Zpovídání manželky MMA bojovníka Patrika Kincla na téma jejího cvičení a udržování se ve formě dostalo šťávu tím, že u něj byl i její manžel. Občas se při některých otázkách neudržel. Dozvíte se, jak se Pavla Kinclová udržuje ve formě, jejích stravovacích navycích a pak vám prozradí, na co nesmí svému muži sáhnout.
Vypadáte fit. Vím, že hrajete volejbal, jak jste se k němu dostala?
„Asi ve dvanácti letech mě tam mamka dala úplně omylem. Skončila jsem zrovna s judem, které jsem dělala čtyři roky, a už mě nebavilo. Naši měli pocit, že je pozdě začínat znovu s nějakým sportem pořádně, tak mě aspoň poslali naproti přes ulici do volejbalového kroužku. A to mi vydrželo až dodnes.“
Na jaké úrovni hrajete?
„Hraji první ligu, to je nejvyšší soutěž hned po extralize. Jak se řekne první liga, mohou mít lidé pocit, že je to hodně, že třeba dostáváme peníze. Jenže nejsme ve fotbale nebo hokeji, takže takhle to není. V první lize si zahrajeme kvalitní volejbal a zároveň do toho stíháme práci, školu, rodinu.“
K tomu ale asi patří nějaký trénink…
„Trénujeme dvakrát týdně a pátek a sobota máme zápas. Volno máme každý třetí víkend.“
To se dá asi při práci zvládat.
„Jsem na to zvyklá odmalička, protože sportuji od šesti let. Po škole se chodívalo na volejbal, pak se dělaly úkoly, takže sport beru jako běžnou součást života.“
Kondičku nabíráte jen volejbalem?
„Manžel mě vedl k tomu, že volejbal samotný nestačí. Tělo by se prý mělo rozvíjet i trošku jinak, tak jsem začala chodit do posilovny. Patrikův kondičák je trenér crossfitu, a tak jsem se vlastně díky Patrikovi dostala k tomuto sportu.“
Cvičíte někdy s manželem společně?
„Manžel nemá typický crossfitový trénink, ale kondiční trénink pro MMA.“
Tak které sportovní aktivity sdílíte spolu?
„Je paradoxní, že oba dva sportujeme hodně, ale minimálně spolu. Jakože vlastně vůbec.“ (smích)
Ani zaběhat si spolu nejdete?
„My běh nemáme rádi, nechodíme ani na kolo.“
Turistika?
„To ano, ale hodně málo. Občas vyrazíme do Orlických hor, do Krkonoš, projdeme se, vezmeme pejska… Takže jediná společná pohybová aktivita vlastně je, že jdeme se psem. Jinak jsme spíše na tréninku sice ve stejnou chvíli, ale každý na jiném místě.“
Když bychom tedy měli porovnat fyzičku vás obou, napadá mě, kdo má na výletech navrch? Protože MMA i volejbal je úplně jiná pohybová aktivita, než chůze.
„To je dost podobné a hlavně naše chození není žádná velká turistika, rozhodně ne taková, aby zkoušela naše fyzické možnosti.“
Tak se zeptám jinak - kdo dřív odpadne, když máte velký úklid? Což každá hospodyňka ví, že je také fyzicky náročné…
„Patrik odpadne ještě dřív, než začneme... (smích) Ale vím, kam tím směřujete, Patrik má asi o 100 procent lepší kondici, než já. Já mám pět až šest jednotek sportovní aktivity týdně, Patrik deset a ještě intenzivnějších než já.“
Když jste se vrhla do crossfitu, tak asi s nějakým očekáváním. Jak to teď hodnotíte?
„Myslím, že je to skvělá věc hlavně pro každou ženskou! Začala jsem na crossfit chodit, abych nějak vypadala, spálila kalorie, ale nakonec není tím benefitem primárně vzhled, ale silné, pevné a pružné tělo. Jsem jednoduše v kondici.“
To vám volejbal silné pružné tělo nedával?
„Je to jiné. Volejbal je kolektivní a jednostranný sport. Nemusí to být zrovna crossfit, ale nějaké kompenzační cvičení bych k němu teď doporučila každému.“
Volejbal je také parketový sport a trpí tím klouby. Odnesla jste to nějak?
„Jednou jedinkrát jsem si vymkla kotník a jenom proto, že jsem si zapomněla boty a kamarádka mi půjčila o půl čísla větší. Ale ano, jsou lidé, kteří kvůli parketám mají potíže.“
Volejbal - potěšení z kolektivu, crossfit - kondice, co je dalším článkem vaší péče o své tělo?
„Když nestíhám, jdu místo crossfitu do posilovny a občas si podle YouTube zacvičím jógu. Nevím, jestli ji cvičím dobře, ale zklidním se u toho a protáhnu.“
Jakou regeneraci kromě jógy volíte?
„Regenerace? (dlouze přemýšlí) Jsou dny, kdy necvičím třeba vůbec. Občas si zajdeme do sauny. Když mám volno, jdu se projít se psem, nebo se válím na gauči, jdu na kafe s kámoškou. Moc to neřeším.“
A jídlo?
„Snažím se jet pravidlem 80/20. 80 procent výživných potravin a 20 trošku mimo. Občas to sklouzne na 70/30.“
Propadáte dietám?
„Ne.“
Co alkohol?
