Běží vaše dítě závod nebo se chystáte za zápas, ze kterého si chcete odnést i pár pěkných fotek? S trochou šikovnosti to zvládnete i „dovolenkovým“ foťákem. Se sportovní fotografkou deníku Sport Bárou Reichovou vás naučíme, jak zvládnout základy sportovní fotografie.
Máte doma fotoaparát jen na dovolenou nebo dokonce „na ozdobu“ a všechno ostatní včetně závodů svých dětí či partnerů fotíte mobilem, protože „to je ve finále možná lepší“? I základní „levná“ zrcadlovka nebo slušný kompaktní foťák mají přitom funkce, které jsou při focení pohybu k nezaplacení, a kterým zároveň s trochou nasazení porozumí i začátečník.
Pojďme je objevit společně s Barborou Reichovou, Nikon fotografkou a fotografkou iSport.cz.
Konec rozmazaných sportovců
Slova jako expozice, clona a citlivost jsou pro mnoho majitelů příručních fotoaparátů zaklínadlem černé magie, při jehož vyslovení je obejde hrůza: „Co když si foťák rozhasím a pak už to nikdy nevrátím zpátky!“ Přitom to není zase taková věda.
Clona a její velikost upravuje množství světla, které dopadá na citlivý materiál a odpovídá za tzv. hloubku ostrosti, tedy rozsah zaostřené scény. „Velikost clony udává tzv. clonové číslo. Vyšší číslo, např. 22, otvor clony zmenší a projde jím tedy méně světla. Zvýší se tím ale také hloubka ostrosti, což ve výsledku znamená, že se snímek jeví dostatečně ostře v určité hloubce,“ říká fotografka.
Jinými slovy – vysoké clonové číslo zvýší rozsah ostrosti, nízké číslo (např. 2,8) pak tzv. rozostří pozadí (případně i popředí). Hodí se to třeba při focení detailu či portrétu připravujícího se sportovce, kdy nechceme, aby ostré pozadí (tribuny, diváci, příroda) fotografii rušilo. Fotografovaný objekt pak hezky „vystoupí“ do popředí. Vliv na hloubku ostrosti má krom zvolené clony i typ objektivu.
| Expoziční režimy |
| Pokud si nechcete nebo nemáte čas clonu i závěrku nastavovat ručně (režim M), můžete zvolit režim s prioritou clony (A), kdy si nastavíte velikost clony a tím tedy i hloubku ostrosti a průměr otvoru jakým světlo dopadá na citlivý materiál a expoziční čas za vás nastaví fotoaparát, nebo s prioritou závěrky (S), což se může hodit třeba při „zmrazení“ velmi rychlého pohybu, nebo naopak jen lehké rozmazání. Clonu pak automaticky „dopočítá“ foťák. Pokud si s těmito pojmy přece jen nechcete potykat, určitě se naučte používat funkci (tzv. motivový režim) „sport“ nebo „zachycení pohybu“, kterou váš foťák jistě nabízí. Aparát většinou dokáže poměrně slušně nastavit clonu i závěrku za vás a vy se můžete soustředit pouze na záběr. |
Večerní snímky: nebojte se rozmazání a pozor na šum
Rozmazání vzniká delším expozičním časem, který je často nutné nastavit při focení za zhoršených světelných podmínek. Za šera či tmy s „dovolenkovým“ foťákem často neuspějete – můžete ale využít tohoto efektu. Klidně si nastavte noční režim (automaticky nastaví dlouhou závěrku) a foťte z trošku větší dálky. Např. čelovky, svítící hodinky a reflexní prvky běžců vytvoří na fotografii poutavé vlnovky, spojující rozmazanou skupinku sportovců v pohybu. Určitě ale nezapomeňte stativ nebo alespoň pevnou podložku, která foťák udrží v absolutním klidu – držením v ruce byste vytvořili pohyb, který rozmaže celou fotku.
Za horšího světla nám pomůže i nastavení citlivosti snímače, tedy tzv. ISO. „Vyšší citlivost znamená lepší snímání v horších světelných podmínkách a hodí se třeba pro focení zápasu ve večerních hodinách nebo v hale, kde jsou zhpršené světlené podmínky. Cenou za tuto skutečnost je ale, především u levnějších fotoaparátů, obrazový šum na fotografii. Takže pokud to jde, snažte se raději fotit s nižším číslem ISO,“ radí fotografka. Citlivost umí fotoaparát samozřejmě také nastavit automaticky.
