Nebe nemusí být konečná! Markéta Vondroušová letí vzhůru, v pondělních žebříčcích WTA Tour jí díky čtvrtfinále v Římě patřilo životní 38. místo, lepší z českých tenistek jsou jen stálice Karolína Plíšková (2.) a Petra Kvitová (6.). Čím to? Za progresem stojí vojenský dril, doslova! Kondičním trenérem 19leté bombarďačky ze Sokolova je podplukovník Michal Vágner, který vyučuje na vojenské katedře FTVS. Do týmu Vondroušové, který „tenisově“ servisují Jiří Hřebec a Jan Hernych, přibyl v dubnu minulého roku.
Z letošní bilance Vondroušové se tají dech, na okruhu má zatím odehráno 25 zápasů s bilancí devatenáct výher a šest porážek, dvě vítězství zaznamenala i ve Fed Cupu proti Kanadě. Na turnajích v Budapešti a Istanbulu padla až ve finále. Vágner ve velkém rozhovoru pro iSportLIFE odtajnil silné stránky levoruké tenistky 1. ČLTK Praha, promluvil o její „genialitě“, příměru s Tomášem Rosickým i úpravách, které v jejím tréninkovém režimu provedl.
Jak vaše spolupráce s Vondroušovou vznikla?
„Dohromady nás dal její tenisový trenér Jiří Hřebec. Jirka zná Maky velice dobře a snažil se jí pomoci vytvořit tým, na který by se mohla spolehnout. Hledal tenisového trenéra, který by jezdil po turnajích a kondičního trenéra, který by se komplexně staral o fyzickou přípravu. Dohodl jsem se s Maky minulý rok v průběhu dubna a za několik měsíců se do týmu připojil i Honza Hernych.“
Trénoval jste také Lucii Hradeckou, to je dobrá reference.
„Lucku jsem trénoval přibližně od roku 2012 a několik měsíců jsem ji vedl současně i s Maky. Srování je ale velice obtížné a nebylo by moudré. Každá je trochu jiná, a proto jsou i tréninky jiné, to je asi zřejmé. Teď trénuji Maky, a proto bych raději hodnotil jenom ji.“
Dobrá, Markéta byla v posledních letech hodně zraněná, je to ve vaší přípravě velké téma?
„Hráč musí být především v dobré fyzické i psychické kondici, aby mohl podávat nejenom výkony, ale aby měl také z tenisu radost. Vzhledem k předchozím zraněním to samozřejmě bylo a je nosné téma. Je to o poctivé a trpělivé práci, která balancuje na hraně zvyšování fyzické výkonnosti a odolnosti. Proto také Maky do týmu přibrala i doktora a teď i fyzioterapeuta Martina Janouška, který se o ni bude starat. Z mé strany je potom nutné s nimi komunikovat a rozumět těmto věcem tak, aby byly funkční ve fyzické přípravě a směřovaly do tenisu.“
Markétu přirovnáváte k Tomáši Rosickému, proč?
„Vždy, když jsem slyšel o Tomáši Rosickém, tak to bylo o jeho fotbalové genialitě, rychlosti, ale i křehkosti. V souvislosti s Maky mnoho tenisových odborníků zdůrazňuje, že hraje velice chytře a vyzdvihují její pestrost hry. To samozřejmě souvisí s třemi základními body pohybového projevu ve hře. Za prvé má nadprůměrné vnímání toho, co se v danou chvíli na kurtu skutečně děje, za druhé se dokáže rozhodnout, jaké řešení zvolit. A v neposlední řadě ji nelimituje samotné vyprodukování pohybu neboli tenisového úderu."
V čem ještě je výjimečná?
„Vyniká v tom, že si pamatuje pohybové vzorce, které fungují, a dokáže se v pravý čas rozhodnout pro ten správný. Když k tomu přidáte její reakční rychlost v kombinaci s výbornou orientací v prostoru a pohybem po kurtu, tak je potom radost se na její hru dívat. Takový celek může fungovat. Co se týče křehkosti, ta je spojená s tím, že má jasnou představu o tom, co na kurtu chce a za touto představou je ochotná jít i za hranici bolesti až zranění. Na tom se musí pracovat, aby její tělo zvládalo její tenisovou genialitu. A to všechno má z mého pohledu i Tomáš Rosický, proto to srovnání.“
V roce 2017 hrála Markéta ve dvouhře přes 70 zápasů, letos s Fed Cupem 27. To je OK?
„Maky patří mezi nejlepší tenistky na světě, ale 70 zápasů je hodně. Na zhodnocení, zda je to moc či ne, je nutné vyhodnotit více parametrů, než jenom pouhé celkové číslo zápasů. Zápasy je především nutné rozložit tak, aby je byla schopná zvládnout pokud možno v plném nasazení a nevedlo to k přetížení. To je ale práce celého týmu.“
Na čem v letošní sezoně nejvíce pracujete?
„Pracovali jsme především na svalové síle extensorů kyčlí a svalových řetězcích tak, aby nedocházelo k řetězení poruch. Samozřejmě jsou s tím spojené i flexory, adduktory a abduktory kyčlí. Teď se k tomu po zahojení natrženého adduktoru ve vyšší míře přidaly i extensory stehenních svalů a svaly stabilizující kotník a postupně budeme pracovat i na extensorech zad a rotátorech a centralizovat jednotlivé části těla tak, aby dokázala využít svalovou sílu ze správných poloh. Vedle toho teď pan doktor Voráček nechal udělat speciální vložky do bot na antuku a tvrdý povrch. Jedna věc je ale plán a druhá věc vše zkombinovat se zápasovou únavou, drobnými i velkými zraněními, a v neposlední řadě i únavou z cestování.“
Neexistuje, že by zrušila kondiční trénink!
