Kdo si chtěl vyzkoušet extrémní překážkový závod a bál se vrhnout hned na ten se čtyřiceti překážkami, měl na konci října jedinečnou možnost. V sobotu v Prague City Golf proběhl Predator Run. Závod na 7+ kilometru byl zaměřený spíše na běh a nabídl 14 překážek. Byl tak vhodný zejména pro začátečníky, ale nepohrdli jím ani ostřílení běžci, na trati se proběhlo více než 1800 závodníků. A jak se organizátoři s pražským prostředím poprali?
Kdo se bál, že kvůli pražskému prostředí přijde o známé procházky bahnem, musel být rozhodně nadšený. Organizátoři pro svůj běh vybrali pražskou Zbraslav a o překážky s vodou i bahnem se postarali na jedničku.
Jelikož jsem kvůli nemoci sama nemohla běžet, rozhodla jsem se aspoň vyzpovídat jednu z těch, která podobný závod vyzkoušela poprvé. „Překážky byly celkem v pohodě. Hodně si pomáhali závodníci mezi sebou. Hrozně mě potěšilo, že většina z nich myslela i na druhé a nejen na sebe. Všichni kluci holkám pomáhali a pomocnou ruku si dávali i mezi sebou,“ ohodnotila závodnice Martina Hampejsová.
A co říká na samotné překážky? „První parkour jsem zvládla sama, na špulkách jsme si pak pomohly s jednou holčinou, ale bylo nám líto kluků, ti museli přes kladinu a ta bylo dost vysoko. Ostnatý drát byl skvělý, škoda jen, že mě hodně zdržoval kluk přede mnou. Šikmou zeď s lanem jsem dala bez cizí pomoci, za to jsem na sebe opravdu hrdá,“ zhodnotila první polovinu závodu.
Jelikož se běželo poblíž golfového hřiště, rozhodli se organizátoři místa využít a závodníky procvičili i v odpalu golfovým míčkem na cíl. „Samozřejmě jsem se netrefila a musela udělat trestné kolečko v rakovi,“ smála se Martina. U golfového stanoviště jsem sama stála asi půl hodiny (i na sledování to bylo celkem zábavné stanoviště, pozn.) a trefil se opravdu jen zlomek závodníků.
A co čekalo na závodníky dál? „Peklo na zemi,“ směje se závodnice. „Obrovské valy s bahnem a vodou. Voda byla neskutečně ledová a měla jsem ji až po prsa, takže menší holky je měly až po bradu, těch mi bylo vážně líto. Pro mě osobně byla tahle překážka ze všech nejtěžší. Pak přišlo na řadu kolečko s pískem na zádech a překážka se senem, tyhle dvě se daly zvládnout úplně v pohodě.“
„Na začátku jsem se hrozně bála ručkování, ale nakonec mi pomohla jedna z dobrovolnic, která mě držela za nohu a jen díky ní jsem to dala. Moc mi pomohla,“ děkovala.
Predator Race je známý především díky dvěma překážkám – vlnou (vysoká zahnutá zeď) a obří skluzavkou. A neochudili o ní ani běžce v Praze. „Na vlně mi pomohli dva kluci, moc jim děkuju, bez nich bych se tam nevydrápala ani náhodou. Skluzavka byla fajn. Ani jsem neměla hrůzu z té výšky. Voda byla studená, ale bylo to hned u cíle, kde jsme se mohli převléknout do suchého.“
„Byl to krásný pocit, když mi dali kolem krku medaili. Jsem ráda, že jsem běžela, jsem plná adrenalinu i modřin, ale chtělo se mi smát, i když jsem byla unavená a pomlácená. Za sebe bych ty letní akce Predator Race určitě zvážila, ještě bych si ale chtěla vyzkoušet jeden z těch lehčích (ten se běží v 29. dubna v Plzni, pozn. red.).
A jak se organizátoři postarali o závodníky i diváky v cíli? S cateringem si pohráli opravdu dokonale. Na místě bylo možné nakoupit hned několik druhů jídel (pizza, guláš, hamburgery, sladké dorty,…), téměř vše i v bezlepkové formě. Jedinou výtkou podle závodníků byla absence šatny, mokří běžci se tak museli převlékat za stany a auty. Na místě byl stánek i s upomínkovými předměty ze závodu, stánky různých partnerů a běžci se mohli nechat také namasírovat, či použít tejpy.
