Beachvolejbalový pár Dostálová – Dostálová, to zní slušně, co říkáte? Sestry obrovitého kajakářského šampiona Josefa Dostála se po letech, kdy každá hrála s jinou partnerkou, daly letos dohromady. Anna (28) a Magdalena (24) si navíc v rámci sezony plážového volejbalu odskočily do And na turnaj světové série ve sněžném volejbalu a jen tak mimochodem tam skončily páté. Během třítýdenního tripu si tak zahrály na brazilském písku i argentinském sněhu a ještě stačily navštívit Rio de Janeiro, kde před třemi lety získal jejich bratr dvě olympijské medaile. „Od Ježíšovy sochy jsme koukaly na vodáckou dráhu, bráchovi jsme odtud poslaly selfíčko. Bylo to docela dojemný,“ vzpomíná Magdalena.
Vyrůstaly ve volejbalovo-kajakářské rodině, sportovaly odmalička. „Brácha hrál hokej a já vlastně taky. Jezdila jsem i na kanoistická soustředění a docela mi to šlo,“ připomíná Anna, nejstarší ze tří sourozenců. „Kanoistika je tak trochu nuda. Zato balon, to je něco pro nás. Volejbal je hravej sport,“ dodává nejmladší Magdalena. Obě prošly šestkovým volejbalem, pak je zlákala jeho plážová varianta. Anna navíc propadla volejbalu na sněhu a stala se jeho horlivou propagátorkou. Sestru ale musela dlouho přemlouvat.
Jak se jí to nakonec podařilo, Magdaleno?
Magdalena: „Sama jsem se tomu divila. (směje se.) Nejdřív mě to opravdu vůbec nelákalo. Jsem letní typ, je mi furt zima. Stačí to přes zimu, proč mrznout ještě uprostřed léta?! Je to dost šílený, ale ségra byla neúnavná. Ona to prostě zbožňuje, je tím úplně posedlá. Ale hlavně je vidět, že ji snowvolejbal dělá hrozně šťastnou.“
Anna: „Já nemám ráda slovo "zbožňuje", ale posedlá trochu jsem, to je pravda.“
Kdy vás vůbec napadlo, že se během sezony plážového volejbalu vydáte i na snowvolejbal?
Anna: „Kroužkovaly jsme si před sezonou beachvolejbalové turnaje, kam bychom rády. Byl mezi nimi i jeden v Brazílii. Hned mi blesklo hlavou, že tou dobou je i snowvolejbal v Argentině. Chtěla bych tam, povídám. A ségra: No jasněěěěěě!“
Magdalena: „Úplně si pamatuju, jak říká: A já si tam tu tečku přece jen udělám.“
A to ještě neměla ani jisté, že vás k hraní na sněhu přemluví, že?
Magdalena: „Ale snažila se, tak jsem si řekla, že to zkusím. A fakt to má něco do sebe. Atmosféra je tam strašně přátelská, asi proto, že tenhle sport je v začátcích, není v něm taková rivalita. I komunita hráčů je hrozně fajn, je tam sranda.“
Anna: „Těch mikin, co bylo potřeba! Než jsme spolu vyrazily na první turnaj, popadla jsem všechno oblečení, co jsem na snowvolejbal měla, a dala ho ségře, aby jí nebyla zima. Mně bylo jedno, jestli tam nastoupím jen v plavkách, hlavně když se mnou pojede.“
Magdalena: „Po dvou letech přemlouvání jsem kývla. A pochopila jsem, že to má něco do sebe.“
Anna: „Taky hned na druhém turnaji, kam jsi jela, jsi získala medaili. To není úplně od věci, viď?“
Magdalena: „To určitě. A nakonec tam ani nebyla tak velká zima. Zjistila jsem, že na turnajích bývá zázemí, stan nebo blízká hospoda. Je tam teplo a jídlo, to je důležité. A taky jsem měla ty ségřiny neoprenové kalhoty.“ (směje se)
Jsme sousedky
Kdo ve vašem týmu šéfuje?
Anna: „Já!“
Magdalena: „Já! … Neee, my se nehádáme. Ani jako malé jsme se nehádaly. Vždycky jsme měly hezký vztah, telepaticky jsme dost propojené. Máme se rády.“
Anna: „Známe se jako sestry, teď se poznáváme i z herní stránky. Celé léto jsme spolu byly v podstatě pořád, 24/7. A je to fajn.“
Ani jako malé děti jste se nehádaly?
Anna: „My dvě ne.“
Magdalena: „Spíš já s bráchou, ten mě provokoval.“
Anna: „Brácha je mezi námi, prostřední. Často pošťuchoval ségru, začali se mlátit a já jsem musela přijít a odtrhávat je od sebe. Ale fakt jen jednou za čas. My máme odmala super vztah, hodně lidí to i nechápe.“
Bydlíte společně?
