Jako kdyby veslař přešel na kanoistiku, přirovnávala Zdeňka Seidlová, jak se cítí před startem na sedmikilometrové trati. Přesto zvládla iSport LIFE Columbia závod skvěle a s časem 31 minut a 56 sekund skončila na třiatřicátém místě z několika set závodníků. Mezi ženami byla druhá. „Myslím, že i trenér bude nadšený,“ radovala se krásná sprinterka.
Jak se vám líbilo na běhu s iSport Lifem?
„Parádní. Neuvěřitelně přálo počasí, za což jsem byla hodně ráda, protože já jsem spíš teplomil. A je tedy pravda, že my sprinteři máme celkově rádi teplo. Sedm kilometrů je hodně, takže tohle počasí bylo tak akorát. No a atmosféra byla úžasná. Musím říct, že mě překvapilo, kolik dětí se zúčastnilo, to se mi líbilo. Běželo taky několik mých kamarádů, těšilo mě, že jsem v tom nebyla sama.“
A co říkáte na podobný typ akce, která lidi motivuje k pohybu?
„Jsem ráda, že se lidi takhle hýbou, vyrazí o víkendu za sportem, nežijí pouze internetem a neschovávají se jen v nějaké bublině. Navíc Divoká Šárka je opravdu krásné prostředí.“
Byla jste hlavní aktérkou mimořádné výzvy pro ostatní závodníky…
(skočí do řeči) „Ano, lidi, co mě předběhli, byli zařazeni do slosování o výhry v podobě běžeckých bot Columbia a zapůjčení auta na víkend od Škodovky. Opravdu veliká výzva pro lidi.“
Jaké to je, stát se tak důležitým soupeřem pro ostatní běžce?
„Musím přiznat, že jsem hodně váhala, jestli do toho vůbec jít, protože sedm kilometrů je pro mě opravdu hodně. Občas mám nějaké výklusy v tréninku, kdy nám trenér řekne, ať se jdeme vyběhat. Ale to se pohybuje maximálně okolo pěti šesti kilometrů, navíc si jedeme svým tempem. Den před závodem jsem měla dokonce dvoufázový trénink, tak jsem cítila, že nás trenér těmi tréninky trochu trápí. Bolí nás nohy, jsme unavení.“
Takže to byla velká výzva i pro vás…
„Ano, na závod jsem kývla po sezoně, kdy je člověk odpočatý, plný energie. Ale před samotným během jsem si najednou říkala, a jéje, k čemu jsem se to upsala? (usmívá se) Jsem vůbec schopná to uběhnout? Pak mě hned po příchodu vystrašilo, jaký je na trase strmý kopec. Myslím ale, že je to super i pro lidi, co se účastní, když vidí, že do toho jdeme i my, co se věnujeme atletice nebo i jiným sportům profesionálně. Lidi to může opravdu motivovat, když pak vidí, že předběhli holku, co trénuje každý den.“
Jste zvyklá na kratší tratě, kolik kilometrů v kuse jste zatím uběhla nejvíc?
„Závodně jsem se kdysi účastnila i přespolních běhů, ale to jsem byla ještě dítě. Na dráze jsem běhala třeba osmistovku, ale to už je taky dávno. A v tréninku si dáváme tempa, což se pohybuje okolo kilometru. Nicméně vcelku jsem uběhla nejvíc asi deset kilometrů, ale to už je taky dlouho. Z těch sedmi jsem měla docela strach.“
Takže maraton neplánujete?
„Ne, to bych neuběhla, přiznávám.“ (směje se)
A jste spokojená s tím, jak jste těch sedm kilometrů zvládla?
„Byl to asi můj největší zážitek za poslední dobu… Byla jsem úplně plná emocí. Neskutečný! Ani jsem si to neuměla představit. Fakt neuvěřitelný! Těším se, až si tento závod zapíšu do tréninkového deníku a zvýrazním si ho, protože to byl skutečně mimořádný zážitek.“
Co bylo nejtěžší?
„Vždycky jsem vyběhla nějaký kopec a říkala si, doufám, že už nepřijde žádný větší. Ale to co bylo na konci… Málem jsem se rozbrečela. (směje se) Myslela jsem, že se mi to jen zdá, a doufala jsem, že se probudím. A pořád jsem během závodu koukala na hodinky a říkala si, že čas utíká, ale kilometry ne.“
A vnímali vás ostatní jako metu, kterou musí překonat?
„Cítila jsem, že kolem mě přidávali nebo mě nechtěli pustit. Ale mě to bavilo, to je to, co mám ráda, proto závodím. Bylo to velice hezké. Vždycky jsem si vytipovala nějakého člověka, ten mi utekl, pak dalšího, taky utekl… Vážně to bylo ohromně záživné a úplně jiné než trénink a moc se mi líbilo, jak byli lidé ohleduplní a chovali se k sobě i přes soutěživost hezky.“
Doběhla jste v celkovém pořadí na 33. místě. Co říkáte na závodníky, kteří byli v cíli před vámi?
„Smekám. Pro mě je to úplně sci-fi. Musím říct, že jsem si sáhla docela dost na dno, takže před nimi opravdu smekám, jsou výborní.“
Jak se vám líbil start mezi takovým davem běžců?
„Na začátku jsem byla trochu nesvá. Říkala jsem si, že to je opravdu hodně lidí. Jak to asi funguje na maratonech, to si neumím představit. Jsem zvyklá na dráhovou atletiku, kde mám svoji dráhu, a když už se sbíhá, je nás tam třeba osm. Ale tohle bylo jiné. Musela jsem se i maličko jinak zařadit. Pak už jsem si běžela svoje. Jedna věc mi ale vyrazila dech. To jsem opravdu nečekala!“
Povídejte.
„Běžela jsem, sotva popadala dech, myslela jsem, že už nemůžu, a najednou vedle mě pán začal telefonovat. Slyšela jsem: No ahoj, já běžím závod, zavolej mi za půl hodiny. Jen jsem žasla. Sama jsem nemohla vydat hlásku, a člověk vedle mě telefonoval.“ (směje se)
Zúčastníte se dalšího iSport LIFE závodu?
„To nedokážu říct dopředu, musím to probrat s trenérem. Hodně totiž cestujeme po soustředěních, a když už jsme tady, tak máme závody. Je těžké to skloubit. Ale když to půjde, tak moc ráda, bylo to ohromný.“
