Jaromír Jágr: Kde je víra, tam mizí strach
Před každým domácím zápasem v Omsku chodí do kostela. Připadá si pak o deset kilo lehčí. „A je mi jedno, že si někdo může klepat na čelo, že to není možný.“ Osmatřicetiletý hokejový velikán Jaromír Jágr v exkluzivní zpovědi pro Sport Magazín vypráví nejen o své víře.
Cítíte se někdy v Rusku osamělý?
„Člověk by měl být natolik chytrý, že by měl maximálně využít situace, v níž je. Jsem tady na Sibiři a hraju hokej. Takže musím využít pozitivních podmínek, které mám. Omezím se v tom, že nebudu tolik nakupovat nebo chodit do kina. Stejně bych tomu moc nerozuměl, to si nechám do Čech nebo do Ameriky. Ale je tady vynikající zázemí pro hokej – takže udělám maximum, abych mu věnoval veškerou energii. Můžu aspoň víc číst, sám sebe zdokonalovat. Nebo víc odpočívat.“
Co zrovna čtete?
„Většinou to jsou knížky, které se týkají psychologie. Nebo věcí okolo víry. Abych věděl, jak se v tomto směru zlepšit, protože vím, že tyto věci stoprocentně fungují a pomáhají mi. Ale musíte tomu věřit, až potom se to ukáže. Kde je víra, tam mizí strach, obavy. Čím více prvního, tím méně druhého. Když jdete do posilovny, za chvíli vidíte, jak vám rostou svaly. Jenže tyhle věci zrakem nepoznáte. Musíte je vycítit. Nebo ještě takhle to popíšu – když se po dvou letech sebereš, zajdeš právě do tý posilovny a naložíš si jak sviňa, tak tě to bude bolet. Ale za tři dny najednou uvidíš výsledky, budeš mít na rukou takovýhle boule. (názorně to ukazuje na svých pažích) Jenže pozor. Já říkám, že to je jenom pozlátko. Prach na stole, který rychle ztratíš a sfoukneš. To nemá ten správný základ. Ten si musíš dlouhodobě udělat. Jinak to nemá cenu. To je jak s hubnutím. Když se budeš deset let přecpávat a najednou na chvíli přestaneš a budeš si myslet, že to okamžitě všechno půjde dolů. Prdlajs. To ne přeci...“
To by bylo nespravedlivé, že.
„Tak... A já ve spravedlnost věřím. Někdy jí to trvá dýl, ale vždycky nakonec přijde.“
V Omsku před každým utkáním chodíte do kostela. V cizích městech do něj zajdete také?
„Když je blízko, samozřejmě jdu taky.“
Proč vlastně? Kdekdo říká, že je věřící, ale do kostela chodit nepotřebuje.
„To je pravda, dřív jsem si to taky myslel. Ale pak jsem názor změnil. V kostele je prostě... (přemýšlí) Klid, čistota. Pokud to dokážeš vycítit, kostel ti dodá sílu a energii. Když vyjdu ven před zápasem, cítím se o deset kilo lehčí. Každý si může ťukat na čelo, ale je to tak. Jsou tam kadidla a podobný věci. Když do kostela přijdeš po dlouhé době a nechoval ses tak, jak jsi měl, tak věřím, že tě tam po chvíli bude bolet hlava. Nebo když přijdeš poprvé. Jako kdyby ses snažil z hlavy něco dostat ven. Něco špatného. Návštěva kostela posílí moji víru. Je to něco jako vzájemná přitažlivost. Spojení. Nabiju se tam energií. (delší dobu přemýšlí) No a potom zajdu do kasina a zase se vybiju. A takhle pořád dokola. Nabiju, vybiju.“ (směje se)
Kompletní rozhovor a reportáž z Omsku čtěte v pátečním Sport Magazínu
Co ještě v aktuálním Sport Magazínu najdete?
NOVOU GRAFIKU, PESTRÉ RUBRIKY, VÍCE STRAN!
- Téma: fotbalový Real Madrid na vzestupu? Možná, ale končí romantika.
- Basketbalistky jako modelky: jak to reprezentantkám sluší na fotografiích?
- Komu fandí Martina Sáblíková a proč u toho brečí?
- Tretry Usaina Bolta pod rentgenem
- V jakém oblečení se cítí nejlíp Šárka Záhrobská
- Na kterého tajemného protivníka vyzrál ve stájích legendární žokej Josef Váňa
- Móda a´la Roger Federer
- Kvíz o VC Singapuru F1
Chcete mít sportovní informace jako první? Objednejte si SMS a MMS zpravodajství iSport.cz »