(smích) „Nebráním se tomu. Vůbec. Mám ráda víno jednou za čas si zajít do baru. Čemu se ale snažím vyhýbat, je tvrdý alkohol, což jsem zjistila, že je v naší společnosti složité. Hodně mě překvapilo, že když jsem přestala pít tvrdé a začala odmítat panáky, kolektiv nedokázal pochopit proč. A o tom, že je Patrik abstinent, ani nemluvím.“
Zažila jste v rámci sportovní kariéry vyhoření?
Pavla: „Jednu dobu jsem měla krizi, to už jsme hrály první ligu, kdy nám do týmu přišla posila. Holka, která dobře hrála, ale lidsky to už bylo horší, rozvracela kolektiv a do toho se zrovna nevyhrávalo. Uvažovala jsem, že skončím.“
Vkládá se do toho manžel Patrik: „Mám video, kde říkáš: Volejbal je na hovno.“
Pavla: „Ano, byla jsem z toho otrávená.“ (smích)
Dá se tedy říct, že není pro vás pouze důležité vybrat si správný druh pohybu, ale i lidi, kteří jsou při něm kolem vás?
„Ano, a neplatí to jen u kolektivního sportu, kvůli tomu jsem vyměnila i jednu tělocvičnu. Je pro mě důležité také prostředí, je to přece něco, co dělám ve svém volném čase a kam si chodím odpočinout a dávám do toho peníze.“
Existují chvíle, kdy se vám nechce hýbat?
Pavla: (váhavě) „Ano, moc často ale ne. Tím, že mám sedavé zaměstnání, většinou se těším, že se protáhnu, pročistím hlavu, vyklidním se. Když toho méně naspím, občas se mi moc nechce, ale pak ten pocit za to stojí.“
Patrik: „Ty to máš spíš obráceně, když nejdeš někam cvičit, tak jsi otrávená a nervózní.“
A když se vám tedy nechce, hecnete se nakonec?
„Vždycky se hecnu. Myslím, že se lidé, kteří mají hodně sedavé zaměstnání, musejí hýbat. Neříkám, že musí šestkrát týdně na volejbal a crossfit, ale alespoň na dlouhou procházku, jógu, trampolínu, na cokoliv.“
Co děláte, abyste se na trénink v takovou chvíli vykopala?
„Platí na mě, že si v hlavě projektuju, jaký to bude pak super pocit, až si ty endorfiny vyplavím. Prostě nechce se mi, ale jdu.“
Ale stává se to podle všeho fakt málo.
„Málo. Já jsem na sport odmalička tak uvyklá, že musím.“
Jste závislá na sportu?
Patrik: „Jsi!“
Pavla: „Nevím, ale asi jako jo, ale zdravě.“
Takže když z nějakého důvodu jít nemůžete...
Patrik imituje: „Já budu tluuustááá.“
Pavla: „Neeee.“
Patrik: „No jasně že jo! A včera jsem nebyla a ten zadek mám povoleneeej...“
Pavla: (se smíchem) „To přeháníš!“
Patrik: „Přesně takhle to je!“
Takže znovu. Teď se neptám, co prožívá váš manžel, ale co prožíváte vy, když nemůžete jít cvičit?
„Manžel má pravdu, štve mě, že mi třeba ochabne svalstvo. Poslední měsíc jsem nemohla cvičit kvůli problémům se zády a mám mít klid. Přesto se snažím chodit hodně na procházky a občas zajdu do posilovny, kde dělám cviky, které můžu.“
Děláte to kvůli sobě, nebo aby měl manžel vedle sebe pěknou ženskou?
„Kvůli sobě, to rozhodně, abych se sama před sebou nemusela stydět a cítila se dobře. Jednou v životě jsem měla tlusté období. Byla jsem po dobu tří měsíců na stáži ve Španělsku, kde jsem skončila za barem. Měla jsem tam přístup k alkoholu a slazeným nápojům. K tomu jsem nepravidelně jedla i spala a vůbec nesportovala. Jak mám teď zažité, že pravidelně po práci jdu cvičit, ve Španělsku jsem tohle neměla. Přibrala jsem deset kilo, ale ve skutečnosti těch tuků bylo na váhu víc, protože jsem současně shodila nějaké svaly. Jak to teď rekapituluju nahlas, uvědomuju si, že mi to v tu chvíli ani nepřišlo divné, při takovém životním stylu vlastně dokonce přirozené.“
Co vás přinutilo udělat změnu?
„Necítila jsem se komfortně, měla jsem nízké sebevědomí, ale tušila jsem, že když najedu na starý režim, tak to bude v pohodě.“
Jste milovnice jídla, omezila jste ho v tu chvíli?
(bez rozmýšlení) „Ne, na jídlo já si nenechám sáhnout.“
Může vám manžel uzobávat z talíře?
Pavla: „On mně ano!“
Patrik: „Já to nemám rád, už to řešíme x let a…“
Pavla: „Polovina je už minimálně rok a půl moje, zlato!“
Patrik: „Já nejsem lakomý, ale třeba si dám na konci dezert… Já bych jí koupil její vlastní, ale ona pokaždé chce a musí mi tam hrábnout.“
Pavla: „To je tvůj pohled na věc. Já celý dezert nesním, takže moje chování je ekonomické.“
Patrik: „Jo ty šetříš? Ale já bych ten tvůj dojedl...“
