Hektická cesta domů i nejisté výhlidky na další pokračování sezony. Český atlet Jakub Holuša v dalším díle seriálu Moje cesta přiblížil svůj život v posledních dnech. A rozhodně má o čem vyprávět. „Olympiáda by letos nebyla spravedlivá,“ myslí si halový mistr Evropy na patnáctistovce z roku 2015.
„Minulý týden v sobotu jsem odletěl na soustředění do Arizony, přesně do Flagstaffu. Všechno vypadalo dobře, ale situace se rapidně změnila. Takže jsem se vrátil, teď jsem doma, dozvěděl jsem se, že mám čtrnáct dní karanténu. Jsem doma a všechno je v háji. Pro běžce není dobré dva týdny sedět. Celkově už doufám, že olympiádu odloží…
V Americe to bylo úplně super, potkal jsem se tam s mojí tréninkovou skupinou, hlavně s Marcinem Lewandovským (několikanásobným mistrem Evropy a bronzovým na 1500 metrů na loňském MS) a Adamem Kszczotem (několikanásobným mistrem Evropy a dvojnásobným vicemistrem světa na 800 metrů). Adam s námi byl poprvé, bylo super se sejít ve třech. Byli jsme tam teda jenom chlapi, ale byla senzační atmosféra.
Sedlo to skvěle. Jednak jsme skvěle trénovali, makali parádní tréninky. Zároveň jsme měli na hotelu báječnou atmosféru, užili jsme si hromadu srandy. Padaly různé vtipy, opravdu jsme se neskutečně bavili.
Marcin se byl podívat i na UFC, ale já jsem to nestíhal. Cestou do Flagstaffu jsme se ale v Las Vegas stavili i v kasinu. Já si občas zahraju ruletu, když je možnost. V Las Vegas je to úplně jiná liga. Tam je lidí! Člověk je překvapen, že je téměř nemožné se dostat ke stolu. Musíte si vystát řadu, abyste si mohli sednout a chvíli si zahrát. Tam je kasino v každém hotelu. Sjedete dolů výtahem a jste v kasinu. Byl jsem tam už před dvěma lety, tehdy jsem docela hodně vyhrál. Tentokrát jsem nevyhrál. Ale ani jsem nic neprohrál.
Druhý den ráno jsme autem přejeli do Flagstaffu. Ale, bohužel, i v Americe se situace rapidně mění. Vyhodnotili jsme, že bude lepší se vrátit do Evropy. K rozhodnutí nám pomohlo, že na hotelu zničehonic zrušili snídaně. V žádném Hiltonu po celém území USA se nesmí podávat žádné služby. Na snídani jsme dostali balíček s muffinem, džusem a šli jsme na pokoj. Po společných prostorách lítala uklízečka. Když jsme si někam sedli, hned to utírala. Na cestu zpátky jsem si půjčil buick pro sedm lidí. Úplně levné to nebylo. Ale bylo nás šest, každý jsme měli velký i malý kufr, baťoh. A v šesti lidech jsme se do auta naskládali a jeli jsme.
Nikdo neví, co se v Americe bude dít. Zavírají i univerzity, sranda to tam nebude… Možná jsme zpanikařili, ale já myslím, že ne. Předpokládám, že v Americe se taky budou dít šílené věci. Radši budu v Česku, než v Americe. Nedej bože, kdyby se něco stalo, budou dávat asi přednost svým lidem. Hlavně se situace tak změnila, že jsme odletěli za minutu dvanáct. Kdybychom to nestihli, zůstal bych tam dva měsíce, lety do Evropy teď nebudou.
Řešil jsem to se svazem na poslední chvíli, byl docela stres to sladit. Nakonec jsme odjeli jedním autem do Phoenixu na letiště. Letenky jsem kupoval v Americe ze soboty na neděli o půl druhé ráno, ten samý den jsem o půl druhé odpoledne odlétal. Díval jsem se, že na pondělí byla z letenek volná už třetina a v pátek už byly jen tři možnosti třeba s dvacetihodinovým přestupem.
Teď už doufám, že olympiádu odloží, protože v téhle situaci olympiáda nebude spravedlivá, to je jisté. Víme, že do konce května nemá být žádný závod, žádný mítink v Evropě. Vůbec si nedokážu představit, jak se tam máme kvalifikovat, kdyby byla v daném termínu. To je nemožné. Teď se připravovat nemůžeme.