Pokud tápete a nechcete si fotky pokazit, nastavte při horších světelných podmínkách clonu na nižší číslo (např. 4, tedy více otevřená clona) a ponechte kratší čas závěrky, který zabrání rozmazanému pohybu. Snímek bude asi tmavší, ale ostřejší a eliminujete vznik šumu. Pokud fotíte sportovce zblízka, vůbec se nebojte blesku nebo přisvětlení, které focený objekt pěkně „vytáhnou“. Případnou „nezdravou barvu“ v obličeji pak můžete upravit v počítačovém programu nebo rychle a efektně i tak, že vytvoříte černobílý snímek.
| Panning: Zachycení rychlosti |
| Jde o „fígl“, kterým lze zachytit zaostřený předmět (sportovce, automobil) s rozmazaným pozadím. Skvěle tak zachytíte rychlost. Nastavte si delší čas závěrky a snažte se v hledáčku udržet objekt na stejném místě, kde byl v okamžiku stisknutí spouště. Prostě ho „sledujte“ fotoaparátem. „Při fotografování sportovců postačí rychlost 1/20s, naopak při snímání auta při rallye budete potřebovat expoziční čas okolo 1/125s,“ vysvětluje fotografka. |
Rychlé tipy: Vychytávky pro záběr
Zaberete ideální „plac“. Na utkání vašich dětí nebude problém sedět přímo u mantinelu nebo při troše štěstí i v těsné blízkosti závodníků. Budete tam mít spoustu času připravit se a nafotit dobré detailní záběry i bez použití profi techniky. Pokud si nejste jisti, vždy se zeptejte pořadatelů, zda a kde můžete fotit. „Na fotbalovém hřišti třeba obecně platí, že prostor pro fotografy je vyhrazen od rohového praporku k hranici velkého vápna jak po kraji, tak za hřištěm,“ upřesňuje Barbora Reichová.
Vnímejte okolí. Třeba na fotbale nebo kolem běžecké tratě či v cíli závodu najdete spoustu fotografických cílů. Fanoušci tvoří skvělé „pozadí“ pro foceného sportovce, ale mohou být klidně i hlavním motivem snímku. Stejně tak může působit zajímavě nějaký malý statický detail, který daný sport charakterizuje.
Sekvenční snímání. Slangově také rychlopal nebo kulomet neboli více snímku za vteřinu na podržení spouště. „Pokud máte fotoaparát, který zvládne ‚nacvakat‘ 5 snímků za vteřinu, máte téměř jistotu, že vám sportovec ze snímku neuteče,“ říká fotografka. V případě nižší rychlosti, třeba 3 snímky za vteřinu, se budete muset více činit vy. Když se sportovec objeví v hledáčku, může být pozdě, nebo naopak začnete „pálit“ příliš brzy. Je třeba předvídat situaci.
Zlatý řez. Základní pravidlo kompozice si můžeme zjednodušit rozdělením snímku na pomyslné svislé a vodorovné třetiny (které digitální foťáky často umějí na záběr pro snadnější orientaci „nakreslit“). Pamatujte na to, že focený objekt by neměl být umístěn veprostřed, ale právě jedné ze svislých linií. Osoba (např. fotbalista z profilu) by nikdy neměla „utíkat“ z fotografie, ale naopak jakoby vbíhat k jejímu středu. Pokud fotíte sportovce v krajině, horizont by měl být umístěn na spodní vodorovné linii (v případě zajímavých mraků na obloze nebo focení sportovců z podhledu a tím opticky převyšujících horizont), případně v horní linii (sportovci z nadhledu či z pohledu „z očí do očí“ nebo jednolitá, „nudná“ barva oblohy).
Polocelek a detail. Snažte se při focení vyvarovat „uříznutých nohou, hlav“ apod. a raději foťte z větší dálky a obrázky posléze ořízněte pro doladění kompozice v grafickém editoru. Nebojte se ale i přiblížit – a pokusit se sportovce vyfotit např. od pasu nahoru třeba s fanoušky v pozadí (polocelek) nebo se soustředit jen na jejich obličeje či naopak nohy (detail). Výřezem polocelku lze také „zachránit“ jinak pěknou fotografii s třeba právě „uříznutýma“ nohama, nebo se sportovcem vybočujícím z kompozice.
Perspektiva a horizont. Dávejte pozor i na to, z jakého úhlu fotíte, a co je za sportovcem. Jednoduše: Hřiště je rovné a jako rovná plocha by mělo působit i na fotce. Domy či stromy nebo sloupy za sportovcem by měly být vodorovné. Mírně padající horizont nebo kácející se perspektivu můžeme ale upravit i následně ve „fotošopu“ a umějí to i leckteré mobilní aplikace (např. Snapseed).
Ze země i „od stropu“. Nebojte se „netradičních“ úhlů záběru: Zkuste vyfotografovat běžce z podhledu – bude působit impozantně a opticky mu prodloužíte postavu. U cyklisty se zase můžete soustředit na jeho kolo a sportovec zůstane (třeba i rozmazaný) v pozadí. Vytvoříte dynamický dojem. Skupiny sportovců vypadají pěkně i na fotkách z „ptačí perspektivy“ – stačí je vyfotit z mostu, kopce nebo okna domu.
