26.12.2021 • 10:35

Zpověď extrémního běžce (59): opilý start, rozteklé boty a maraton denně

Vstoupit do diskuse
1

Když jsme domlouvali rozhovor, zrovna dokončil desátý maraton za deset dní během oslav 200 let nezávislosti Řecka. Zdá se to jako těžko uvěřitelný výkon, pro něj už to je pomalu rutina. V roce 2006 během padesáti dnů navštívil každý den jiný americký stát a pokaždé si v něm zaběhl maraton. Běžel v minus pětadvaceti na jižním pólu, vyhrál 217kilometrový závod v padesátistupňovém vedru pouštního údolí Death Valley. Dean Karnazes, jeden z nejinspirativnějších sportovců planety, ani na prahu šedesátky nehodlá zastavit. Pro iSportLife magazín a iSport.cz o tom promluvil.



Asi nikdo, kdo Deana Karnazese potkává při každodenním ranním maratonu, by netipoval, že úspěšný vytrvalec příští rok oslaví šedesátku. Dlouhověkost Američana s řeckými kořeny je fantastická. Kromě striktní diety plné zdravého jídla a každodenních tréninků na tom možná má podíl i to, že s běháním pořádně začal překvapivě pozdě.

Je pravda, že se z vás stal běžec až po třicítce?
„Víceméně ano. Miloval jsem běh už jako malý chlapec, ale když jsem v pubertě vyhrál jeden celostátní závod, úplně jsem s tím seknul. Dlouho jsem nic nedělal. Až do večera, kdy jsem slavil třicetiny. Byli jsme v nočním klubu s několika přáteli a dělali jsme věci, které o narozeninách obvykle děláte. Najednou, uprostřed propité noci, jsem ucítil potřebu utéct. Kamarádi říkali: Co děláš? Je teprve půlnoc, pojďme si dát další rundu tequily! Ale já je neposlouchal, vyšel jsem z baru a běžel jsem do padesát kilometrů vzdáleného města.“

To muselo být drsné…
„Běžel jsem v noci, opilý a jen ve spodním prádle. Málem mě to zabilo! (směje se) Ale prostě jsem vydržel a běžel jsem dál. Tahle noc mi navždy změnila život.“

Proč jste si vybral zrovna ultramaratony a podobné závody na dlouhé vzdálenosti?
„Protože mě nikdy moc nezajímalo, jak rychle běhám, ale spíš jak daleko můžu doběhnout. Běh je pro mě o objevování lidských limitů a překonávání extrémů. Možná v tom hrají roli mé kořeny, celá moje rodina je z Řecka. Právě u hemerodromoi, řeckých celodenních běžců, to před dvěma a půl tisíci lety všechno začalo. Pokud znáte legendu o Spartathlonu, víte, že posel Feidippidés běžel 400 kilometrů téměř bez odpočinku. Odmalička mě tyhle legendy fascinovaly.“

Když si člověk projde vaše úspěchy, zjistí, že výzva často nebývá jen ve vzdálenosti.
„Je to tak. Běžel jsem v nejteplejším i nejchladnějším místě na světě. V Death Valley bylo v některých ročnících Badwater Ultramaratonu přes 50 stupňů celsia. Cesta byla jednou tak rozpálená, že se mi roztekly podrážky bot.“

Dean Karnazes zaběhl maraton na Jižním pólu
Dean Karnazes zaběhl maraton na Jižním pólu

A to nejmrazivější místo?
„Na jižním pólu. Tam bylo naopak minus pětadvacet… Neměl jsem boty do sněhu, takže jsem si na konci připadal, jako bych měl chodidla zmražená v kusu ledu. Ale běhat dlouhé tratě v nejextrémnějších podmínkách na světě prostě miluju.“

Třeba padesát maratonů za padesát dní, ještě každý den v jiném státě, to je extrémní až dost. Jak vás to napadlo?
„Spousta lidí mi říkala, že je to nemožné. Tak jsem si řekl, že to musím vyzkoušet. Jinak nešlo ověřit, jestli je to splnitelná výzva, nebo ne.“