Z běžeckého hlediska, když nejste v horách, je to dost procent na výkonnosti dolů. A my minimálně do konce dubna, možná května, nikam nevyjdeme. Připravovat se v pražských podmínkách není jednoduché. A pak to budeme honit na poslední chvíli… Můj názor je, že když olympiáda bude, nebude to spravedlivé.
Bylo už zrušeno několik mítinků Diamantové ligy. Všichni si musíme uvědomit, že minimálně do konce května nebudou závody žádné. V téhle situaci nikdo nic neví, vidíme, že se to mění z hodiny na hodinu. Informace přichází rychle. Proto jsem se rozhodl z Ameriky odfrčet co nejrychleji. Nikdo neví, co Trump udělá. Je schopný udělat nějaké striktní rozhodnutí.
Hraje se o čas. Člověk směřuje na olympiádu svou celoživotní cestu. A najednou nevíte, co dělat. To není dobré pro žádného sportovce. Přál bych si, aby Mezinárodní olympijský výbor udělal rozhodnutí, co nejdřív. Jsem realista, myslím, že to budou držet pod pokličkou do konce května.
Pro Tokio by bylo razantní, kdyby olympiáda neměla být. Samozřejmě mě tahle situace mrzí. Byl jsem na tom dobře. Po dlouhé pauze kvůli zranění jsem shodil hodně kilogramů. Začínal jsem se cítit normálně. A teď budu dva týdny zase doma.
Nařízení, že nesmím čtrnáct dní opustit byt, přišlo z ministerstva obrany, protože jsem voják. Kdyby bylo na státu, tak bych karanténu neměl, protože Spojené státy nejsou rizikovou zemí. Přestupoval jsem v Amsterdamu, ale podle nařízení vlády se tranzity nepočítají. Hygienička ministerstva obrany ale dala do karantény všechny vojáky, kteří v rizikové zemi i přestupovali. Jinak jsem letět nemohl, leda přes Rusko. Ale Poláci to mají stejné, taky jsou v karanténě.
Mám na Suchdole malý byt, tady se moc věcí dělat nedá. Maximálně posilovat s vlastní váhou. Nevím, jestli by mi někdo mohl v téhle situaci instalovat běhátko. Je to další zkouška na téhle sportovní cestě životem. Samozřejmě, zdraví je nade vše, striktní opatření jsou na místě. I já bych si mohl dát karanténu u rodičů, kde máme psa, žilo by se mi tam lépe, ale myslím na rodiče. Nikdo neví, co jsem mohl v letadle chytnout. S ohledem na své blízké zůstávám zavřený v bytě, holt to budu muset přežít.
Za ten týden jsem toho stihl hodně, člověk odletí, přistane v Las Vegas, zahraje si v kasinu, stráví týden ve Flagstaffu. A pak je v karanténě a sedí v bytě. Na svém bucket listu si můžu odškrtnout další věc.
Sleduju situaci a uvidíme. Jak říkám, směrem k olympiádě jsem pesimista. Pokud bude situace v Evropě, jaká je… Nevíme, co bude v Africe. Až se to rozjede ve slumech, kde není žádná kontrola, to bude peklo. Pokud bude na nějakém kontinentu výskyt koronaviru, nevěřím, že nechají sportovce přijet do olympijské vesnice. To si nikdo na svědomí nevezme.
Ještě bych se rád vrátil k mé nedávné účasti v Karlos Show. Když jsem se na to zpětně díval, šlo vidět, že jsem byl na začátku malinko nervozní. Ale pak mi to přišlo v pohodě. Bugi ( Imrich Bugár ) se mi líbil, ten z toho udělal pěknou show. I Karlose můžu na dálku pochválit. Jeho otázky byly nad věcí, nesnažil se mě ztrapnit. Bylo fajn si s ním pokecat, i o tom problému ( Holuša se na sociálních sítích vymezil proti MMA – pozn. red.). Shodu asi nenajdeme nikdy, ale za mě super. I lidem z mého okolí se to líbilo.
Těším se příště, Jakub.“
