Zářil s Voráčkem, pak se z něj stal kulturista. Nelituji, říká Dlouhý
V roce 2006 vyhrál nejvyšší českou juniorskou ligu tým Kladna. Jasně, to není u tradiční líhně hokejových talentů úplně šokující informace. Jenže, tehdejší ročník byl výjimečný. Naprosto výjimečný! „Byli jsme generace, která se v hokeji rodí jednou za sto let“, vzpomíná s úsměvem a neskromně bývalý forvard Michal Dlouhý, který tehdy sdílel kabinu třeba s Jakubem Voráčkem. Na rozdíl od současného kapitána národního týmu se ale hokejem nikdy neživil, našel si jinou vášeň. Kulturistiku.
Vraťme se ale ještě k soupisce tehdejší kladenské juniorky. Ze zhruba tří desítek jmen tehdejších vítězů juniorské soutěže bývala polovina k vidění v mládežnických reprezentačních výběrech a později si vybojovala stabilní pozici v extralize. Jakub Valský, Jan Rudovský, Marek Trončinský nebo brankáři Jakub Lev a Lukáš Cikánek si své jméno v nejvyšší soutěži udělali solidní.
Pět borců pak nastupovalo v mužském národním týmu. Kdo by neznal stálice NHL Michaela Frolíka, Jiřího Tlustého, Ondřeje Pavelce nebo již zmíněného Jakuba Voráčka? Poslední dva jmenovaní mají zlaté medaile z MS 2010 ve Vídni, prostě ročník jako blázen.
Michal Dlouhý, bývalý šikovný útočník, se zlata ze světového šampionátu dočkal o čtyři roky později, v roce 2014. Nikoli však na chladném ledě, nýbrž na vyhřátém kulturistickém pódiu. Proč ta změna?
„Už jsem v hokeji neviděl osobní perspektivu. Přibrzdila mne zranění a zařadil jsem se mezi méně vytěžované hráče. Vidina extraligového angažmá byla příliš mlhavá a výkonnostní hokej v nižších soutěžích nebyl mým cílem. Rozhodl jsem se studovat FTVS a s hokejem skončil. A protože silovým tréninkům v posilovně jsem přišel na chuť už při hokeji někdy ve čtrnácti letech, tak jsem se vydal touto cestou,“ nelituje svého rozhodnutí 29letý Dlouhý.¨
Světového prvenství dosáhl na šampionátu v naturální kulturistice ve slovenské Nitře. O rok později přidal evropské zlato z Karlových Varů. „Tam se také sešla silná konkurence a všichni čekali, jak se světový šampion předvede“, vzpomíná s úsměvem rodák z Kladna.
V té době už byl vystudovaným trenérem a výživovým poradcem. Jako takový nahlédl do dalšího sportu - se silovým tréninkem pomáhal kladenské florbalové mládeži. A protože nejlépe se motivuje osobním příkladem, předvedl jim kulturistickou "one man show" v jejich domácí hale.
Naturálové soutěží pod záštitou mezinárodní federace INBA. Ta vznikla s cílem odlišit se od „hardcore bodybuildingu“. Odtud ale Dlouhý vloni přestoupil do většinové IFBB – ano, přesně té, kterou proslavil snad největší ambasador kulturistiky Arnold Schwarzenegger a která pořádá ikonickou soutěž Mr. Olympia.
Bylo by však chybou předpokládat, že se snad tímto krokem zařadil mezi „chemiky". IFBB se přece připojila k olympijské antidopingové chartě, musí ji tedy respektovat i národní federace SKFČR. Ta navíc - stejně jako jiné sporty - podléhá Antidopingovému výboru ČR, zřízenému MŠMT ČR.
I ve své kulturistické éře zůstal Dlouhý kladenským patriotem, reprezentuje místní klub Fitness Mania Gym. Jeho hybnou silou je ruský mistr sportu v powerliftingu Jurij Ščerbakov. "Ten mi hodně pomohl, když jsem měl před časem krizi. Ztratil jsem motivaci a skoro chtěl s kulturistikou skončit. Obnovil mou víru v úspěch a věnoval se mi jako trenér. Myslel jsem, že už toho o posilování vím dost, ale on mi hodně rozšířil obzory".
Vyplatilo se. Pod hlavičkou nové federace se znovu vydal do boje. Zatím poměřil síly na domácí scéně. Z dubnového mistrovství Čech v Kutné Hoře se vrátil se stříbrnou medailí a vylepšil tak loňské třetí místo, na „republice“ v Lysé nad Labem si naopak o jeden stupeň pohoršil, když skončil pátý.
V prognózách je kladenský bodybuilder opatrný i odhodlaný zároveň: "V IFBB je konkurence větší než mezi naturály. Mně táhne na třicet a závodit hodlám zhruba dalších pět let. Ještě bych o sobě chtěl dát vědět. Lehké to ale nebude," je si vědom Dlouhý.
Zní spokojeně viďte? Stesk po hokeji v jeho hlase věru necítíte. „Kulturistika se mi zatím odměnila většími úspěchy, než předtím hokej, takže šlo o dobré rozhodnutí, ničeho nelituji,“ zakončil povídání bývalý spoluhráč Voráčka nebo Frolíka.