Co jste si po padesátém běhu uvědomil?
„Byla to zkouška v mnohem víc ohledech, než co se týče pouze běhu. Ničím takovým jsem předtím neprošel. Byl to ohromný sportovní úspěch, ale největší cestu jsem ušel uvnitř sebe, v hlavě.“

Byl poslední maraton ten nejsložitější?
„Je to ironické, ale povedl se mi ze všech nejlépe. Byl to newyorský maraton, dal jsem ho přesně za tři hodiny. To je velmi dobrý čas i na čerstvých nohách, tím spíš, když za sebou máte 49 dalších maratonů za 49 dnů. Myslím, že taková výzva poukazuje na nezdolnost lidského těla i mysli. Pokud z naší cesty odstraníme omezení, která máme jen v hlavě, můžeme dosáhnout téměř čehokoli.“

Už jenom to, že vás během takových výkonů nebrzdí zranění, je úspěch sám o sobě. Jak se udržujete v dobrém zdravotním rozpoložení?
„Nikdy nesedím. Dokonce i při tomhle rozhovoru vám odpovídám vestoje. A dělám velké množství dalších cvičení. Během dne si dám pět nebo šest setů HIIT (High Intensity Interval Training – intervalový trénink ve vysoké intenzitě), každý z nich trvá mezi 12 a 14 minutami. A taky mám štěstí na dobrou biomechaniku a držení těla během běhu. To jsou dědičné věci. Říká se, že nejlepší věc, kterou může běžec na dlouhé tratě udělat, je vybrat si správné rodiče. Takže díky, mami a tati.“ (směje se)

Jak je možné tohle všechno vydržet dlouhodobě a běhat extrémní vzdálenosti i v šedesáti? Vás tohle jubileum čeká v létě.
„Upřímně, všechno je o tvrdé práci. Můj recept je poměrně snadný: obětavost, houževnatost a oddanost celoživotní snaze o skvělou kondici. Dávám si na své tělo extrémní pozor, starám se o něj, abych byl v té nejlepší formě, v jaké můžu být. To znamená, že při tréninku si nepřipouštím žádné zkratky a úlevy, mám velmi přísnou zdravou dietu, starám se o to, abych měl dostatečně dlouhý kvalitní spánek a udržoval dobré, klidné vztahy se svými nejbližšími. Všechny tyhle věci musí fungovat v naprosté harmonii, abych mohl dál podávat výkony na nejlepší možné úrovni, i když stárnu. S věkem jsme přirozeně pomalejší, přicházíme o svalovou hmotu… Ale to všechno se dá tréninkem a dietou zvrátit.“

Jak se běh, pro vás i obecně, změnil s nástupem pandemie koronaviru? Závody sice byly plošně rušeny a odkládány, ale osobně vnímám, že mnoho lidí právě během covidu začalo běhat. Uprostřed lockdownové samoty se moc jiných věcí dělat nedalo.
„Běhání od začátku pandemie zažilo velký comeback, po celém světě. Pro lidi je to způsob, jak zůstat zdravý, fyzicky i psychicky. Jak se dostat ven, do přírody, a najít tam klid. Dělá mi to velkou radost. Upřímně si myslím, že svět by byl lepším místem, kdyby víc lidí začalo běhat.“

Běhání tedy berete i jako dobrou terapii?
„Rozhodně. Je to vědecky potvrzené, ale zažil jsem to i osobně. A taky často dostávám zprávy od lidí z celého světa, kteří, občas i díky mým knihám, objevili radost z běhu a navždy jim to změnilo život k lepšímu. Občas to může zachraňovat životy.“

Takže když za vámi přijde úplný nováček, co by chtěl začít s běháním, co mu poradíte?
„Vždy říkám lidem, aby začali od základů. To znamená zainvenstovat do kvalitního páru bot. Musíte se v nich cítit pohodlně, dobré boty vám pomohou zabránit zraněním. Taky radím, aby si pořídili nějaké zařízení jako Apple Watch či jiné chytré hodinky, nebo alespoň měli jednu z mnoha fitness aplikací v telefonu. Prostě něco, co bude sledovat jejich výkon. Díky tomu, že svoje cvičení budete moci vyjádřit v konkrétních číslech, budete mít jasno v tom, kde děláte pokroky. Vybudovat si sílu a výdrž zabere čas, ale i malé krůčky vpřed vám během téhle dlouhé cesty můžou sloužit jako ohromná motivace.“

