Martin Ručinský: Už u nás stojí kosatá
Kamarádi mu odcházejí do hokejového důchodu, on zůstává. Útočník Sparty Martin Ručinský na jaře také koketoval s myšlenkami na konec. Zahnal je. Včera se se svými spoluhráči zase sklouzl na ledě. A radostně hlásil: „Mám obrovskou motivaci, chuť do hokeje.“
Skoro nemohl mluvit, byl úplně zdrcený. V Ostravě těžce vstřebával porážku v sedmém duelu čtvrtfinále s Vítkovicemi. Pražané vypadli z play off, sen o dalším titulu museli o rok odložit. A devětatřicetiletý veterán Martin Ručinský nevěděl, jestli má sílu v honbě za vítězstvími ještě pokračovat.
Nakonec jste ji našel. Kde?
„Tehdy ve Vítkovicích jsem měl horkou hlavu. Zklamání z vyřazení bylo obrovské, nechtěl jsem dělat unáhlené závěry. Ale když jsem si pak v klidu sedl, všechno promyslel, tak nebyl důvod nehrát dál. Rozhodující je jednoznačně zdraví a já jsem úplně v pořádku. Mám obrovskou motivaci do hokeje, není proč ještě nepokračovat.“
S kým jste své možnosti probíral?
„Je to moje práce, můj život, to si řeším především sám se sebou. Své si k tomu pochopitelně řekla i rodina, o hokeji mluvím hlavně s tátou. Plně mě podpořil, což mě jenom utvrdilo. S nikým jiným jsem svou budoucnost nekonzultoval a ani to není třeba.“
Jak daleko jste v uvažovaní o hokejovém důchodu byl? Napadlo vás, co byste dělal dál?
„Bylo by to složitý, těžký. Já se hokeji věnuji od svých pěti let, prakticky nepřetržitě každý den. Nebude jednoduchý dát mu sbohem. Mám tu hru rád, je pro mě vším. Ale jednou doba těžkého loučení nastane. Pak se člověk musí pohnout dál, srovnat se s tím. Život pokračuje.“
Ten váš zatím ve Spartě. Měla o vás velký zájem, dohoda byla rychlá?
„Byli jsme domluvení, že mě nechají nějaký čas v klidu se rozhodnout co a jak. Pak už to bylo naprosto bez problémů, víceméně formalita. Finální jednání bylo vyřešené asi během dvou minut. Suchou přípravu jsem měl výbornou, udělal jsem si ji přesně podle svých představ. A znovu, musím to zaklepat: Zdraví drží, nic mě nebolí.“
Věříte, že se s tímhle týmem a trenéry můžete dosáhnout na titul a vy se tak loučil jako mistr?
„Vždycky když vypadnete, nebo něco nevyhraješ, tak je to samozřejmě zklamání. A my jsme minulou sezonu končili už ve čtvrtfinále. Na druhou stranu je to sport a tehdy byly Vítkovice lepší, po právu šly dál. S tím se nedá nic dělat. Ale pořád myslím, že naše mužstvo má potenciál. Jenže nehrajeme na papíře, ale na ledě. Tam musíme ukázat naši sílu. Věřím, že tentokrát zvládneme celou základní část a hlavně play off lépe než posledně. Máme na to.“
Ještě zpátky ke koncům. V pátek nastoupíte v rozlučkové exhibici Roberta Reichla a Jiřího Šlégra, vašich parťáků z Litvínova. Jak se těšíte?
„Moc, zase se uvidím se spoustou kamarádů. Budou tam samozřejmě Albi s Gumou, ale přijedou i Džegr, Stráča a další. Určitě to bude velká sranda, se spoustou kluků jsme se dlouho neměli možnost bavit, užijeme si to. A pro ty dva to bude určitě důstojné zakončení jejich bohaté kariéry, které si moc zaslouží. Takže to bude fajn.“
Jak se vám po nich bude mezi mantinely stýskat?
„Už to nikdy nebude stejný. Jsou to kluci, kteří na led patří… My jsme spolu vyrůstali, dlouho hráli. Zrovna oni dva jsou opravdu nedílnou součástí mého sportovního života. Ale ta hokejová kosatá u nás starších hráčů stojí už delší dobu a pro každého si přijde.“
Reichel se Šlégrem už teď mají další životní náplň, možná proto byl pro ně odchod lehčí.
„Je to tak, Albi bude pokračovat dál v roli trenéra, což je fajn, dobrý. Přeji mu v tom hodně štěstí a úspěchů. To stejné platí i o Jirkovi. On má svou politickou vizi a také jemu přeji jen to nejlepší.“
