Muž, který změnil běh a stvořil keňský boom. Holuša popsal jeho skromnost

Jakub Holuša to místo nemohl minout. Na pozemcích střední školy svatého Patrika v Itenu, kam halový mistr Evropy na 1500 metrů v posledních letech jezdí na soustředění, stojí malý domeček, který v roce 1961 postavili mniši řádu svatého Patrika. Tady si, skromně a bez fanfár, žije bratr Colm O´Connell.

„Poprvé jsem se s ním setkal letos v lednu na nějakých závodech. Když jsem byl naposledy v květnu v Keni, byl jsem se u něho ve škole podívat. Asi hodinu jsme diskutovali,“ líčí Holuša. „Je to nesmírně skromný člověk s velkým nadhledem na svět, který miluje běhání. On i žije velice skromně. Má maličký domeček v areálu školy. Jediné, co má, je auto. Nenosí nové oblečení. Nedělá ze sebe toho, kdo vychoval nejlepší běžce na světě.“

Jenže právě tím Colm O´Connell je. Proto byl také jednou z hlavních osobností nedávného galavečeru Světové atletiky v Monaku, kde hlavní ceny pro nejlepší atlety roku obdrželi maratonský vizionář Eliud Kipchoge a světová rekordmanka na 400 metrů překážek Dalilah Muhammadová.

Přijel učit zeměpis a...

O´Connell před 43 lety přijel do keňského Itenu učit zeměpis, neměl žádné vzdělání, které by ho opravňovalo pustit se na dráhu atletického trenéra. Rychle si ale všimnul, že se ocitnul mezi mladými lidmi, kteří mají skvělé předpoklady pro dlouhý běh. Uvědomil si, že je to něco, co jim může dát životní smysl, a co jim může pomoct na cestě z bídy.

„Viděl, jak jsou děti fyzicky nadané a šikovné. Začal je trénovat. Přitom byl opravdu misionář, který předtím neměl s během vůbec žádné zkušenosti. Začal se učit se svým prvním svěřencem,“ říká Holuša. „Uvádí se, že on naučil Keňany běhat. Teprve od té doby, co přišel, začali Keňané jezdit na závody. Do té doby jsme v Evropě neměli běžce z Afriky. On to celé vybudoval, nastartoval, naučil je disciplíně, režimu, základům tréninku. Začal úplně od píky budovat něco, co vede svět.“

Domov šampionů. To je současná přezdívka Itenu. Z městečka v nadmořské výšce 2400 metrů nad mořem se stalo jedno z nejúspěšnějších sportovních center světa. To všechno začal bratr Colm, když kdysi rozjel svůj první tréninkový kemp. Trvalo celé desetiletí, než se jeho práce projevila na mezinárodním poli.

V roce 1986 na premiérovém mistrovství světa juniorů získali keňští běžci čtyři zlata. Mezi medailisty byli Wilfred Kirochi, pozdější vicemistr světa na 1500 metrů z Tokia 1991, nebo Peter Rono, olympijský šampion na patnáctistovce ze Soulu 1988. O´Connell dodnes vzpomíná na úsměvnou historku, kdy při prvním ceremoniálu scházel záznam keňské hymny, a tak si ji tým zazpíval sám.

Velký problém? Doping

Od té doby už si pořadatelé atletických akcí zvykli, že mít keňskou hymnu po ruce se vždycky vyplatí. Bratr Colm svým závodníkům otevřel svět. Z mnohých se stali světové hvězdy, doslova legendy historie světové atletiky. Nejvýš z nich jsou dva slavní světoví rekordmani na 800 metrů. Ten bývalý – Wilson Kipketer. A ten současný – David Rudisha.

A teď O´Connell piplá i hvězdu budoucnosti. Rhonexu Kiprutovi je teprve dvacet. Před rokem při Grand Prix v Praze ale zůstal jen dvě sekundy od světového rekordu na 10 kilometrů a na letošním MS v Dauhá bral bronz v závodě na 10 000 metrů.

Stínem nad pohádkovým boomem vytrvaleckého běhu v Keni je doping. Chlapci a dívky z nuzných poměrů keňských vesnic vidí v atletice únik z bídy. A často si jdou za svým bez ohledu na riziko.