MARATON, PAK SNÍDANĚ

Jak vypadá obyčejný den neobyčejného ultramaratonce? „Vstávám velmi brzy, kolem čtvrté ráno. Když mám dobrý den, zaběhnu si maraton (42 km) ještě před snídaní. A vůbec nesedím!“ vypráví nadšeně Karnazes. „Celá moje kancelář je vybavena tak, abych mohl pracovat vestoje. Veškerou práci na počítači, psaní knih a článků, to všechno dělám na nohou. Taky tam mám hrazdu na přítahy a podložku na sedy-lehy, takže během dne absolvuji několik cyklů intervalových tréninků. Odpoledne většinou vyrazím na kratší, ale rychlejší běh, kolem 15 kilometrů. Také praktikuji CrossFit a jógu. Lidské tělo bylo stvořeno k pohybu, jenom díky tomu můžeme růst a být silnější.“

JEN SKUTEČNÉ JÍDLO

Karnazesova dieta následuje jednoduché pravidlo. „Pokud to nemůžu utrhnout ze stromu, vykopat ze země nebo chytit vlastníma rukama, nejím to. Takže si nedávám žádné zpracovávané potraviny – nejím chleba, cereálie ani těstoviny,“ říká 59letý ultramaratonec. „Mým hlavním zdrojem bílkovin jsou sardinky a losos, k tomu mám spoustu salátů a čerstvé zeleniny. Základ mojí diety zkrátka tvoří skutečné jídlo. Nic, co vytvoří stroj ve fabrice.“

DEAN KARNAZES

*23. srpna 1962 v Inglewoodu v Kalifornii, USA

* ultramaratonec, spisovatel

* napsal čtyři knihy, dvě z nich vyšly v češtině – Moje cesta do Sparty a Ultramaratonec: Zpověď nočního běžce

*Největší úspěchy:

- v roce 2005 uběhl 560 km za 80 hodin a 44 minut, bez spánku

- jedenáctkrát dokončil „The Relay“, 320 km dlouhý závod z Calistogy do Santa Cruz

- v roce 2002 zaběhl maraton na Jižním pólu v −25 °C bez bot do sněhu

- v roce 2006 uběhl maraton v každém z 50 států USA v 50 dnech za sebou

- v roce 2004 vyhrál Badwater Ultramarathon, 217 km dlouhý závod v Death Valley ve 49 °C. Mezi lety 2000 a 2008 skončil ještě pětkrát v TOP 10


Vstoupit do diskuse
1
Další články autora

iSport LIFE

Běh Kolo Testy Inspirace Akce iSport LIFE Columbia běžecké závody

iSport LIFE je web o radosti z pohybu, motivaci, pozitivním a zdravém životní stylu.

Běh, cyklistika, dobré jídlo, zdraví, zážitky, to jsou témata, na které zde narazíte. Těšte se na testy bot, sportovního vybavení, technických vychytávek, reportáže, tipy na výlety. Kdo to myslí s během a cyklistikou trochu vážně, najde zde rady zkušených sportovců.

Prostor tu mají i témata o zdraví a jídle.

Tým kolem www.isportlife.cz pořádá běžecké a cyklistické závody v různých městech v České republice. Přijmi výzvu!

Jízdní kola * Elektrokola * Elektrokoloběžky * Tenisové vybavení na Heureka.cz

18. září 2021
Brno
Výsledky
16. října 2021
Praha
Výsledky

www.isportlife.cz je web o životě sportovců. Nenajdete zde však výsledky, časy, rozebírání herních taktik a hledání ideálních sestav. Začíst se naopak můžete do profilů, rozhovorů a příběhů nejen našich, ale i zahraničních sportovců. Poodhalíme vám nejen jejich tréninkové finty, ale i to jak správně odpočívat. iSport LIFE je o životě ve sportu.

Tým kolem www.isportlife.cz pořádá také běžecké závody v různých městech v České republice.

Články odjinud
Články odjinud

{# Inicializace knihovny pro opozdene nacitani zdroju #}