Letošní léto bylo pro Zdeňku Seidlovou ve znamení tréninků. I přesto si ale česká sprinterka našla čas i na odpočinek a v srpnu vyrazila na krátkou dovolenou do Českého Švýcarska. „Bylo to nejlepší dobití baterek," pochvaluje si hvězda. Jaká místa doporučuje v českém národním parku navštívit?
O prázdninách a na podzim mívám nabitý program. Čeká nás ještě několik závodů a najít si mezi tréninky volnější den je pro mě docela těžké. Někdy se to ale sejde a můžu si tréninky přizpůsobit tak, abych měla o víkendu více volna. To se stalo i teď začátkem srpna. Rozhodli jsme se toho proto využít a vydali se do Českého Švýcarska, které se nachází zhruba dvě hodiny autem od Prahy.
Na cestu jsme se vydali v sobotu ráno. Nic jsme dopředu neplánovali a z ničeho jsme si nedělali těžkou hlavu. Věděli jsme sice, jaká místa chceme navštívit, ale řekli jsme si, že za každou cenu nemusíme zvládnout všechno.
Pravčická brána a výlet do hřenských soutěsek
Naši první zastávkou bylo hraniční městečko Hřensko, které je výchozím bodem pro výlet na Pravčickou bránu. Auto jsme nechali na placeném parkovišti, což je současně i jediná možnost, pokud dorazíte na místo autem, a vydali se po červené směrem nahoru k Pravčické bráně.
Po zhruba 2,5 kilometrech jsme dorazili na místo. Měli jsme opravdu velké štěstí. I když jsme si nedělali vůbec hlavu s tím, kdy vyrazíme, nebylo tam moc lidí. Když jsme ale šli nazpět, viděli jsme už dlouhé fronty. České Švýcarsko je oblíbenou turistickou oblastí, a obzvlášť pak známá místa, jako je například právě Pravčická brána, bývají často plná lidí.
Nahoře u Pravčické brány jsme zaplatili vstup a pak už jsme se jen kochali. V areálu je spousta míst k nádherným vyhlídkám, z kterých můžete vidět nejen samotnou Pravčickou bránu ale i vzdálenější okolí. Na místě je dokonce i občerstvení, což nám přišlo docela vhod. Tohle místo opravdu doporučuju, byl to úžasný zážitek.
Od Pravčické brány jsme se vydali pěšky asi k pět kilometrů vzdáleným soutěskám, které leží na říčce Kamenici. Jmenují se Edmundova a Divoká a jsou přístupné jen na pramicích s převozníkem. I tady je samozřejmě potřeba počítat s tím, že jízda na lodičkách je zpoplatněná. Opět jsme měli ale velké štěstí, protože jsme nemuseli stát v žádné frontě.
Lodičky s námi pak udělaly okruh, který trval něco přes půl hodiny. Převozník nám mezitím povídal o historii soutěsek a popsal okolní skály. Na pramicích jsme dojeli až do Hřenska, kde jsme vystoupili a šli k autu, které jsme měli zaparkované pod Pravčickou bránou.
Ten den jsme toho celkem dost nachodili. Nepamatuju si už, kolik to bylo přesně, ale v nohách jsme měli něco okolo dvaceti kilometrů. Byli jsme tedy rádi, když jsme s konečně dostali na naše ubytování do Krásné Lípy. Tady jsme ještě navštívili místní pivovar, ale po celém dnu jsme byli tak unavení, že jsme šli i brzy spát.
Krásy Saského Švýcarska
Ráno jsme si pak dali velkou snídani a vydali se do sousedního Německa, kde jsme měli v plánu navštívit skalní most Bastei. Tohle místo je vzdálené zhruba jen 15 kilometrů od Hřenska, kde jsme byli den před tím. Auto jsme zaparkovali pod Bastei a nahoru se vydali po svých. Už jsme ale snažili šetřit, čekala nás přece jen ještě cesta do Prahy a na druhý den jsme potřebovali zase normálně fungovat.
Nahoře nás čekala nádherná vyhlídka na skály, které vznikly díky vodní erozi. Kromě přírody Saského Švýcarska je tu ale vidět třeba i Labský kaňon, který se nachází mezi Děčínem a Hřenskem. Tady jsme chvíli pobyli, pokochali se, dali si malé občerstvení a vydali se zpět dolů. Opět je potřeba počítat s tím, že jde o turisticky oblíbené místo. Potkáte tu tak pravděpodobně spoustu dalších návštěvníků, což ale konkrétně nám zase tak nevadilo.
Panská skála i zasloužená odměna
Pak už jsme se vydali směr Praha s tím, že po cestě uděláme ještě dvě malé zastávky. První byla v obci Chřibská. Tady jsme na doporučení navštívili nádhernou stylovou kavárnu, která je udělaná z bývalé stodoly. Shodou okolností, jsem celý víkend mluvila o tom, že bych si dala krupicovou kaši. Když jsem se pak obsluhy ptala na nabídku zákusků, řekli mi, že mají i krupici. To byla jasná volba.
Druhou zastávkou na naší cestě zpět do Prahy byl Kamenický Šenov. Tady se nachází přírodní úkaz Panská skála. Nic podobného jsem do té doby neviděla. Skála vznikla díky alpinskému vrásnění vyvolanému nárazem kontinentální africké litosférické desky do evropské. Nevědět, že je to skála, myslela bych si, že jde o nějaké umělecké dílo. Tam jsme se chvíli pokochali, ale za chvíli se začalo zatahovat.
Rychle jsme se tedy vrátili do auta a vydali se na cestu do Prahy.