Magdalena: „My dvě bydlíme vedle sebe, jsme sousedky. To jen nahrává tomu, že jsme spolu pořád. Na tréninky jezdíme společně, z tréninku taky. A pak si ještě občas zaklepeme na dveře: Nemáš něco k jídlu?“
V lecčems jste stejné, v čem se ale lišíte?
Magdalena: „To teprve postupně zjišťujeme.“
Anna: „Ségra má třeba zvířátka radši než já, teď si zrovna pořídila králíčka. Myslím, že Majda je víc emocionálně založená, kdežto já jsem spíš racionální.“
Pojďme zpátky k vašemu jihoamerickému výletu. Bylo těžké ho uskutečnit?
Anna: „Největší problém byly peníze, ale nakonec se je nějak podařilo sehnat. Měly jsme taky dohodu s FIVB (mezinárodní federací plážového volejbalu) a pomáhaly jsme tam trénovat týmy, které na snowvolejbal přijely poprvé a neměly s ním moc zkušeností. Třeba holky z Nigérie, které nikdy předtím neviděly sníh.“
Vážně? Jak se lidi z Nigérie vůbec dostanou k volejbalu na sněhu?
Anna: „Snowvolejbal byl zatím evropská záležitost. Ale pokud ten sport chtějí dostat na olympiádu, je třeba ho rozšířit do celého světa. Argentina hostila první turnaj mimo Evropu, dokonce první na jižní polokouli. Celkově to byl teprve třetí podnik Světové série, dva jsme absolvovaly na jaře v Itálii a Rakousku.“
A co ty Nigerijky?
Anna: „Byly srandovní. Cestou autobusem na svah se vyptávaly, co to vlastně je, ten sníh. A co to udělá, když se ho dotknou. Koukaly jsme na jejich tenké legínky a lehké kabátky a bylo nám jasné, že jim bude zima. Bylo na nule. Pak tam pobíhaly v našich bundách a pohorkách.“
Magdalena: „Taky sněhule jsme jim půjčovaly.“
Půjčují se i kopačky
Taková kolegialita je ve snowvolejbalu běžná?
Anna: „Snowvolejbal je v plenkách, má úplně jinou atmosféru. Když to přeženu, kdybych si na beachvolejbalovém turnaji zapomněla gumičku do vlasů, mám prostě smůlu. Tady se všichni kamarádí.“
Magdalena: „Půjčují se i kopačky. Přišla za námi Brazilka, že se jí jedna bota rozpadla. Tak jsme jí je půjčily, protože jsme zrovna nehrály. A když jsme je potřebovaly, poskytla jí je jedna Japonka.“
V čem se snowvolejbal vůbec hraje? Perou se firmy o to, aby vyvíjely nové materiály?
Anna: „Od úplných začátků se to trošku pohnulo. V Rakousku prý mají oděvní značku, která začala vyrábět speciální oblečení. Ale my jsme na to spíš přicházely postupně. Nejdřív jsme hrály v normálních legínách a tričku, pak jsme zjistily, že docela dobrá jsou surfařská trika, trošku nepromokavá. Moje tehdejší spoluhráčka Míša Knoblochová pak našla neoprenové legíny, v těch není zima.“
Jako obutí se tedy pořád používají fotbalové kopačky?
Anna: „Pořád. Ale do těch běžných mi padal sníh. V Americe jsem našla za dvacet dolarů kopačky na americký fotbal. Jsou vyšší a noha v nich drží pevně. Někdo používá taky turfy, ale ty dost kloužou. Podle mě jsou lepší špunty, ne kulaté, ale úzké a podélné.“
Magdalena: „Já to neřeším, mám ségřiny.“ (směje se)
Anna: „Naštěstí jsem měla dvoje, když ségra tři dny před odjezdem konečně odsouhlasila, že na turnaj pojede. Říkala jsem: Neboj, dám ti všechno, hele, tady je teplá mikina. Měla taky obrovskou bundu, vypadala v ní docela vtipně.“
Magdalena: „Taky obří sněhule na moje věčně zmrzlé nohy, zabraly mi půlku zavazadla.“
Snowvolejbal se od letoška hraje ve třech, potřebujete tedy další parťačku. Bylo těžké najít třetí do vašeho sesterského týmu?
Anna: „Je to v klidu. Na začátku sezony jsme hrály s Dianou Žolnerčíkovou, do Jižní Ameriky s námi jela Šarlota Svobodová, protože Didi se nemohla uvolnit z práce.“
Magdalena: „Když je někdo ochoten s námi uprostřed léta vyrazit do hor na jižní polokouli, musí být stejná crazy povaha jako my. Předtím jsme se neznaly, ale sedly jsme si. Užily jsme si spoustu srandy.“
Povídejte…
Magdalena: „V Brazílii na beachvolejbalu, kde už se hraje jen ve dvou, nám Šarlota dělala trenérku. Ale první den se nemohla moc osvědčit, protože vešla na kurt bez bot, což se prý nesmí. Hned ji vykázali. Druhý den sice měla boty, ale zase šla bez trička. Takže znovu odchod a obléct.“ (směje se.)
