PŘÍMO Z GLASGOW | Český fištrón opět vítězí! Ve světě moderních inovací si národní plavecký tým na ME v Glasgow pomohl klasickou svépomocí. Místo drahého zařízení na ochlazování vody po závodech míří do dětského bazénku jako z vaší zahrady.
Nohy musí do ledu. Po plaveckých závodech v Glasgow je to jasný imperativ. Jenomže vedle špičkových zařízení s řízenou cirkulací vody stojí i jednoduchý žluto-bílý bazének.
„Cena je maličko odlišná, originální bazének se objednával v Austrálii a stál asi čtvrt milionu korun, ten nafukovací pořídíme za čtyři sta, pět set korun,“ vysvětluje reprezentační šéftrenér Vlastimír Perna.
„Nafoukneme, napustíme vodu a postupně nanosíme několik kilogramů ledu. S potěšením konstatuji, že se tato pionýrská myšlenka ujala u mnoha zemí, dokonce i u těch, které by si mohly za čtvrt mega koupit pořádnou strojovnu.“
Rychlá regenerace je pro vrcholový sport samozřejmě důležitá. A zvlášť pro plavce, kteří jsou zvyklí závodit několikrát denně několik dní po sobě. Po závodě jsou unavené svaly plné kyseliny mléčné, která se musí vyhnat. Pomůže vyplavání. A potom hned do ledu!
„Určitě to teď půjdu využít,“ říkala kraulerka Barbora Seemanová po čtvrteční rozplavbě na sto metrů. „Všichni mají takové speciální, my máme obrovský bazének, kam by se vešla celá rodina. Příjemné to není, ale člověk potom přestane cítit nohy a všechno, takže si zvykne.“
I v Česku se finančně náročná ledová vana využívá. V roce 2016 jí pořídilo vysokoškolské sportovní centrum a plavci ji mají k dispozici u bazénu na pražském Strahově. Na jaře toho roku dokonce tým přístroj vzal s sebou na evropský šampionát do Londýně.
„Místo, abych se soustředil na výkon, musel jsem nafukovat bazének,“ vzpomíná krauler Jan Šefl. Další problém s rozměrným přístrojem se objevil na letišti při cestě do Prahy.
„Je to velké heblo a přeprava stojí docela dost,“ vysvětluje Perna. „Druhý problém byl, že nám ho letecká společnost nechtěla dopravit zpátky, protože bedna obsahovala kompresor, stlačený plyn a další komponenty. Tehdejší šéf VSC Jarda Strnad si s tím užil své. Tak jsme si řekli, že ne, že na to nemáme nervy.“
Jenže stále platilo, že led je na unavené svaly těsně po závodě tou nejlepší terapií. Takže přišel ke slovu tradiční český zlepšovák. „Začali jsme používat obyčejné nafukovací dětské bazénky, což zprvu vypadalo asi dost legračně, ale asi to byl impulz i pro další země, protože to dnes používá kdekdo včetně Maďarů,“ líčí Perna.
„Využíváme toho, že pořadatelé většinou zajišťují balíky s ledem, takže není problém vodu ochladit. Možná to zní trochu hloupě, ale bohatě to stačí a vyhovuje nám to. Většina českých plavců podobnou terapii běžně nevyužívá, ale v Glasgow se do bazénku rádni naloží.
„Jsou speciální s ochlazováním, ale to, co máme my, stačí. Napustí se, nahází se do toho led a je to,“ pochvaluje si znakař Jan Čejka.
Někdo se smočí na minutu, na dvě, krauler Jan Micka vydrží třeba až osm minut. „Ostatní mají originály, my máme bazének z hračkářství, z domácích potřeb. Nosí tam ráno led a to bohatě stačí,“ líčí Micka. „Když jsem celý ponořený, tak vydržím krátce. Ale když si vyndám chodidla ven, tak tam vydržím mnohem déle. Když nemám ponořená lýtka a chodila a kotníky mám venku, je to v pohodě."
