když si obléknete olympijskou bundu, jste rázem samou zodpovědností o deset kilo těžší?
To zase ne. Ale zkrátka tam nejedeš bojovat za sebe. To bych tam snad ani nejel. Ne že bych to neměl zapotřebí, ale mě by to netěšilo. Aby to nevyznělo blbě - jde o to, že kdybych tam měl jet, dostat nějakou medaili a zase se vrátit s tím, že by to nikomu nic nepřineslo, nikomu neudělalo radost, pak by to pro mě nemělo smysl. Jde o ty zážitky. A o to, že někomu můžu udělat radost výsledkem. Když jsem byl mladý, možná jsem to takhle necítil.
Ne?
Ve dvaceti o věcech kolem sebe tolik nepřemýšlíš. Možná je to přitom paradoxně pro tvůj hokejový výkon výhodnější.
Velký rozhovor s Jaromírem Jágrem čtěte v pátečním Deníku Sport
Co osobně čekáte od olympiády 2010?
Je to můj poslední velký turnaj. A možná můj největší turnaj v kariéře. Nechci zklamat. Každopádně tam nejedu jako nějaký hlavní hráč, jsem spíš pomocník. Tak by to mělo být.
V prvním zápase turnaje vás čekají Slováci. Chystáte s nimi nějaké hecování, když už bydlí v olympijské vesnici hned pod vámi?
Jsou pod námi? Jo? Tak doufám, že to takhle bude i po olympiádě (úsměv). Ještě mi řekněte, kde bydlí Belgičani. Ti jsou taky někde blízko? I když - s těma vlastně nehrajeme. Teda aspoň doufám… (smích)