Anna: „Nic takového jsme nevěděly, na světovce jsme nikdy neměly trenéra, natož abychom řešily, jestli má, anebo nemá boty.“
Je těžké přeorientovat se během tak krátké doby ze sněžného volejbalu na plážový?
Anna: „Trochu jiné to je, ale pořád jde o volejbal, a ten máme odmala zažitý.“
Magdalena: „Pořád je to kulatý a pořád se pinká přes síť.“
Koukaly jsme na jezero, kde brácha závodil
Z Jižní Ameriky jste si nejspíš přivezly i spoustu zážitků…
Anna: „Vtipné bylo, že jsme odlétaly, když tady bylo největší vedro, 36 stupňů. Letěly jsme asi 40 hodin, do Bariloche, města na úpatí And. A když jsme tam vystoupily, bylo naprosto hnusně. Déšť, sníh, mlha, pošmourno. Ani krásné jezero, které tam mají, to nevyvážilo.“
Na sociálních sítích jste se pochlubily fotkami z Ria de Janeiro. Tam to bylo hezčí, ne?
Magdalena: „I dojemné. Vzpomínaly jsme na bráchu, jak tam při olympiádě získal medaile. Shora od sochy Ježíše jsme koukaly na jezero, kde tehdy závodil.“
Byly jste s bratrem v kontaktu?
Magdalena: „Jasně! Poslaly jsme mu selfíčko od Ježíše.“
Anna: A on nám poslal vyfocenou mapu a na jezero nakreslil dráhu, kde jezdil. Taky nám radil, kam se máme jít podívat. Rio bylo moc hezké, líbilo se mi určitě víc než Buenos Aires.“
Magdalena: „A když už jsme byly tak daleko, neodolaly jsme a udělaly jednodenní výlet do Uruquaye. Hodinu a půl cesty lodí a tam velká pohoda a milí lidé.“
Zdá se, že jste obě hyperaktivní. Jak odpočíváte?
Anna: „Já jsem se třeba začala učit španělsky. Aby mi příště v Argentině rozuměli. Hablamos Espaňol.“
Magdalena: „V poslední době jsem se to musela učit, dřív jsem odpočívat neuměla, byla jsem furt v pohybu, a pak jsem z toho měla zdravotní problémy. Teď relaxuju tím, že se starám o králíčka. Jo, a taky jsem si na vysoké škole zapsala španělštinu.“
Takže to zřejmě nebyla vaše poslední cesta do Jižní Ameriky?
Anna: „Nooo, je to dost drahý výlet. Asi bychom potřebovaly leteckou společnost, které bychom se tak strašně líbily, že by nás chtěla sponzorovat. (směje se). Ale je to tak crazy akce, že kdyby to vyšlo, budeme nadšené.“
Znamená to tedy, že spolu budete hrát i v příští sezoně?
Magdalena: „Domluvily jsme se, že budeme pokračovat. Naše první sezona byla rozehrávací a poznávací… Ahoj, já jsem Majda.“ (směje se)
Anna: „Aha, to jsem nevěděla.“ (také se směje)
Ráda dělám cavyky
A hodláte znovu kombinovat beachvolejbal a snowvolejbal?
Magdalena: „Sněhem si nejsem na sto procent jistá. Ale možná jen ráda dělám cavyky.“
Anna: „Neříkám nic. Ale ve snowvolejbale by mělo být mistrovství Evropy. Já ho tedy určitě hrát budu. A ty žádné cavyky nedělej. Budeme hrát tak, aby se nám to líbilo. Hledat něco pozitivního i na dnech, které nejsou úplně povedené. Jaký si to uděláš, takový to máš.“
Magdalena: „A to mě na hře se ségrou baví, že si to chceme užívat. Hrajeme pro radost, žádný tlak na výsledky. Pro mě to je docela nový přístup. Příjemnější.“
Anna Dostálová
- Narozena: 19. ledna 1991
- Jedenáctá hráčka českého žebříčku beachvolejbalistek
- Letos čtvrtá na turnaji Světové snowvolejbalové série ve Wagrainu (s Dianou Žolnerčíkovou a Martinou Jakubšovou)
- Propagátorka snowvolejbalu, trenérka beachvolejbalu, pracuje jako fyzioterapeutka, kterou vystudovala na lékařské fakultě, spolupracuje mimo jiné i s bratrem Josefem. Věnuje se sochařství.
Magdalena Dostálová
- Narozena: 18. února 1995 (24 let)
- Dvanáctá hráčka českého žebříčku beachvolejbalistek
- Letos třetí na turnaji Evropské snowvolejbalové série v St. Antonu (s Annou Dostálovou a Dianou Žolnerčíkovou)
- Studentka VŠE, talentovaná zpěvačka a kytaristka
