PŘÍMO ZE ŠPANĚLSKA | Po jedenáctikilometrovém sjezdu z cíle přijel dolů k týmovému autobusu Zdeněk Štybar evidentně hodně vyčerpaný. Jediný český účastník letošního ročníku Vuelty absolvoval další horskou etapu, což pro něj jako klasikáře není nic jednoduchého. A to ho v pondělí čeká ještě jedna. Potom už ale přijde volný den, který vyhlíží spousta unavených závodníků.
Žijete?
„Ani ne. Mám toho fakt dost.“
Bylo tam na vás dost kopců, že?
„Docela jo. A ještě v pondělí.“
Jaké byly podmínky? Nahoře docela foukalo.
„To sice celkem ano, ale to už je nám jedno.“
I cesta vypadala ošklivě, ne?
„To je pravda, cesta nebyla moc dobrá. Ale nebylo to úplně drastický.“
Průběh boje o celkové pořadí se teď jeví, že to bude už jen o dvou lidech, Alejandro Valverde se tam držel s Primožem Rogličem…
„…Já vůbec nemám přehled, jak to bylo vepředu.“
A vzadu?
„Nejprve tam sice jeli celkem tempo, Movistar se snažil dostat dopředu Marka Solera. Ale pak se jela už celkem normální etapa, takže se to dalo přežít. Ale už je toho hodně.“
Jakou taktiku jste zvolil vy sám?
„Byl jsem rád, že jsem to přejel až po ten poslední kopec a ten jsem jel, co nejpomaleji jsem mohl. Protože už je toho fakt hodně. V sobotu to byl opravdu těžký den a je to cítit v nohách, že už je toho fakt dost.“
Roglič prohlásil, že ho bolí nohy, ale že musí bolet všechny. Takže potvrzujete?
„Když jeho bolí nohy, tak si dokážete představit, jak to bolí ostatní, kteří mají o dvacet kilo víc.“
A co pondělní etapa, kde jsou znovu tři těžké kopce?
„To se uvidí. Nejhorší je, když si všichni myslí, že ti ostatní jsou unavení. To se většinou jede o to ostřeji. Je to navíc před volným dnem…“