„I tím, jak žijí v obrovské chudobě, nemají strach,“ říká Holuša. „Hlavně mají přístup k zakázaným látkám. V Africe jdete do lékárny a každý vám dá, co chcete. To je jak v samoobsluze. Když je nechytnou, zisk je pro ně obrovský. Když je chytnou, pro ně se nezmění nic, tu chatrč, ve které žijí, jim nevezmou.“

Doping v Keni se rozrostl do velkých rozměrů. V systému byli zapojeni trenéři i antidopingoví komisaři, kteří za úplatky dávali atletům vědět předem o termínech kontrol. Za posledních pět let bylo přesto potrestáno kolem šedesáti keňských atletů, včetně Asbela Kipropa, olympijského šampiona na 1500 metrů z roku 2008.

„Za mé éry, jsem se v mé skupině nesetkal s nikým, kdo by do toho byl zapojen. I tak je to velké zklamání,“ přiznává O´Connell.

Jeho metody ale nikdo nezpochybňuje.

„Jsem přesvědčen, že jde cestou správnou. Možná jsem naivní, ale on dává keňským běžcům myšlenku života, disciplíny,“ věří Holuša.

Holuša: Každý běžec se mu klaní

Iten, z něhož udělal bratr Colm O´Connell posvátné místo světového běhu, dává sílu i mílaři Jakubu Holušovi. Letos tam byl už dvakrát a před Vánoci si tam odskočil ještě jednou. Tréninky slavného kouče tak vídá zblízka.

V čem je O´Connellovo kouzlo?
„Zaujalo mě, že svoje svěřence skoro vůbec netrénuje na dráze. Oni nevědí, co je běžet kilometr za dvě čtyřicet. On je pošle běhat a řekne jim: běžte to na svůj pocit, na sto procent, osmdesát procent, šedesát procent. Oni si tam běží po těch kopečkách, nebo je na stadionu nechá běhat úhlopříčky s meziklusem. Tohle si člověk nemůže dovolit dělat tady v Evropě, to jde jenom tam.“

Proč?
„Oni mají jinou psychiku, jiné nastavení hlavy. Keňan nemá strach z tréninku, nebojí se jít do bolesti. Oni trpí hlady, nemají co jíst. Bolest z tréninku je vede k blahobytu, oni to mají nastavené úplně jinak. On je nechává, aby sami poslouchali své tělo. Umí mnohem líp než my pracovat s tempem. Ale taky to není vždycky dobře. Na velkých závodech vidíme, že Keňan běží nesmyslně tři kola za vodičem a potom umře. Protože neví, jakým tempem má běžet.“

Co ještě své běžce učí?
„My si musíme uvědomit, že mu každý rok projde rukama neskutečné množství talentovaných běžců na nejvyšší světové úrovni. Úbytek je obrovský, z padesáti mu každý rok zůstanou tři. Nezáleží, jak je trénujete, důležité je dát jim vizi, disciplínu, režim, trošku jim osvětlit, jak funguje normální život. Což O´Connell přesně udělal.“

Jaký je bratr Colm?
„Je nesmírně skromný člověk. Všechno sleduje, má obrovský přehled. Jezdí často na večeři do hotelu, kde bydlíme. Marcin (Holušův sparringparter Lewandowski) ho taky žere, je tam velký pojem. Každý běžec ho zná, každý běžec se mu klaní. Je tam otec běhu. Všechny svěřence, kteří mu prošli rukama a něco dokázali, nechá zasadit strom. Ve škole je takových padesát stromů, některé jsou už opravdu hondě vysoké. Je to zajímavé. Prošly mu rukama velké hvězdy…“

Která bude další?
„Největší hvězda je teď Rhonex Kipruto, jeden z největších talentů na desítku. V Praze vloni běžel na silnici 26:46, o dvě sekundy za světovým rekordem na silnici, na opravdu těžké trati. Do budoucna bude hodně šikovný.“

Jak se vám v takovém prostředí běhá?
„Když jste běžec na nejvyšší úrovni a přijedete do Itenu, na místo, kde trénují nejlepší lidi na světě ve svém oboru, tak to na vás dýchne, chcete makat o to víc. Můžete se připojit k velkým skupinám. Jdete běžet, míjíte mistra světa, olympijského vítěze. A další velká věc je, že v Keni pořád funguje svět normálně. V Itenu seženete kvalitní stravu. Zelenina, všechno je vypěstované farmáři. Kuřata nejsou nabobulovaná z velkoobchodu, ale běhají po dvoře, živí se z přírody. To dělá taky dost.“