Z kvalifikace až k titulu! Zázrak z Monaka dokonal tažení výhrou nad bratrancem
Vydal se vůbec na svou první návštěvu Číny a zprvu byl pro kvalifikaci v Šanghaji pouze náhradníkem. Po dvou týdnech se mu obrátil život vzhůru nohama. Valentine Vacherot (26) dorazil jako neznámý 204. tenista světa a odjíždí jako číslo 40 v žebříčku ATP. S titulem z turnaje série Masters v kapse a téměř 24 miliony korun, což je dvakrát tolik, co si zatím v kariéře vydělal. Hollywoodský příběh o jednom z největších překvapení v dějinách tenisu umocnil fakt, že ve finále Monačan zdolal svého francouzského bratrance Arthura Rinderknecha (4:6, 6:3, 6:3).
Během turnaje si chodili navzájem fandit a nefalšovaně se těšili z úspěchů toho druhého. A ani když se z nich ve finále stali soupeři, rodinné pouto mezi Valentinem Vacherotem a Arthurem Rinderknechem nepovolilo. Na vyhlašování čekali společně vsedě na jedné lavičce, na pódiu pak tváří v tvář gigantickému úspěchu společně slzeli.
„Někdo dnes musel prohrát, ale já tu vidím dva vítěze a jednu úspěšnou rodinu, což je neskutečné,“ obrátil se Vacherot na o čtyři roky staršího bratrance, s nímž jako malý trávil prázdniny a dva a půl roku s ním sdílel pokoj při působení na texaské univerzitě.
Rinderknech trávil ceremoniál na bobku, jelikož ho přemáhaly křeče. Coby zkušenější a žebříčkově výš postavený hráč měl být ve finále favoritem, jeho bratranec Val ale znovu předvedl extrémní fyzickou připravenost. Na turnaji, kde se hráči v ukrutném vedru a vysoké vlhkosti svíjeli v křečích, zvraceli a fyzioterapeuti byli na kurtu skoro neustále, zůstal tím nejsilnějším. V Šanghaji vyhrál devět zápasů, šest z toho včetně finále otáčel ze stavu 0:1 na sety.
„Tohle není ani sen. Naprosto šílené,“ soukal ze sebe Vacherot, první reprezentant monackého knížectví, jenž vyhrál turnaj ATP. A také nejníže postavený šampion v třicetileté historii podniků série Masters.
„Dneska jsme na kurtu nechali úplně všechno. Jsem za tebe tak šťastný, Vale. Dva bratranci jsou silnější než jeden,“ gratuloval Rinderknech vítězi, který na objektiv kamery po finále napsal: „Dědeček s babičkou by na nás byli hrdí…“
