"To musí být závislost," slýcháte doma od své partnerky či partnera pokaždé, když navzdory nepříznivému počasí i nemoci obouváte běžecké boty nebo chystáte tašku do posilovny. Jenže závislost na sportu skutečně existuje. Dobrou zprávou však je, že u většiny z nás nejde o závažný problém.
Slovo závislost se většinou používá ve spojení s alkoholem nebo drogami. Jenže jde být závislý i na něčem, co našemu tělu prospívá, jako je třeba pravidelný pohyb? Podle sportovního psychologa Václava Petráše existují i sportovci, kteří aktivitě podřizují naprosto celý svůj život a vykazují tak určité známky návykového chování.
„Setkávám se s lidmi, pro které je sport hlavní životní prioritou a obětovali mu řadu jiných věcí. Tito jedinci nad sportem neustále přemýšlí, a to i mimo tréninky či zápasy a svůj život si bez něj už nedokáží ani představit. Takového člověka bych však neoznačil jako závislého, ale spíše jako extrémně motivovaného a odhodlaného,“ popisuje Václav Petráš situace, ve kterých chování člověka může připomínat závislost.
Abychom mohli mluvit o sportu jako o závislosti, musely by jej doprovázet i další příznaky. „Tím jsou například, opakované a neúspěšné snahy s aktivitou skoncovat, lhaní svým blízkým s cílem dál v aktivitě pokračovat, nebo pocity úzkosti a neklidu v případě, že nelze aktivitu provádět,“ jmenuje Václav Petráš některé příznaky možné závislosti. Takovéto případy jsou však velmi ojedinělé a ve většině případů nás tak sportovní zapálení skutečně nikterak neohrožuje.
Naopak velmi závažné mohou být situace, ve kterých je nadměrné cvičení jedním z projevů poruchy příjmu potravy. Moderní doba dala vzniknout zcela novým typům onemocnění a vedle anorexie či bulimie se dnes odborníci setkávají také s tak zvanou bigorexií. Bigorektici nejsou spokojeni s vlastní postavou a snaží se proto nadměrným cvičením nabrat co nejvíce svalové hmoty. Jídlo většinou zaměňují za nejrůznější výživové preparáty, které jim mají s nabráním svalů pomoci. Důsledky takového životního stylu mohou být však fatální a proto je v těchto případech nezbytné vyhledat odborníka z oblasti výživy i psychologie.
Nepleťte si ztrátu motivace a závislost
O závislosti na sportu se začala zajímat také Monika K. Ačkoliv byl sport vždy jejím oblíbeným koníčkem, poslední dobou cítí, že se něco změnilo. "Běhám zhruba čtyři roky. Nedávno jsem si však sama na sobě všimla, že tréninky beru jako svou povinnost. I když se mi do běhání často vůbec nechce, nikdy nevynechám. Měla bych totiž pak výčitky, že jsem porušila plán. Často mě proto napadá, jestli nejsem na běhání už závislá," svěřuje se se svým problémem Monika K.
Pokud vás vaše milovaná aktivita nebaví jako dřív a přesto trénink nikdy nevynecháte, pravděpodobně nejde o závislost, ale ztrátu motivace. S tímto problémem se potýká řada sportovců, a to nejen z řad běžců. Dobrou zprávou je, že nejde o potíže, kvůli kterým by bylo nutné vyhledat odborníka. Občas si stačí jen na pár týdnů od tréninků odpočinout a načerpat síly. Uvidíte, že elán a chuť sportovat se vrátí sama.
Pokud patříte mezi ty, pro které je sportovní pauza nepřípustná, alternativou může být také křížový trénink. Ten spočívá v zařazení takových aktivit, které budou kompenzovat váš obvyklý trénink. Běháte? Zkuste namísto běhu vyrazit do posilovny, na kolo nebo šplhat na horolezeckou stěnu. Fantazii se meze nekladou. Zařazení aktivit, které budou kompenzovat váš obvyklý trénink, neznamená zhoršení vašeho výkonu. Tyto náhradní aktivity naopak mohou pomoci budovat kondici a posílit svaly, na které běžně při tréninku zapomínáte.
Závislost na sportu může mít na svědomí řadu fyzických i psychických problémů, které není rozhodně radno podceňovat. Většina z nás se však potýká s jinými potížemi, které souvisejí se ztrátou motivace a nechutí k tréninkům. Jejich řešení je však naštěstí jednodušší, než by se mohlo zdát. Pokud se vám na trénink z jakéhokoliv důvodu nechce, nic nelámejte přes koleno. Sport by neměl být povinností, ale aktivitou, kterou děláme ze srdce rádi.
