Příběh loga: Nike zaplatil 35 dolarů, autor pumy „odmítl“ zbohatnout

V roce 1971 nastal další zlom. Značka Adidas pronikla na pole volnočasového oblečení a to chtělo výrazné logo. Vznikl legendární trojlístek, který navíc vystihl i atmosféru doby – tři lístky vznikly stylizací mapy světových kontinentů, symbolizují integritu i diverzitu společnosti a spojují je právě tři proužky. Logo se stalo symbolem, proniknuvším do popkultury – na prsou ho nosil Bob Marley, členové kapel The Doors nebo Sex Pistols či zpěvák David Bowie. Počátkem 70. let přestala být značka Adidas pouze pro sportovce, ale stala se – spolu s logem – symbolem určité éry. Popkulturní (i subkulturní) úspěch trojlístku odstartoval volání po novém logu pro čistě sportovní řadu. Peter Moore, kreativní ředitel značky, navrhl roku 1990 logo Adidas Performace, inspirované původními třemi pruhy. Původně společnost logo zavrhla jako nudné, ale později tuto myšlenku oživila a od roku 1997 začala logem s „horou“ (symbolizující sportovní výzvy) označovat všechny čistě sportovní kousky. Trojlístek zůstal poznávacím znamením pro kolekci Originals.

Adidas • Foto Profimedia

Legendární „hokejka“ nebo „fajfka“, jak někdy logo společnosti Nike z legrace nazýváme, vznikla v roce 1971. Značka Blue Ribbon Sports, založená roku 1967 v Oregonu Billem Bowermanem and Philem Knightem, se rozhodla pro nové jméno – jednoduché, snadno zapamatovatelné, inspirované jménem řecké bohyně vítězství Niké. A stejně jednoduše geniální mělo být i logo. V roce 1971 ho navrhla Carolyn Davidsonová, studentka grafického designu na univerzitě v Portlandu. Za práci dostávala dva dolary na hodinu.

Logu Nike se později začalo říkat „swoosh“, což je citoslovce rychlého pohybu, který mělo logo symbolizovat. Jedním ze zadání bylo i to, aby logo bylo vhodné pro umístění na botu. Davidsonová si návrhy kreslila na tenký ubrousek a přikládala je na tenisky, až nakonec vybrala nejvhodnější tvar. Logo bylo naprosto odlišné od symbolů konkurentů, tedy především značky Adidas, zhmotňuje rychlost pohybu, připomíná křídla bohyně Niké. Knightovi se ale logo nelíbilo, několikrát ho odmítl, až grafičce došla trpělivost, vypsala fakturu na 35 dolarů a spolupráci ukončila. Značka logo nakonec začala používat a nutno dodat, že Knight na Davidsonovou nezapomněl: V roce 1983 ji označil za jednu z klíčových postav značky, uspořádal pro ni velkou oslavu, na které ji předal zlatý prsten s logen Nike, vysázeným z diamantů, a 500 kusů akcií firmy, z nichž jedna měla v té době hodnotu zhruba 18 tisíc dnešních dolarů.

Nike • Foto Profimedia

Když Rudolf Dassler hledal jméno pro svou novou firmu, jako první ho napadlo spojení počátečních písmen jeho jména – tedy RUDA. Nakonec ale usoudil, že by to bylo moc velké opičení po bratrovi, s nímž původně fabriku na sportovní boty založil. Jejich cesty se rozešly a Rudolfova značka měla působit jinak. Nakonec zvolil motiv pumy, zvířete známého pro svou mrštnost, obratnost a rychlost. Kromě toho se traduje, že Puma byla Rudolfova přezdívka – v rodném Herzogenaurachu byl známý jako vyhlášený sukničkář a „lovec trofejí“. První puma byla poměrně realisticky vyvedená a proskakovala velkou iniciálou „D“ na počest jména zakladatele. Později pod zvířetem přibyl nápis „PUMA“, napsaný zaobleným písmem, z něhož vychází i to dnešní.

V roce 1967 se s vlnou zjednodušování a modernizace vedení firmy rozhodlo logo zestylizovat. Rudolfův syn Gerd zavolal na pomoc kamaráda, kreslíře komiksů a karikatur Lutze Backese, který přišel s elegantní černou siluetou skákající pumy. Společnost logo přijala za své a Backesovi nabídla jeden fenik z každého prodaného produktu s tímto logem. To se grafikovi moc nezdálo a nakonec si vybral variantu 600 marek „na ruku“, sportovní boty a tašku. Kdyby se tehdy rozhodl pro první variantu, byl by z něj dnes multimilionář. Logo se se zvýšenou poptávkou po sportovních doplňcích začalo objevovat na všem od bot přes trička, bundy až po batohy a kabelky. V průběhu sedmdesátých let silueta pumy „poskočila“ trošku více do výšky a přibylo výrazné písmo, inspirované tím úplně původním. S malými změnami (např. výraznější uši a ocas v poslední době) je Backesovo logo prakticky stejné dodnes.

Puma • Foto Profimedia

René Lacoste patřil k jedním z nejtalentovanějších a nejúspěšnějších tenistů první poloviny 20. století. Ve dvacátých létech, po jednom ze stěžejních daviscupových utkání, dostal od amerických novinářů přezdívku „Aligátor“. Za zmínku stojí, že za tím nebyly jen jeho útočné údery raketou, ale také sázka s trenérem o luxusní kufr z krokodýlí kůže v případě Lacostovy výhry. Zápas tehdy sice prohrál, ale přezdívka už mu zůstala. Nakonec se – jako první sportovec vůbec – rozhodl označit své oblečení vlastním logem. Od roku 1927, kdy se stal světovou jedničkou, začal René Lacoste na kurty nosit oblečení s vyšitým motivem krokodýla. Dobré jméno značky tak vlastně budoval už předtím, než společnost vznikla.

Třicátá léta přinesla revoluci ve volnočasovém sportu, která šla ruku v ruce s potřebou pohodlného oblečení. Tenisté a golfisté začali nosit pohodlná a pružná trička z bavlněného úpletu, zvaného piqué. René Lacoste nelenil a roku 1933 založil oděvní společnost, která začala vyrábět ikonické bílé polokošile s krokodýlkem na hrudi. Logo vycházelo (a dodnes vychází) z původní kresby umělce Roberta George, který zvíře se zatočeným ocasem a vyceněnými zuby pro Lacosta nakreslil před šesti lety. Krokodýlek Lacoste se stal symbolem bílého sportu a golfu. Na hrudi ho nosila Reného dcera Catherine, jediná francouzská vítězka golfového US Open, nebo třeba tenisté jako Mats Wilander a v současnosti Novak Djoković.

Lacoste • Foto Profimedia