„Je nějaký cvik či úkon, který Markéta nemá v tréninku ráda?
„To ani ne, jediné co nemusí, když opakujeme nějaké cviky vícekrát v krátké době za sebou. Na druhou stranu jsou cviky, o kterých si myslí své, ale takových naštěstí spolu moc necvičíme. To ale ukazuje také na to, že jí není jedno, co cvičí, a to je dobře.“
Jaká je při tréninku, stejně zaťatá, jako na kurtu?
„První věc je, že naprosto chápe, že kondiční příprava je nedílnou součástí tenisové přípravy. Druhá věc je, že oba společně chápeme, že především musí makat na kurtu a vše co děláme při kondici, se podřizuje práci na kurtu. Trochu mám někdy pocit, že tuto skutečnost mnoho hráčů nechápe a někdy i bohužel někteří kondiční trenéři. Téměř neexistuje, že by zrušila kondiční trénink. Trénink vždycky upravíme podle aktuálního stavu a podle toho je taky někdy víc a někdy méně aktivní.“
Cestujete s ní po turnajích?
„Necestuji tolik, učím na FTVS, mám manželku a dva kluky, kteří hrají hokej a potřebují stále hodně péče. Byli jsme spolu na americkém turné minulý rok a teď pojedu také některé turnaje. Nicméně, jsme spolu v kontaktu pořád. Když je v Praze, tak téměř každý den. Na turnaje ji tréninky plánuji přes mobilní aplikaci, kterou jsme vytvořili s Jirkou Fenclem (tenisový trenér Lucky Hradecké).“
Když jste spolu v Praze, dbáte na to, aby příprava i prostředí bylo pestré?
„Trénujeme především na Štvanici. Maky má ráda prostředí, ve kterém se cítí dobře, kde zná hodně lidí a kde tenisově vyrůstala. Vedení klubu jí vychází vstříc a sportovní ředitel Petr Vaníček se stará o závodní tenis jak jen to jde, což minulý rok vyústilo i v extraligový titul. Maky tam trénuje ráda. Hodně času ale stráví po turnajích, kde také trénuje. To je myslím dostatečná pestrost. Jiné sporty moc nezařazujeme, protože na to není čas. Teď jsme ale hráli pingpong a skončilo to nerozhodně, což je pro mě velký úspěch.“
Zasáhl jste i do jejího jídelníčku?
„Jídelníček jsme trochu upravili. Jednalo se především o různé doplňky stravy a zařazení více proteinů do denní stravy. Při tréninku začala také pravidelně používat iontové nápoje. Vyřadit jsme nic nemuseli. Nejí nic tak špatného a především se nepřejídá, takže pokud si občas zobne něčeho, co není zrovna na seznamu zdravého jídla, tak to není nic hrozného.“
Letos hrála dvě finále v Istanbulu a Budapešti, cítíte, že spolupráce přináší ovoce?
„To je otázka spíše na Maky. Dobrého trenéra dělá především dobrý hráč a tím Maky bezesporu je. Spíš to chápu jako společnou práci celého týmu, kterou Maky promění ve výsledky. Bez ní by totiž žádné nebyly. Ale nějaké výsledky už vidět jsou, za což jsem nesmírně rád. Velkou roli v dosahování jejich výsledků hraje i Honza Hernych s Jirkou Hřebcem a její rodinné zázemí, kde ji nesmírně podporuje mamka, sestra i její přítel Štěpán.“
Oba finálové zápasy ale prohrála, co v nich chybělo?
„Od začátku roku hraje výborně. To že občas prohraje je asi normální. Když se zeptáte několika lidí, tak vám každý řekne něco jiného. Dost často se mi také stává, že mi lidé radí, i když se jich neptám, co jí ještě chybí a co by měla dělat. Já můžu mluvit jenom za kondici a na té pracujeme tak, aby byla v zápasech lepší a lepší. Určitou vizi máme a zatím nevypadá špatně.“
Kde pro tu vizi čerpáte inspiraci?
„Především z Maky a ze spolupráce s Honzou Hernychem. Je to radost spolupracovat s někým, kdo je tak výjimečný, jako je Maky. Mám celkově sport rád, a to prakticky i teoreticky. Učím sebeobranu, trénuji děti v hokeji, publikuji články a knížky, učím na FTVS, kde jsem vystudoval a úspěšně absolovoval i doktorské studium a v současnosti pracuji na habilitaci, která mi asi zabere ještě hodně času. Pokud mám možnost, tak rád sleduji fyzickou přípravu TOP hráčů v tenise a snažím se i hodně číst. Z toho všeho čerpám inspiraci, ale motivaci především ze spolupráce s lidmi, které baví jejich práce.“
Jaký je váš společný cíl s Markétou?
„Společný cíl je jasný. Zlepšovat se. Maky má tenis ráda a je to na ní vidět, při všem co dělá.“
Musíte ji nutit do odpočinku, nebo si je vědomá, že také musí regenerovat?
„Ví, že musí odpočívat. Ale téměř nikdy neřekne „ne“ na trénink, proto je nutné sledovat, jak náročný trénink je možné zvolit.“
Do mentálního nastavení Markéty nefušujete?
„Maky je osobnost. Dokáže se dost často vyrovnat s mnoha problémy velice rychle sama. Bavíme se nebo si píšeme skoro o všem, ale určitě to nemá parametry mentální přípravy. Mentální koučink je dnes obor, který se rychle rozvíjí a nachází své místo v profesionální přípravě sportovců. Nepletu se do věcí, které neumím a nemohu dělat na 100 %.“
