Soutěživost a touha překonávat své limity jsou vlastnosti hluboce zakořeněné v lidské DNA. Ne každý sportovec se ale cítí dobře uprostřed davů. Naštěstí je tady i jiná cesta, jak ukázat světu svou výkonnost. Stačí obout boty, nazout lyže, nebo osedlat kolo a vyrazit o samotě do terénu překonávat nejrychlejší známé časy na vámi preferované trase.
Nejrychlejší známý čas, neboli FKT
Nejrychlejší známý čas je označení pocházející z anglického “fastest known time”, neboli FKT. Tato disciplína se za poslední roky stala fenoménem a je stále oblíbenější u rekreačních i vrcholových sportovců.
Celý princip je extrémně jednoduchý. Vyberete si trasu z bodu A do bodu B a snažíte se ji překonat v co nejrychlejším čase. Bez zázemí závodu, konkurentů na trati, nebo diváků v cíli. Celý systém stojí a padá na duchu fair play, ale o ten naštěstí prozatím stále není nouze.
Tři způsoby jak FKT absolvovat
Aby to nebylo až tak jednoduché, tak skalní příznivci FKT rozlišují tři způsoby zaběhnutí nejrychlejšího času:
První z nich a zároveň ten nejvíce ceněný je absolvování celé trasy bez jakékoliv podpory (unsupported), ať už se jedná o využítí místní infrastruktury (restaurace a horské chaty), nebo doprovodného týmu. Jedinou výjimku tvoří voda, kterou dle neoficiálních pravidel můžete nabírat kdekoliv po cestě.
Druhý způsob se od toho prvního liší menší přísností při zakazování pomoci zvenčí. Při takzvaném self-supported způsobu zaběhnutí FKT sice nesmíte využívat svůj vlastní tým lidí, ale využití obchodů, chat a restaurací po cestě se nezakazuje.
Třetím a v poslední době ostře diskutovaným způsobem je způsob označovaný jako supported, neboli zaběhnutí nejrychlejšího času s plnou podporou. Mnozí běžci namítají, že tento styl překonávání FKT už se ničím neliší od závodů, ale i tato kategorie má své místo.
V čechách je tento fenomén teprve v plenkách ale i zde už se pomalu začínají formovat trasy a lokality, které lákají běžce ze všech koutů republiky. Žádná z nich sice nedosahuje takové popularity jako britský Bob Graham Round, nebo americké trasy přes Apalačské pohoří, Grand Canyon, nebo okolo jezera Tahoe. Na těchto tratích se s oblibou prohání i taková jména jako Scott Jurek, Anton Krupicka, nebo Kilian Jornet. I Česká a Slovenská republika ale může nabídnout zajímavé výzvy, které jsou zpestřením pro nejednoho běžce.
Podstata této sportovní disciplíny
FKT je disciplína úzce spojená s panenskou horskou přírodou a extrémní fyzickou náročností. Nejčastěji se na jejich dráhu proto vydávají ostřílení trailoví běžci, ale to neznamená, že se na pomyslný start nemůže vypravit i úplný začátečník. Tedy za předpokladu, že se cítí dostatečně připraven.
Na celé platformě FKT je ale nejlepší její pružnost a otevřenost. Nic vám totiž nebrání vytvořit si vlastní trasu - fantazii se meze nekladou - a na ní závodit se svým kamarádem, sousedem, nebo kolegou z práce. Vynikající nástroj pro tvoření nových tras jsou takzvané segmenty na virtuálním tréninkovém deníku Strava.com, které můžete vytvářet na vámi absolvované trase. Strava následně automaticky vyhodnocuje časy všech, kdo po trase tohoto segmentu proběhli, nebo projeli na kole (pro každý sport jsou segmenty vytvořené zvlášť).
Prominentní vrcholy Lužických hor
Ve světě je standard, že nejznámější FKT trasy mají kolem sebe komunitu, která se stará o jejich fungování. To zahrnuje především validování výsledků, odměňování účastníků a celková péče o stav trasy. U nás je taková organizace zatím pouze jedna a nese jméno prominentní vrcholy Lužických hor a autoři tohoto projektu o něm píší:
„Přeběhnout všechny vrcholy Lužických hor (více jak 120) je nemožné v jednom dni. Přes vrcholky všech deseti lužických sedmistovek se běhá fantastický dvoudenní závod v létě. Našel jsem však jiný úžasný výběr vrcholů. Prominentní Vrcholy Lužických Hor. 18 kopců s prominencí (relativní výškou) více jak 100 metrů nad okolní terén, bez ohledu na nadmořskou výšku. Okruh spojující tyto vrcholy má asi 130 kilometrů s nastoupáním 4700 metrů. Mezi nejprominentnější hory patří i osm z deseti lužických sedmistovek – všechny kromě Bouřného a Weberbergu. Nejvyšší hora Luž je i nejprominentnější a také nejizolovanější. Prostě ideální parametry pro okruh i klub. Tedy kdo zdolá všech 18 vrcholů do 24 hodin stává se doživotním členem klubu PVLH24.“
Ve výsledku se tak jedná o ne zcela typický (ale rozhodně ne unikátní) typ FKT, kdy není přesně dána trasa, ale pouze jednotlivé body, které musí běžec protnout. V tomto případě to znamená stanout na 18 vrcholcích Lužických hor bez ohledu na to, jakou trasou se k nim vydáte.
Klub prominentních vrcholů byl inspirován kultovním Bob Graham Round ve Velké Británii, který vznikl už v roce 1932. Od té doby se přes Britské vrcholky přehnalo přes 2000 běžců, kteří splnili podmínky a zapsali se do této prestižní společnosti. Prominentní vrcholy jsou o poznání mladší a mezi úspěšnými absolventy naleznete pouze pár jmen. Jejich počet ale neustále roste a tento projekt získal za poslední rok velký zájem široké trailové komunity.
Velkou pozornost na sebe 6. října 2018 strhli dva vynikající běžci Lukáš Kozlík (specialista na dráhu a silnici) a Petr Martinovský (běžec se zvučnými výsledky na ultra trailových závodech). Kozlík s Martinovským se rozhodli pro lehce kontroverzní způsob zaběhnutí nejrychlejšího času přes prominentní vrcholy. Jejich trasa totiž nevedla po turistických a často vůbec po žádných cestách. Oba dva se přípravě věnovali dlouhé týdny a s pomocí map, leteckých snímků a občasných výletů do terénu dávali dohromady nejkratší schůdnou trasu. Ta nakonec měřila 98 kilometrů se stoupáním 4300 metrů. Cílový čas těchto dvou borců byl 12:44:00 a zatím to vypadá, že je jen tak někdo nepřekoná. Pro porovnání, většiny cílových časů ostatních členů klubu prominentních vrcholů se pohybují okolo 20 hodin.
